S větrem ve vlasech a moravskou vlajkou nad hlavami putovala uplynulou sobotu jedenáctka účastníku Výstupu na Svatý Kopeček na toto významné moravské poutní místo. Bylo by jich jistě víc, jen by nesmělo krátce před srazem vydatně pršet a u některých zase řádit nepříjemné zdravotní potíže. Trasa výstupu oproti loňskému ročníku vedla z Mariánského Údolí, původně dělnické osady při obci Hlubočky vystavěné pro pracovníky předchůdců dnešních továren Mora a Honeywell. Další novinkou bylo zařazení výstupu do turistické série Větrání portálu Radost z pohybu, na němž se podílím.
K účasti na výstupu se průběžně hlásilo i přes třicet lidí, leč zasáhly nemoci a počasí, také nečekané pracovní povinnosti. Stává se, ale minimálně počasí se ještě před odjezdem zlepšilo. Z vlaku v Mariánském Údolí nás tak vystoupilo, pominu-li sebe, těsně přes deset, jedenáctým byl Jožin Cicálek, který vzal provětrat i moravskou vlajku. Ještě na nádraží jsem účastníky krátce seznámil s Moravskou národní obcí a portálem Radost z pohybu, pak už jsme se vydali na cestu, totiž pěkně do kopce, k Posluchovu, abychom dostáli názvu akce. Ze svahu se postupně otevřel výhled nejen na zástavbu Hluboček, ale především na protější hradbu Oderských vrchů s přiléhajícím vojenským prostorem Libavá. V Posluchově nás zastavily tři kolemjdoucí, jestli náhodou nejde o protest proti motorkářům. Jak dámy toto napadlo, se lze těžko domnívat, možná je zmátla Jožinova vlajka. Je pravda, že její výrazné barvy zapůsobily i na některé účastníky, zejména na ty nejvzdálenější — z Poděbrad.
Poté jsme se už ponořili do lesa, cyklostezka nás dovedla až k radíkovskému vysílači a fortu, jedné z částí olomoucké c. a k. pevnosti. Ten bohužel nebyl otevřený, takže jsme vzali zavděk pouze informacemi, které „dobrovolně“ všem přečetla jedna z účastnic Markéta, a fotkami na informační tabuli a pokračovali v cestě. Brzy jsme z lesa vyšli u svatokopecké zoologické zahrady, cílem putování ovšem nebyli zdejší obyvatelé. Důležitá zastávka přišla až s hospodou U Kameňa, kde jsme pořídili společnou fotku se značkou Hanácká republika. A pak došlo na slibovanou kulturní vložku — u vyhlídky na severní Hanou před Wolkerovým domem se recitovaly verše z básně Svatý Kopeček tohoto básníka, jenž miloval svět. Pár kroků přitom zbývalo k onomu žlutavému kostelu, o němž Wolker píše hned v úvodním verši. Na schodech před bazilikou jsme pořídili opět společnou fotku, prohlédli chrám, a protože některé účastnice už skoro mručely zimou a hladem, zakončili jsme cestu v blízké restauraci, kde všichni obdrželi pamětní listy.
Takový byl tedy čtvrtý Výstup na Svatý Kopeček. I přes ranní nevlídné počasí šlo o příjemný výlet, byť drobet podzimní. Co mě však mrzelo více, že se nezúčastnilo více členů a příznivců našeho spolku, respektive místního sdružení — vždyť kdo jiný by měl cestu na Svatý Kopeček čas od času absolvovat než právě ti, kteří chtějí historii a kulturu Moravy propagovat?!
Martin Višňa
místopředseda MNO Olomoucko
