30. LEDEN – Zamyšlení nad odkazem JUDr. Aloise barona Pražáka

Zanedlouho si připomeme úmrtí JUDr. Aloise barona Pražáka. Tento uhersko-hradišťský rodák byl nejvýznamější osobností moravského kulturně-společenského života druhé poloviny 19. století — předákem slovanských Moravanů a zakladatelem několika spolků. Podporoval mj. stavební činnost a všestraný rozvoj Moravy. Kromě toho byl i oblíbeným šlechticem, politikem a právníkem. Sehrál zcela zásadní roli při zrušení roboty. Jeho zásluhou vyřešila Morava tuto otázku jako první ze všech zemí rakouské monarchie. Hájil práva Moravy vůči centralismu vídeňskému i pražskému. Tento moravský (slovanský) vlastenec s úctou respektoval nejen sousední Čechy, ale i domácí německé Moravany. S oběma skupinami dokázal spolupracovat.

 
   Narodil se 21. února 1820 v Uherském Hradišti v zámožné měšťanské (římskokatolické) rodině Augustina Pražáka a jeho ženy Johanky. Vyrůstal s pěti sourozenci. Matka pocházela z italského rodu Pogliesů. Její předkové se v Hradišti usadili na přelomu 16. a 17. století. Rodové kořeny Pražáků údajně sahají do Chorvatska, odkud snad v 16. století přišli do Prahy. V Praze nesl tento rod přízvisko „Srbský“. Příjmení „Pražák“ přijali předkové až po odchodu do jihočeského Tábora. Do Uherského Hradiště přišel děd Aloise Pražáka právě z Tábora.
Vzhledem k tomu, že Uherské Hradiště mělo v 19. století německojazyčný ráz, navštěvoval Alois školy s vyučovacím jazykem německým. Uměl však dobře mluvit i slovanským jazykem, kterým se hovořilo na Moravě i v Čechách, neboť v rodině se tento jazyk používal. V deseti letech studoval v Kroměříži piaristické gymnázium. V šestnácti letech studoval filosofii v Brně a od roku 1838 v Olomouci na právnické vysoké škole. Právě na studiích se probouzely jeho vlastenecké city.
Po ukončení právnického studia v roce 1842 nastoupil praxi u olomouckého magistrátu. Roku 1844 dosáhl titul doktora práv. Po dobu tří let byl koncipientem a v roce 1848 si otevřel v Brně vlastní kancelář. V roce 1849 stál u zrodu „Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje v Brně“, pozdější Matice moravské. 28. srpna 1850 měl na sv. Hostýně svatbu s Antonií, dcerou olomouckého tiskaře a nakladatele Skarnitzla. Narodily se jim čtyři děti — synové Vladimír, Jaroslav, Otakar a dcera Marie. Brzy získal jméno jednoho z nejobratnějších advokátů na Moravě. Býval proto často volen do správních rad různých průmyslových závodů, například šlapanického cukrovaru. Byl právním zástupcem mnoha příslušníků moravské šlechty. Kromě toho byl stále činný v Matici moravské.
Alois Pražák se stal výraznou osobností, která významným způsobem zasáhla do politického dění v rakouské monarchii. Jeho politická kariéra začala revolučním rokem 1848. Když byl povolán do moravského stavovského sněmu, rád toto pozvání přijal. Po pádu kancléře Metternicha byl totiž zvolen poslancem zemského sněmu Markrabství moravského, kde ihned vynikl nad jiné jako skvělý řečník. Jeho životopisec Libor Vykoupil jej charakterizuje následovně: „Mluvil vždy věcně a klidně, vyjadřoval se k širokému spektru problémů a byly mu svěřovány stále významnější referáty.“
Alois Pražák si vždy uvědomoval svůj slovanský původ a především své moravanství. Zvláště díky jeho iniciativě odmítl Moravský zemský sněm dne 14. dubna 1848 politické a organizační sloučení Moravy a Čech, včetně obou zemských sněmů. Právě na půdě moravského zemského sněmu vystoupil Pražák s takovou razancí, že dokázal rozhodující měrou ovlivnit i názor ostatních poslanců. Návrh na spojení obou zemí byl zamítnut slovy poslance Cibulky: „Češi jsou nám bratři a přátelé, ale musíme pevně držeti od mnoha staletí zachovanou samostatnost a nezávislost.“ Alois Pražák měl eminentní zájem na tom, aby si Morava zachovala vlastní zemský sněm a nadále byla v rámci habsburské monarchie suverénním politickým subjektem. Pod Pražákovým vedením uskutečňovala Morava vlastní národní politiku, nezávislou na politice staročeské, reprezentované F. L. Riegrem. Zklamaní čeští politici tak sklidili plody své poněkud velkopanské politiky. JUDr. Pražák později prohlásil, že přes sympatie k Čechům byl natolik Moravanem, že k jinému závěru ani dojít nemohl.
Dne 13. května 1848 se rozešel stavovský zemský sněm. Zasedání nového, tzv. „selského“ zemského sněmu, bylo zahájeno již 31. května 1848. Alois Pražák byl opětovně zvolen za Uherské Hradiště. Ve sněmovně se stal význačným zástupcem moravských královských měst a jedním z hlavních řečníků. Svůj odstup vůči politice Čechů potvrdil tím, že se ani nezúčastnil slovanského sjezdu v Praze v červnu 1848. Naopak, v téže době projednával tradičně velmi aktivně záležitosti týkající se roboty a desátků. Jako poslanec moravského zemského sněmu, díky svým schopnostem a kvalitám vyjednávače, sehrál Alois Pražák zcela zásadní roli při jednáních za kurii královských měst jako referent v komisi o zrušení roboty. To by mu samo o sobě mělo zaručit nesmazatelné místo v učebnicích dějepisu, neboť jeho zásluhou měla Morava jako první ze všech zemí rakouské říše vyřešenu otázku zrušení roboty. Teprve po něm vystoupil ve Vídni se svými návrhy Hans Kudlich. JUDr. Alois Pražák vypracoval též návrh pro panovníka.
Když na podzim roku 1848 císař přesídlil říšský sněm z Vídně do Kroměříže, stala se Morava místem důležitých dějů. Alois Pražák si získal na Moravě takové sympatie, že byl ve volbách do říšské rady bez agitace zvolen hned ve třech okresech: Uherské Hradiště, Vizovice a Prostějov. Přijal mandát za své rodné město. Z celkového počtu 38 poslanců z Moravy se pouze 8 pokládalo za slovanské Moravany, včetně Pražáka. Kroměřížský sněm byl císařským manifestem ze dne 4. března 1849 rozpuštěn. Po rozpuštění kroměřížského sněmu JUDr. Pražák připojil svůj podpis k oficiálnímu protestu a vrátil se do Brna ke své právnické praxi. Naděje probuzené událostmi roku 1848 byly vystřídány nástupem absolutistické moci Alexandra Bacha. Ovšem inteligence nezapomněla na svůj národně buditelský úkol. 26. května 1851 K. H. Borovský píše dr. Pražákovi: „Vysoce vážený pane, drahý příteli!“ a žádá jej, aby uschoval jeho knihy a zachránil je před konfiskací. JUDr. Pražák se však nevzdal ani kontaktů s německými Moravany z Brna a navštěvoval „Politický spolek brněnský“, kde se scházela brněnská elita.
Po pádu Bachova absolutismu nastalo politické a národnostní uvolnění. V roce 1861 založil Alois Pražák „Národní stranu“ na Moravě. Se skupinkou přátel vytvořil volební výbor, který vydal předvolební prohlášení. Bylo otištěno v Moravských novinách, jediném slovansky píšícím politickém listu na Moravě. V roce 1861 byl Alois Pražák zvolen za okres Boskovice, Kunštát a Blansko jako poslanec do moravského zemského sněmu. 6. dubna pronesl v moravském zemském sněmu svoji první řeč ve slovanském jazyce. Na žádost moravského zemského hejtmana pak opakoval hlavní myšlenky německy. V moravském zemském sněmu zasedalo pouze 24 slovanských Moravanů.
V roce 1861 byl jednomyslně zvolen za Uherské Hradiště do říšského sněmu. Jeho politickým působištěm se tak stala Vídeň. Do říšského sněmu vyslal moravský zemský sněm celkem 22 poslanců, z toho pouze 4 byli Moravané slovanští: Pražák, Helcelet, Bílý a Kostelka.
Po pádu absolutismu Alexandra Bacha začaly též vznikat různé čtenářské, pěvecké, divadelní a jiné spolky. JUDr. Pražák se značnou měrou v listopadu 1861 zasloužil o založení „Slovanského čtenářského spolku v Brně“. V březnu 1863 byl JUDr. Pražákem a několika jeho spolupracovníky založen časopis „Moravská orlice“. Zdigitalizováno zde.
Alois Pražák spolu s dalšími slovanskými Moravany rovněž bojovali za prosazení slovanského jazyka na Vysoké technické škole v Brně. V říšském sněmu předložili návrh, aby říšský zákoník byl vydáván nejen německy, ale i ve všech jazycích národů v rakouské monarchii.
Ve Vídni tvořili slovanští Moravané a Češi pevnou skupinu. Roztržka nastala v roce 1863, kdy 25. června Češi odešli. Pod vlivem Aloise Pražáka však Moravané zatím zůstali. Počátek české pasivní rezistence považoval JUDr. Pražák za osudný okamžik a iniciátorům pak kladl za vinu i pozdější rakousko-uherské vyrovnání.
Až do konce svého života aktivně podporoval moravský a slovanský národní život. Bránil práva Moravského markrabství nejen proti centralismu vídeňskému, ale i pražskému. Rovněž podporoval stavební činnost a rozvoj zdravotnictví, například přestavba nemocnice u sv. Anny. Dne 25. září 1890 mu městské zastupitelstvo v Uherském Hradišti, jako svému nejslavnějšímu rodákovi, udělilo čestné občanství. Kromě rodného města je baron Pražák také čestným občanem Brna, Blanska a Pardubic. Zemřel ve Vídni 30. ledna 1901 ve věku téměř 81 let. Přál si být pochován skromně, beze všech poct, které by měl ve Vídni a do rodné země moravské. Pohřben byl v rodinné hrobce na uherskohradišťském hřbitově v Mařaticích. Jeho rodné město mu uspořádalo monumentální pohřeb, na kterém se s ním za Hradiště loučil starosta, lékárník Josef Stancl. Uherské Hradiště nemělo za celou dobu své existence významnějšího rodáka.
 

Zpracovalo Místní sdružení

 

MNO Slovácko-Valašsko

 
 
 

Ilustrační obrázky ke stažení

 


 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *