Uherské Hradiště: Slavnosti vína a památek – MNO Kroměřížsko – Moravská národní obec

Druhý víkend v září 2017 se v Uherském Hradišti uskutečnil 15. ročník Slováckých slavností vína a otevřených památek. Počtem návštěvníků a bohatostí programu se jedná o akci srovnatelnou se Znojemským historickým vinobraním nebo mikulovským Pálavským vinobraním. Do Znojma přijíždí kolem 80 000 návštěvníků, do Mikulova letos přijelo 65 000 a do Uherského Hradiště asi 50 000 lidí, přičemž hradišťský rekord činí asi 70 000. Na rozdíl od obou jmenovaných akcí je ta hradišťská mnohem mladší. Pálavské vinobraní má již 70-letou tradici. Znojemské historické vinobraní se poprvé konalo před 51 lety přičemž od roku 1974 do 90. let 20. století byla tradice přerušena. Slavnosti vína v Uherském Hradišti jsou záležitostí až 21. století.

V Uherském Hradišti byly v harmonickém souladu spojeny dvě akce – Vinobraní a Dny evropského dědictví. V rámci těchto dnů je možno zhlédnout množství kulturních a stavebních památek, které nejsou jinak běžně pro veřejnost přístupné. Kromě toho hradišťské Slavnosti vína volně navázaly na historicky velmi úspěšnou národopisnou Výstavu Slovácka 1937, která se v Uherském Hradišti uskutečnila před 80 lety za účasti tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše.

Na nádraží
Pod patronací oblastního sdružení MNO Haná a místního sdružení Kroměřížsko, do něhož v současné době patří i členové MNO ze Slovácka, podpořili Slavnosti i členové a příznivci MNO. Sešli jsme se ve výpravní budově vlakového nádraží, která je kulturní památkou z roku 1930. V kombinaci zděné plochy se dřevem je zde patrná snaha navázat na lidové stavitelství Slovácka. Jakým diskutabilním problémem byla ve své době architektura objektu se dovídáme např. z městské kroniky: „Ráz budovy byl prý přizpůsoben úmyslně zvláštnostem zdejšího kraje, nenalezl však u občanstva souhlasu. Ostrá byla také reakce místního tisku, který kritizoval především neúčelnost projektu a bezdůvodný eklekticismus. Celý tento spor shrnuje autor článků v hradišťském svazku z řady národohospodářské propagace Československa z roku 1934. Píše se zde, že nádraží bylo zbudováno za polemik mezi těmi, kdož pravili, že nádraží je služba dnešku a praksi, že nádraží má býti železo, beton, sklo, technika, a mezi těmi, kdož jsou přesvědčeni, že i nádraží může slušeti svéráz, malůvky…“ Tato tehdy kritizovaná budova dnes sbírá ocenění a v roce 2011 zvítězila v anketě o nejkrásnější nádraží v ČR. Někteří z nás shlédli příjezd historického vlaku.

V Jezuitské koleji
Z nádraží jsme se vybrali do nedaleké historické budovy bývalé Jezuitské koleje. Byla zrekonstruována před pěti lety a stala se chloubou města. Zde jsme nejprve navštívili Městské informační centrum. Po dohodě s pracovnicemi infocentra jsme zde umístili plakátky k právě probíhající anketě Osobnost Moravy 2017. Pracovnice infocentra byly v tento den oblečeny v lidovém kroji. Dalším cílem v Jezuitské koleji byla Stálá expozice dějin města. Není běžně přístupná, pouze na objednávku nebo při některých akcích. Zde nám trochu chyběl průvodce. Namísto něho na návštěvníky přísným pohledem dohlížel pracovník ochranky. Ne snad, že by tam bezpečnostní pracovník neměl být, nicmémě dobrý průvodce by mohl efekt prohlídlky znásobit. V minulosti se zde prohlídky s průvodcem konaly. Popisné texty v Expozici sice občas zamlčují Moravu, náprava směrem k objektivitě je vždy možná. V Jezuitské koleji jsme navštívili rovněž Galerii Joži Uprky. V třinácti sálech, na ploše přes tisíc metrů čtverečních visí více než stovka jeho obrazů. Slavnému moravskému uměleci je věnováno celé patro. Zajímavým zjištěním bylo, že Joža Uprka se kromě malování krojovaných postav věnoval i sakrálnímu umění. Jeho náboženská tvorba je pro většinu lidí neznámá. Na nádvoří Jezuitské koleje jsme shlédli část programu To nejlepší z Uherského Hradiště. Vystoupení dětí z Hradišťánku bylo skvělé.

Masarykovo náměstí
Poté jsme se vydali na Masarykovo náměstí, kde jsme rozdali množství propagačních materiálu a hlavně vlaječek. Zde se k nám připojil ještě jeden člen ze Slovácka, takže nyní nás byla rovná desítka. Velmi příjemným zážitkem bylo náhodné setkání s občanem Uherského Hradiště, který se představil jako velký moravský patriot vyvěšující moravskou vlajku na své chatě.

Do Liďáku na oběd
Na oběd jsme zašli do restaurace s bohatou tradicí. Od druhé poloviny 19. století měl držitel domu čp. 78 na Mariánském náměstí právo provozovat hostinskou činnost včetně vaření piva. V provozování hostinské koncese se zde vystřídala řada osob. V roce 1927 dům zakoupila sportovní organizace Orel, která ho nechala upravit. Součástí budovy je doposud restaurace, která se do nedávna jmenovala Orlovna a přijala, do té doby neoficiální název Liďák, který vychází ze staršího názvu Lidový dům. Liďák naši důvěru nezklamal. V době Slavností vína, kdy výrazně stoupla poptávka, mnohonásobně rozšířil kapacitu. Nejen, že se obsluhovalo v restauraci, zahrádce i salónku, ale další místa vznikla v sále Orlovny. Na výpomoc nastoupili i brigádníci. S ohledem k nebývalému návalu hostů zvládl Liďák dobu oběda velmi dobře.

Odpolední program
Po po obědě jsme popošli o několik domů dál abychom se podívali na rodný dům nejvýznamnějšího politika a reprezentanta Moravy 19. století JUDr. Aloise barona Pražáka, obhájce práv Moravy. Pro místní to žádné překvapení nebylo, ale ostatní neskrývali své zklamáni a pohoršení – obyčejný dům bez pamětní desky a čehokoliv co by slavného rodáka připomínalo.
Kvůli předem danému plánu se s námi poté rozloučili tři členové z Brněnska a okolí. Avšak pro ostatní program zdaleka neskončil. Navštívili jsme ještě Galerii Slováckého muzea a shlédli tamní folklorní program. Dále jsme pokračovali do Kostela zvěstování panny Marie, kterým nás provedla sličná průvodkyně v historickém oděvu. Prohlédli jsme si Františkánský klášter a shlédli folklorní vystoupení v jeho blízkosti. Prohlídku památek jsme zakončili návštěvou sklepení Františkánského kláštera. V současné době jsou sklepy již vkusně zrestaurovány. Nejen pro milovníka historie a architektury je procházka sklepením skutečným zážitkem. Běžně je sklepení veřejnosti nepřístupné. Příležitost k prohlídce má veřejnost v době konání Slováckých slavností vína a otevřených památek.
Prošli jsme přes nádvoří Staré radnice a zamířili do Farní zahrady. V tomto klidném místě jsme nalezli volnou lavičku a čas odpočinku jsme věnovali rozhovorům a zhodnocení akce. Z Uherského Hradiště jsme odjížděli vetšinou vlakovými spoji kolem 15. hodiny.

Shrnutí
Každý má své Uherské Hradiště. Jinak město vnímají lidé z okolí a jinak občasní návštěvníci. Obecně je Uherské Hradiště považováno za město velmi pěkné a přívětivé. My se rozhodně chceme do Uherského Hradiště vracet. Zda to opět bude u příležitosti Slavností vína nebo zvolíme nějakou menší akci a poklidnější atmosféru, to ukáže čas. Hradiště je velmi kulturní město, máme tedy z čeho vybírat. Na Slavnostech vína byli někteří účastníci naší výpravy překvapeni z ohromného davu lidí. Zejména Masarykovo náměstí bývá při Slavnostech přeplněno. Všichni bez rozdílu jsme kladně hodnotili kulturní program. Za těch pár hodin, které jsme v Uherském Hradišti prožili, nebylo možné si všechny pamětihodnosti prohlédnout. Už teď přemýšlíme o naplánování dalšího poznávacího výletu do Uherského Hradiště.

členové MS MNO Kroměřížsko

VE JMÉNU SVATÉ A NEROZDÍLNÉ TROJICE V JEDNÉ OSOBĚ AMEN.
JÁ, PŘEMYSL, Z BOŽÍ MILOSTI PÁN KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO,
VÉVODA RAKOUSKÝ A MARKRABÍ MORAVSKÝ,
VŠEM, KTEŘÍ BUDOU TUTO LISTINU ČÍSTI, NA VĚČNÉ ČASY…