Kdo se zajímá o uměleckou fotografii, určitě mu neuniklo jméno Vojta Dukát — rodilý Brňan, který od okupace sovětskou armádou žije v Nizozemí. Při vyslovení jeho jména by pak měli zpozornět především roduvěrní Moravané. Náhoda tomu chtěla, když jsme v knihkupectví objevili jeho druhou monografii, kterou nedávno vydalo nakladatelství TORST. Pasáže, jež zprostředkováváme Vaší pozornosti, nás donutily pátrat po podrobnostech o tomto výjimečném moravském umělci a o jeho životní dráze. Wikipedie — nelze se zbavit dojmu, že poněkud stroze a neochotně — o něm píše: „Vojta Dukát (příp. Voita Dukát, * 12. června 1947 v Brně) je současný moravský a nizozemský fotograf a filmař.“
K pojmu „moravský“ dále vysvětluje: „Na výslovné veřejně projevené přání autora uvedeno: ‚moravský fotograf‘.“ Umělecký zájem Vojty Dukáta se nesoustřeďuje na módní či politická témata, ale na život obyčejných lidí v jejich vlastním prostředí. Humanistického fotografa znají dobře v Nizozemí, je známý ve světě. Dvakrát byl nominován na člena prestižní agentury Magnum. Vystavoval v řadě zemí světa. Přesto, jak už to bývá, je doma téměř neznámý. Podívejte se na neuvěřitelný příběh Vojty Dukáta také v reportáži ČT. Věříme, že budeme o tomto umělci slýchat častěji a rovněž doufáme, že se wikipedisté nebudou muset trápit otázkou, zda být Moravanem je normální a nebudou mít potřebu tento jev vysvětlovat jako anomálii. Monografie „Vojta Dukát“ je krásná kniha plná fotografií a esejí, která rozhodně stojí za pozornost a neměla by chybět v žádné knihovně.
První ukázka z monografie (str. 48)
„Vojta Dukát (s modelem Tatry 87) se na pamětní desce v Muzeu Jana Amose Komenského v Naardenu dotýká pomlčky mezi Českou a Slovenskou republikou, symbolizující zde zemi jeho původu — Moravu. Pomlčky, která doteky mnoha tisíců návštěvníků získala významný, důstojný a trvalý lesk, jaký si Morava, vzhledem k dlouhodobému celosvětovému přínosu mnoha vynikajících osobností různých profesí původem z Moravy, po právu zaslouží. Nejen na pamětní desce v cizině, ale především v dnešní přezíravě všeobjímající, ne-české občany a veškeré minulé i soudobé přínosy příslušníků jiných národností systematicky počešťující České republice.“
Druhá ukázka z monografie (str. 49)
„Po zániku Rakousko-Uherského impéria (EU č. 1, jak je někdy nazýváno) byla Morava na mezinárodním poli reprezentována jen pomlčkou mezi Česko-Slovenskem a tichem mezi dvěma národními hymnami. Rozpad České a Slovenské federativní republiky v roce 1993 přinesl vznik nové — jen České republiky a nové přetrvávající ticho po výhradně jen české národní hymně získalo novou výpovědní hodnotu a stává se stále vyzývavějším.“