Mons. Jan Peňáz – Rodný, rodná, rodné

Vážení členové a příznivci Moravské národní obce, přichystali jsme pro Vás novou rubriku svátečních a duchovních zamyšlení, která se budou pravidelně objevovat na našem webu. S touto iniciativou přišel člen Moravské národní obce, pan Antonín Ševčík z Habrůvky, který k tomu říká: „Su Moravan, ale též křesťan… Naše srdce touží, aby Morava, kterou dnes na mapě Evropy nenajdeme, byla znovu obnovena. Při setkávání s lidmi si povídám o naší krásné Moravě. Zjistil jsem, že věřící lidé mají upřímný vztah k zemi ve které žijí. Co jim, ale asi jako většině schází, jsou informace. Na jejich dotaz ‚co na to říká pan farář‘, odpovídám upřímně ‚nevím‘. A tak proč se nezeptat našich duchovních z různých denominací?“

 
     Jako první dostal slovo Mons. Jan Peňáz, římskokatolický farář u kostela Jména Panny Marie ve Křtinách, který na farní budově dne 5. července vyvěšuje moravskou vlajku.
 
 
 
Rodný, rodná, rodné
 
     Rodný jazyk máš jen jeden, ten, v kterém tě maminka učila počítat, děkovat, prosit a modlit se. I kdybys jich ovlá­dal přes půl tuctu, budeš-li potřebovat pro sebe něco rychle spočítat, uděláš to v tom jediném, mateřském. Rodná země je také jen jedna. Je nejdražší a nejsladší nad světa končiny. I kdybys je mohl všechny poznat, nejkrásnější pohled bude na tu tvou rodnou… zemi krásnou, zemi milovanou… širou tu zemi, zemi jedinou.
Úředně může nést různé názvy, ba i tituly. Je přece tolik Rusínů, kteří celý život strávili v údolích pod Karpatami a při­tom se narodili v Rakousko-Uhersku, vyrůstali v Republice československé, zažili Maďarský stát, pak Sovětský svaz a úmrtní list jim vystavily úřady Ukrajinské republiky. Podobných příkladů by se našlo… Rodná země zůstává ta jediná, pro mě ta moje Morava.
Rodné dědictví nemůžeme mít po cizích a proto se nedivíme, že malíř Jano Kohler napsal na obraz svatých Cyrila a Me­toděje: Tito jsou otcové naši. Obdivujeme, jak šťastně přebásnil polskou píseň profesor Vladimír Šťastný, když právě o nich napsal, že přišli k naší Moravěnce drahé a jazykem rodným Boží chválu pěli, mateřskou řečí knihy svaté psali a učili národ znáti ctnosti krásu.
Podle pravdy dodal, že z této vlasti hlas prosby vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! Zamířil však i do budoucnosti: Víře vždy věrni budou Moravané. Hrdi na svůj mateřský jazyk, rodnou zem a dědictví otců.
 

Mons. Jan Peňáz

farnost Křtiny u Brna