BRNO – Slavnostní odhalení sochy markraběte Jošta

Ve středu 28. října 2015 bude ve 12.00 hodin na Moravském náměstí v Brně slav­nostně odhalena socha Jošta Lucemburského, markraběte moravského. Návrh sochy vybrali brněnští radní před třemi lety ve veřejné soutěži. Autorem monumentálního díla z bronzu je akademický sochař Jaroslav Róna. Osmimetrová jezdecká socha, jakožto personifikace Odvahy (vedle již stojících soch Spravedlnosti, Umírněnosti a Prozíravosti), završuje projekt soch čtyř platónských ctností, oživujících náměstí u kostela sv. Tomáše. Realizace sochy stála necelých 7 milionů korun, z toho 1,5 mili­onu přispělo sdružení Jošt Moravský. Finanční sbírky se zúčastnili také členové Mo­ravské národní obce, kteří budou přítomni na této důstojné akci.

 
     Příznivci markraběte Jošta si mohou stáhnout a vytisknout pamětní list, který namaloval Mgr. Jan Studeník, člen Moravské národní obce.
 
Událost na facebooku
 

11 odpovědí na “BRNO – Slavnostní odhalení sochy markraběte Jošta”

  1. SOCHA JE SUPR,ALE NENÍ TO JOŠT Z LUCEMBURKU,JE TO LITERÁRNÍ POSTAVA DON QUICHOT DE LA MANCHA,TEDY JEHO PODOBA ALA OBRAZY SALVADORA DALÍHO,TEN PŮVODNÍ NÁVRH SOCHY JOŠTA Z LUCEMBURKU BYL MNOHEM VĚROHODNĚJŠÍ,TŘEBA NĚJAKÁ SBÍRKA UMOŽNÍ POSTAVIT I TEN PŮVODNÍ NÁVRH NA JINÉM MÍSTĚ V BRNĚ, PĚKNOU SOCHU LITERÁRNÍ POSTAVY DONA QUICHOTA JE TĚŽKÉ VYDÁVAT ZA SOCHU HISTORICKÉ POSTAVY JOŠTA Z LUCEMBURKU

  2. Milí Moravané, mohl bych se rozepisovat co všecko mně na tem vadí (na soše, na pamětním listu atd.) ale už su starý a unavený, takže:

    KDYŽ TO TAK MOSÍTE MĚT, TOŽ SI TO TAK MĚJTE !!!

    A nezapomeňte že náš živočišný druh si říká „homo sapiens sapiens“. Kdo ví, ví.

    Jiří Jakub Mašek

  3. Kverulanti se najdou vždycky. Děkuji za krásný pamětní list. Měli bychom jásat, že socha Jošta Moravského v Brně stojí, protože by nemusela. Prážáci nemají chobotnicu, ale my Jošta máme! Zvláště mi zapadá do celkového rázu náměstí, protože budova Kina Scaly je moderní, narozdíl od Moravské galerie a kostela sv. Tomáše.

  4. Klidně zase všichni pyskujte. Socha je náhodou SUPER – i ten don Quichot nás koneckonců vystihuje. Je moderní, výrazná, bude brzy charakteristickým prvkem a místem setkání/potkání a možná i vlasteneckým magnetem brňáků a moraváků, to su si jistá 🙂

  5. ..první dojem rozporuplný,ale vtipný nápad ohledně procházení lidí pod sochou.Určitě by něco podobného bylo mnohem pěknější na n.Svobody,než ta černá hrůza !Jsem zvědavá,co se ujme nejvíc. Sejdeme se „u koně“nebo „u Jošta “ ?

  6. na sochu jsem dal peníze a popravdě jsem si ji osobně představoval jinak ,ALE pokud má představovat ODVAHU , odvahu naší Moravy k boji za historická práva tak jsem spokojený.

  7. No jak jsem se dočetl jinde, tak nakonec se oficiálně o sochu Jošta Lucemburského nejedná a odmítá to údajně jako dezinterpretaci i samotný Róna. Má to představovat výhradně Alegorii odvahy a ten Jošt se na tom pouze svezl, neb plány i sbírka na jeho sochu tu již nějaký čas byly, takže proč toho nevyužít při této příležitosti. Pokud tomu tak je, tak pan Mašek se patrně nemusí trápit a pan Unger může přestat jásat. A pamětní list se může nechat na jindy… třeba až se Jošt dočká skutečné sochy.

  8. Obdržel jsem mailem následující:

    Protestní dopis Moravskoslezské akademie

    Magistrát města Brna, Dominikánské nám. 196/1, 601 67 Brno
    telefon: 542 173 590, 542 171 111
    e-mail: informace@brno.cz

    Váženým členům zastupitelstva a Rady města Brna, jakož i členům příslušných komisí:

    Otevřený dopis k jezdecké soše
    V Brně dne 17. 12. 2012

    My dále podepsaní obyvatelé Brna, jakož i dalších moravských a českých obcí, sdružení v Moravskoslezské akademii pro vzdělání, vědu a umění o. s., tímto vznášíme důrazný protest proti výsledkům nedávno schváleného výběrového zřízení, v němž byla vybrána jezdecká socha markraběte a krále Svaté říše římské Jošta Moravského, která má být umístěna na Moravské náměstí poblíž kostela sv. Tomáše.

    Protestujeme proti tomu, aby zde byla umístěna posledně vybraná socha, která vůbec nebere v úvahu skutečný vzhled markraběte Jošta, který lze vcelku přesně rekonstruovat, stejně jako nebere v potaz vzhled reálného koně. Zdůrazňujeme i to, že markrabě Jošt není žádná postmodernistická fikce, nýbrž stejně reálná postava moravských dějin, jako například prezident Masaryk, jehož jiné než realistické ztvárnění v Brně by bylo nejhrubší urážkou naší historie s mezinárodním přesahem, nikoliv poctou. Nemůžeme zapomenout ani na to, že jezdecká socha této význačné lucemburské a moravské historické osobnosti má být umístěna v brněnské městské památkové rezervaci. Požadujeme proto anulování výsledku tohoto výběrového řízení a vypsání nového, v němž bude vybrána realisticky pojatá jezdecká socha, taková, která dobře zapadne do brněnské městské památkové rezervace, do níž by zásadně neměly být umísťovány žádné plastiky, sochy a další podobné výtvory, které svým vzhledem narušují historickou architekturu a umění historického jádra Brna. Rovněž poukazujeme na to, že pro veřejnost je vybraná socha špatně čitelná a v případě její realizace by se z ní stal další kontroverzní a ostudný výtvor umístěný v historickém jádru Brna.

    Tím prvním byl již projekt tzv. „Brněnského orloje“, který nebere v úvahu, že v roce 1645 neexistovalo nic, jako je dělová kumulativní střela, kterou má údajně představovat, ani nebylo přihlédnuto k sumě, kterou tento „orloj“ a jeho provoz dosud stál, ani že na území dříve Zemského hlavního města Brna máme zcela jistě řadu jiných možností, kde mohla být dotyčná suma, která je v poměru k výsledku nehorázná, využita mnohem lépe. Jako příklad daleko rozumnějšího využití uvádíme zchátralý hrad Veveří. V souvislosti s dotyčným „orlojem“ nelze zapomenout ani na to, že se o něm řada Brňanů a pravidelných návštěvníků Brna vyjadřuje jako o pánském tělesném orgánu, což potvrzuje skandální nekompetentnost a aroganci těch představitelů města Brna, kteří hlasovali jak pro tento projekt, tak i pro projekt modernisticky pojaté sochy markraběte Jošta a vůbec nezohledňují genius loci, ani názory a potřeby široké brněnské veřejnosti, jejíž zájmy mají zastupovat. Nestojíme o vznik dalších Brno a Moravu zesměšňujících „uměleckých“ počinů a požadujeme urychlenou nápravu.

    „Žirafí“ ztvárnění sochy je rovněž v přímém rozporu s původní koncepcí, peněžní sbírku iniciujícího občanského sdružení Moravský Jošt, kdy „jezdecká socha tohoto velikána
    měla být holdem osobnosti, která ovlivnila podobu nynější Moravy.“ Řada dárců do této veřejné sbírky byla oklamána, když na sochu přispěli pod veřejným příslibem obecně přijatého shodného tvrzení bývalého primátora města Brna Richarda Svobody, že „Chceme realismus, žádnou modernu“, i nynějšího primátora Romana Onderky, citace: „Základním požadavek je, aby dílo bylo realistické, aby bylo realistickou vzpomínkou na panovníka světového formátu,“ vysvětlil primátor Roman Onderka“ — viz článek http://www.brno.cz/brno-aktualne/co-se-deje-v-brne/jost-se-vraci-na-koni/ z 7. 4. 2008.

    Žádáme proto o zrušení realizace zřetelně nedůstojného pomníku tak významné historické moravské osobnosti i s rizikem, že vytvoření plnohodnotné realistické jezdecké sochy Jošta Moravského včetně podstavce bude úkolem pro příští generaci. Tato socha by měla dle našeho názoru obsahovat na svém podstavci i nápis, informující, že se jedná o Jošta Moravského, s uvedením jeho funkcí.

    V souvislosti s tímto dopisem žádáme o možnost osobního obhájení našeho stanoviska na nejbližším zasedání ZmB.

    za MSA doc. RNDr. Jindřich Klapka, CSc. — předseda

  9. Socha se mi moc líbí, považuji ji za skvělý umělecký objekt v prostoru hojně navštěvovaném Brňany i turisty. Věřím, že bude přitahovat pozornost a stane se jedním z výrazných symbolů města.
    Dokážu si představit, že místo ní mohl na Moravském náměstí stát artefakt v podobě hromady odpadků, svařence železného šrotu či něco podobného jako typický zástupce současného výtvarného umění. Naštěstí se tak nestalo.
    Jsem si vědom, že máme různý vkus a nemusíme se shodnout na tom, co je krásné. Mně osobně se jeví socha velmi estetická, současně i neobvyklá a provokující svými proporcemi. Člověk ji jen tak snadno nemine pohledem – a tak by to asi mělo být u dobrého umění. Na tvářích náhodných pozorovatelů, kteří kolem procházejí, se mi zdálo vidět údiv, zaujetí a také úsměv. Co si přát víc?
    Souhlasím s názorem, že to není historicky věrná podoba Jošta Moravského (Lucemburského). Napoprvé jsem si myslel, že u kostela stojí Don Quijote. Podoba s náčrty od Picassa a Dalího je nepřehlédnutelná. Beru dílo jako symbol ctnosti Odvahy – a té měl dost i Don Quijote. Podobnost či nepodobnost vzoru není pro mě tolik důležitá jako estetika a vyjádření symbolu.
    Jsem rád, že se Brno zajímavými plastikami v ulicích a celkově upraveným prostředím zařazuje po bok evropským městům na západ od nás. V nich mě vždy spojení nového umění s tím historickým zaujalo. Ostatně to, co je dnes historické a považuje se za klasiku, bylo ve své době také nové a mnohdy nezapadalo do tehdejších šablon a měřítek. Teď jsme možná svědky vzniku budoucí klasiky…

  10. Je zvláštní jak se dnes téměř každé umělecké dílo umístěné ve veřejném prostoru okamžitě stane předmětem sváru, ale málokdy obdivu.
    Nevyhnulo se to ani jezdecké soše slavného moravského Lucemburka. Musím souhlasit s názorem, že se spíše jedná o poctu Cervantesově románové postavě. Volání po historické věrnosti není zase tak od věci, když si uvědomíme obludnou historickou ignoraci mnoha občanů. Úlohou této plastiky nebyl jen zmiňovaný hold velikosti historické postavy moravských i evropských dějin, ale i cesta ke zpřístupnění naší minulosti a snaha o pochopení historických souvislostí dané doby, což zvláště v marasmu zjitřené současnosti nabývá na významu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *