SVÁTEČNÍ SLOVO – Jaroslav Beneš

Dne 15. května 2015 jsem využil pozvání od velkého moravského patriota, umělec­kého řezbáře a dřevorytce, pana Jaroslava Beneše a navštívili jsme s mojí ženou Danielou jeho ateliér v hlavním městě tvarůžků, Lošticích. Velmi nás potěšilo, že pan Beneš od nás přijal dar v podobě dvou moravských vlajek a dalších drobných předmětů s moravskou tématikou. My jsme naopak byli obdarováni překrásným vyřezávaným křížkem, který nás dle slov pana Beneše bude chránit na našich ces­tách. V průběhu našeho přátelského setkání nad hrnkem dobré kávy a voňavé slivo­vice vznikl následující velmi zajímavý rozhovor, o který se s Vámi chci podělit.

 
JAROSLAV BENEŠ — řezbář a dřevorytec
 
Kdy a kde jste se narodil?
 
     Narodil jsem se v Šumperku v červnu roku 1959, mládí jsem prožil v Mohelnici. Když jsme bydleli v domečku, tatínek štípal polínka a já jsem si vybíral lipová, ze kterých jsem pak vyřezával panáčky. Začal jsem chodit do modelářského kroužku, kde mě bavilo stavět modely lodí, vyřezávat lupénkovou pilkou a poznávat dřevo v každém směru. Už tehdy ja­ko dítě jsem uvažoval obchodně. Přemýšlel jsem, co udělat z překližky, aby si to ženy kupovaly, sbíral jsem sběr, abych si vydělal a mohl si koupit třeba 2 tabule překližky. Tatínek s maminkou mi samozřejmě dle svých možností pomohli.
 
Jak jste se dostal k opravdovému umění?
 
     Vyučil jsem se stolařem v Šumperku a chtěl jsem co nejdříve vydělávat. Už jsem se nechtěl dále vzdělávat, nemám akademické vzdělání. Od polínek na panáčky, chaloupek na počasí jsem se postupně dostal až k dnešní tvorbě. Každé umění je napodobování přírody. Toto heslo najdete také na mé pečeti. Hodně tvořím pro soukromé sbírky. Pokud posí­lám výrobek do ciziny, je na výrobku značka MADE IN MORAVIA. Soška je odeslána ve schránce, na níž je dole umístěna pečeť. Některá díla mají dokonce své schránky s popiskami a osobními iniciálami řezbáře. Jedním z vrcholů mojí tvorby je Betlém. Postavičky ze života města i celé Moravy. Spolupracuji se skvělým malířem, panem Petrem Herzigem Dubic­kým, který provedl výmalbu pozadí Betléma — moravské hrady a zámky. Společně jsme také upravili jednu autobusovou zastávku v Lošticích. V současnosti má Betlém 278 postaviček. Poslední vytvořené postavičky jsou palonínský malíř Stanislav Lolek, přerovský zpěvák Pavel Novák, král Tvarůžek I. nebo-li Zdeněk Večeř. Už dříve jsem například vyřezal: bývalého starostu Loštic PhDr. Ctirada Lolka; hanáckého obra Josefa Drásala; siláka a zápasníka Gustava Frištenského; malíře Františka Flasara; tykadlového řidiče Romana Smetanu; legendárního krále Ječmínka; bludovského rodáka, ma­líře, grafika a ilustrátora Adolfa Kašpara; Ladislava Galgonka — fotografa, reportéra Hané a Moravy; nebo bouzovského zlatníka Michala Mayera. Svoji figurku má u mne také malíř Pavel Alexandr Taťoun, se kterým také dlouhodobě spolu­pracuji. Nyní připravuji postavičku současné paní starostky Loštic. Mé nejrozsáhlejší dílo ale najdete v obřadní síni obce Rataje. Je zde vyřezána luneta, na níž je zachycena silueta obce v popředí s oráčem, který je symbolem obce. Naopak mé nejmenší dílo je zapsáno v České knize rekordů v Pelhřimově. Jedná se o nejmenší Betlémek v krabičce od sirek, který obsahuje 6 biblických figurek.
 
Jakým způsobem Vás oslovilo moravanství?
 
     Moji předci říkali: „Musíš být hrdý na zemi, kde žiješ.“ Já to chápu tak, že musím umět svou zemi chránit, mít ně­jaký cíl, co zde zanechám. Moravanství se projevuje i v mé tvorbě. Morava je malá zem, ale je zde spousta zajímavých lidí.
 
Jaké máte plány do budoucna?
 
     Dřevořezbě se věnuji už 36 let. Rád vyřezávám světce a také vše, co si lidé přejí. Vyřezávám svá díla často k růz­ným příležitostem, například ke svatbám nebo k narozeninám. U každého zákazníka využívám jeho znamení zvěro­kruhu. Cítím impulsy z vrchu, jsem vedený nějakou vyšší mocí. Mým oblíbeným obdobím je renesance, hledám v ní inspiraci, jsem spojován s Albrechtem Dürerem. Posledním mým výtvorem je sv. Florián, který má u nohou moravskou orlici — je ochránce celé Moravy před ohněm. Vážím si občanů Loštic a celé Moravy, kteří mě posilují, dávají mi energii k další práci, která má smysl. Těší mne, že mohu dětem i dospělým zpříjemnit Vánoce, díky mému pozvání k Betlému. Snažím se mnoha lidem udělat radost tím, že vtisknu jejich tvář díky mým řezbářským dlátům na neomezeném území mých snů a vizí. Každým rokem nabádám děti, aby v sobě chovali úctu k rodné zemi Moravě, Hané, ke starším lidem, učitelům a dalším autoritám.
 
Poselství:
 
     „Zemřu-li já, dřevo nezemřelo, nýbrž spí. Pomni člověče, že jako dřevo Tě provázím od kolébky až po hrob.“
 
Děkuji za rozhovor.
 
     V závěru našeho milého setkání jsem ještě pořídil několik fotografií tohoto vskutku moravského umělce. Pan Beneš nám ještě velmi ochotně otevřel mříže chránící galerii vytvořenou přímo v blízké čekárně. Také i tato výzdoba vznikla ve spolupráci s malířem, panem Petrem Herzigem Dubickým. Díky hostiteli jsme měli možnost vyslechnout si komentář k malbám i dřevořezbám umístěným v této dříve šedivé čekárně. Velmi nás potěšilo, že autoři tohoto zajímavého ná­padu zde ztvárnili nejen pohádkovou postavu lišky Bystroušky, jejíž příběh vznikl v nedalekém Paloníně, mnoho osob­ností moravské historie, ale je zde také vyobrazena naše žluto-červeně šachovaná orlice. Závěrem bych panu Jaroslavu Benešovi rád poděkoval za milé přijetí a popřál tomuto umělci pevné zdraví a mnoho zajímavých nápadů a inspirace pro jeho další tvorbu.
 

Stanislav Blažek

 

předseda regionu MNO Haná

 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *