Projev MUDr. JAROMÍRA BŘENĚ v kostele sv. Tomáše na Dni za Moravu

V sobotu 19. září se konal 15. ročník Dne za Moravu. V úvodní slavnostní části, která probíhala v kostele sv. Tomáše na Moravském náměstí, byl jedním ze vzácných hostí moravský patriot a propagátor moravské kultury a tradic pan MUDr. Jaromír Břeň ze Šardic. Zde přinášíme celý jeho projev s velice zajímavými myšlenkami.  Není upravovaný a je z velké části psaný po moravsku

Dobrý den,
dámy a pánové dovolte, abych se nejdřív v krátkosti představil. Jmenuju se Jaromír Břeň a byl jsem organizátory požádán, abych promluvil na letošním Dni za Moravu. Su Moravan, ze Šardic u Kyjova a tam se spolu s řadou dalších skvělých lidí dlouhodobě snažíme udržovat moravské tradice i povědomí o Moravanství. K projevům bývá zvykem zvát významné politiky, byznysmeny, umělce. Proto su rád, že je ke slovu přizvaný aj člověk obrazně řečené úplně zespoda, který nemá ani politické tituly, ani miliardy. Chápu to jako projev respektu k lidem, kteří se „tam dole“ celý život snaží dělat tu drobnou práci, která je pro úspěch a bytí jakékoli společnosti – aj té moravské – klíčová. Doufám, že význam této drobné práce si bude uvědomovat stále víc Moravanů.

Když se začne dnes mluvit o přihlášení se k Moravanství, bohužel se skoro pravidelně vyrojí výroky, že promoravské myšlenky jsou rozvracením, separatizmem, zakomplexovaností apod. Když Masaryk řekl: „Je žádoucí, aby byl Moravě zachován její specifický ráz, aby se jí dostalo rozsáhlé autonomie, nejen politické, ale i kulturní“ byl rozvraceč? Byl Masaryk separatista? Když vyjmenujeme roky jako 1938, 1948. 1968, naposled 1992 rozdělení Československa – vidíme, že tady existující stát byl rozbíjený, rozvracený, nebo rozdělovaný tolikrát, až je to neuvěřitelné. A já se ptám, kolikrát na tom měli sebemenší podíl Moravané? Proti takovým hanlivým nálepkám je třeba se jasně ohradit. A poukázat na to, že příčinou českých národních katastrof, nikdy nebyla Morava a Moravané, ale charakter a výkony centrálních, v Praze koncentrovaných elit.
Podotýkám a podtrhuju, že problém není v obyčejných lidech z Čech, ale opakuju – v charakteru českých elit, někdy spíše rádobyelit. Od časů národního obrození až po období po r. 1989 zažila Morava od těchto elit mnoho nesplněných slibú. Žádat plnění slibú to není rozvracení ani separatizmus. Pokud české elity řeší nějakou důležitou otázku, mají odnepaměti sklon planě slibovat, chytračit, nebo přesvědčovat sebe i druhé o něčem, co by chtěli, aby byla realita, namísto přiznání si reality jaká skutečně je. Příkladem toho je období první republiky, kdy byl uznáván jen národ československý, který má jakousi českou a slovenskou větev. Dnes víme, že tento přístup byl chybný. Stejně tak je chybné, myslet si, že když byla Moravě a Moravanům odňata jejich dřívější tisíciletá práva, že už žádná Morava ani Moravané neexistují. Jiný příklad takového chybného přístupu je z r. 2017 z pera pana ministra Chvojky, tehdejšího ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu. Ten napsal, že není možné se hlásit k moravské národnosti, protože žádná neexistuje, protože – podle jakýchsi definiční kriterií natěsnaných do paragrafů – Moravané nemají etnický původ, jazyk, kulturu, ani tradice… Co k tomuto dodat? Moravané přes všecky takové ústrky pořád existují a hlásí se ke svojí rodné zemi.

Další příkladem smutné reality je krajský systém. Co se v krajském systému rozkradlo, to se nedá ani spočítat. Naproti tomu zemský systém tady fungoval dobře 1000 roků a v okolních státech jako Rakousko, Německo funguje dobře pořád. K dalším příkladům zacházení s tradičními územními celky patří nejrůznější prapodivné názvy. To když se v médiích o Moravě a Slezsku mluví jako o východě Česka, Česko-slovenském pohraničí, východní půlce státu, území na východě apod. Myslím, že poučný je pohled na historii např. Švýcarska. Jak to, že tento stát je tak soudržný a úspěšný, přestože je poskládaný z řady různých entit – německo-jazyčné, italsko-, francouzko-jazyčné a dalších. Není to také tím, že ve Švýcarsku platí zásada – svého nedati, ale druhému nebrati, takže jednotlivé švýcarské entity mohou svobodně rozvíjet vlastní identitu?

U nás se bohužel stalo skoro jakousi tradicí ironizovat vše moravské a vykreslovat Moravany jako komické figurky. Například tím, že se na moravské dialekty hledí s úsměškem, jako na známku buranství. Pak se ptám: Masaryk, Baťa, Zátopek… ti mluvili celý život po moravsky – a byli to snad komické figurky? Pamatuju si filmy, kde se někteří herci museli předabovávat, protože podle přízvuku bylo poznat, že jsou z Moravy. Moravský přízvuk byl cosi nepřípustného, středočeský přízvuk nevadil. Jak by se asi líbilo některému z pražských umělcú, kdyby mu při natáčení někdo z Brna nebo Ostravy řekl: „Mistře, hrajete dobře, ale ten váš přízvuk, je z něho poznat že jste z Čech. To je přece nepřípustné, to musí pryč…“

Je potřeba připomínat, že Moravané Čechy nikdy nezradili, ve všech krizích – kolik jich bylo, byli loajální. Netrhali Sudety, nevyhlašovali v krizi moravský štát, neorganizovali severoirské, baskické násilné scénaře. A jaká je odměna za loajalitu? Tisíciletá práva, která Morava měla ještě před zhruba 100 lety jí byla bez vlastního zavinění odňata, Morava byla nesmyslně rozbitá do paskvilu v podobě krajského zřízení, a dnes jsme ponižováni např. tím, že nám ministr vlády odepře možnost hlásit se po svém k moravanství s odúvodněním, že dnešní Moravané nemají takové věci, jako jsou osobitě moravské tradice, kultura a další.

Zajímavý je pohled na velké osobnosti spjaté s Moravou. Nenajdeme tu moc světově známých válečníkú a dobyvatelú. Namísto nich najdeme v moravské historii jména světového významu jako Komenský, Mendl, Cyril a Metoděj. Velké válečníky měly všechny civilizace. Kde je jim dnes konec? Ale kde by byla celá západní civilizace bez práce podobných lidí jako byli Cyril a Metoděj, Komenský, Mendl… ? Co všechny tyto významné lidi spojuje? Bezesporu je to křesťanství.

Proč teď vlastně jedním dechem mluvím o moravské otázce a zároveň o křesťanství? Protože si myslím, že Morava a Moravané celou svojí historií i současnosti snad alespoň trochu dokázali a dokazují – a doufám, že i nadále ukazovat budou, že křesťanské hodnoty mají v jejich životě a jednání místo. Vždyť v bibli stojí: “ Zlo neoplácejte zlem, urážky urážkami, ale naopak prokazujte dobro“. Morava zažila hodně zlých ran a urážek. A myslím, že múžu s čistým svědomím říct, že neoplácela zlo zlem, ani urážky urážkami. Moravané určitě nerozpoutali tolik válek, kolik jich díky cizímu zavinění museli přetrpět, určitě tolikrát nevnucovali jiným svoji vůli, kolikrát byla cizí vůle vnucována jim. Jestliže se v Bibli píše, že toto je ta správná – sice trnitá – ale správná křesťanská cesta, pak doufám, že na ní vytrváme. Když mluvím o Bibli a křesťanství vzpomínám si na jedno takové přirovnání: „Kde byste si nechali operovat koleno – na ortopedické klinice, která má s operováním 5 měsícú zkušeností, na klinice která má s operováním 5 rokú zkušeností, nebo na klinice, která má 5000 let zkušeností“? S Biblí je to podobně. Řadu lidí ta kniha dnes nezajímá, ale měla by. Když ne jako pramen víry, tak jako pramen zkušeností. Věřící aj ateisti by si měli uvědomit, že v Bibli jsou mnohatisícileté zkušenosti nejen s vírou, ale s životem obecně, ať už jde o vztahy, výchovu dětí, prácu atd. Z Bible je také další hluboká pravda: Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen. Proč to připomínám? Protože Morava a moravanství jsou dlouhodobě v ponížení. A já doufám, že se dočkáme jejich povýšení. A také doufám, že zvládneme se ctí jak to ponížení, tak dá-li Búh i budoucí povýšení. Moravanství je dnes stavem plným nejistoty, tápání a hledání. A to je možná dobře, že tápeme a hledáme. Protože v Bibli stojí jiná tisíciletími ověřená pravda a tá zní: hledejte a naleznete, kdo hledá, ten najde. Doufám, že dnešní slavnost i moje promluva v tomto chrámu bude příspěvkem k hledání cesty k důstojnějšímu spravedlivějšímu postavení Moravy a Moravanů. Po řadě roků, kdy naše identita zažívala úpadek, doufejme, dojde k její renesanci. Kéž je toto obrození neseno v duchu skutečných, nepředstíraných křesťanských hodnot – jako je nikdy nekončící hledání. Hledání víry, pravdy, spravedlnosti. Neoplácení zla zlem – což ale neznamená nechat si všechno líbit a neříct jasné ano, nebo jasné ne, když je to nezbytné. Kéž jsou nám namísto velkých válečníků dány radši další takové osobnosti, jako byl Cyril, Metoděj, Komenský, Mendl.

Svoje zamyšlení v tomto chrámu zakončím slovama sloky jedné moravské písničky, kde se zpívá:
Bože náš, Otče náš, Tebe prosit budem, aby nehynula naša moravská zem.

Děkuju vám za pozornost

4 odpovědi na “Projev MUDr. JAROMÍRA BŘENĚ v kostele sv. Tomáše na Dni za Moravu”

  1. Perfektně napsané. Děkuji za vyznání se k moravanství.Více takových.

  2. K projevu doktora Břeně není potřeba nic dodávat ! Jen vyjádřit plný souhlas !!!! Dík za povzbuzující slova k pevnému moravanství !! Ze Starého Města, Velkomoravského Veligradu -vima, 🤗 , 💥, ✌️

  3. S úctou a láskou děkujeme za moudré myšlenky a slova.
    Mluvíte mi z duše 🙂
    Upevňuje nás to v dobré víře, že tisíciletou samosprávu naší rodné vlasti Moravy my Moravané s Boží pomocí pro další generace jako svatou zemi zachováme.
    Hezký den z moravských Vedrovic <3 🙂

  4. V projevu MUDr. Jaromíra Břeně jsou fakta, láska, pokora, ale i odhodlání. Myšlenky a postřehy vysloveny srdcem a s vírou.
    Děkuji za sebe i za Moravu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *