|
Vážený pane Zemane,
byl mi přeposlán Váš e-mail týkající se moravské vlajky.
Dovoluji si k celému problému poznamenat následující: Základ celého problému a přístupu úředních, státních, regionálních a komunálních činitelů je zřejmě dán skutečností, že v České republice je zákony výslovně definováno právo užívat vlajku čtyřem základním právním subjektům:
1) státu, tj. České republice;
2) jednotlivých krajům, počítaje v to i Hlavní město Prahu;
3) obcím (bez ohledu rozlišení, zda jde o města, městyse či obce);
4) městským částem či městským obvodům statutárních měst
(zatím se v praxi tyto vlajky objevily jen v Praze, Brně a Ostravě).
Ve všech případech se jedná o samostatné (stát) či samosprávné (ostatní) územně správní jednotky. Morava ale takovým územím v současné době není, takže i její vlajka může mít jen charakter historického zemského symbolu (podobně jako existuje i historická česká vlajka, tj. vlajka Čech, nikoliv Česka, která se ale v praxi vůbec nepoužívá). To pochopitelně nevylučuje její neoficiální používání. Právní ochrana moravské vlajky je však prakticky nulová.
Bylo by možné do jisté míry přirovnat používání moravské vlajky k situaci ve Francii, kde se poměrně často používají vlajky historických (dnes už neexistujících) provincií. Tím se ale taková vlajka dostává na úroveň určité dekorace. V některých částech Francie se neoficiálně vyvěšují vlajky národnostních menšin. Za takové můžeme především považovat například baskickou vlajku vyvěšovanou často na území francouzského Baskicka (žádný takový územní celek pochopitelně neexistuje) v jihozápadní Francii, nebo vyvěšování katalánské vlajky na území jižní Francie. Tyto vlajky ve Francii nejsou vůbec kodifikovány, zatímco na území španělského Baskicka a Katalánska se jedná o oficiální symboly stejnojmenných autonomních oblastí. Podobně existují národní vlajky Bretaně a Korsiky.
Abych byl upřímný, mně osobně se pro moravskou vlajku příliš nezamlouvá pojem „národní vlajka“ (ačkoliv moje kořeny jsou moravské, konkrétně z Valašska). V každém případě by se z hlediska hierarchie moravská historické vlajka musela vždy řadit až na poslední místo, protože patří mezi tzv. „ostatní vlajky“, jimž jsou všechny oficiální vlajky nadřazeny. Hierarchie vlajek, tj. čestné místo a pořadí vyvěšování, vychází z mezinárodních zvyklostí a pochopitelně se kombinuje s naším zákonem o užívání státních symbolů. Tj. vlajky si jsou nadřazeny tak, jak jsem uvedl výše. Pokud jde o vlajku evropskou, má se za to, že by měla (ale nemusí) doprovázet vlajku státní, čili se dostává v hierarchii na druhé místo. Její statut je ale velmi specifický, proto by bylo pochopitelně nesmyslné, kdyby hejtman Jihomoravského kraje na svém sídle nevyvěsil státní vlajku, ale přesto chtěl by doprovodit krajskou vlajku vlajkou evropskou. Pak by se na čestné místo měla posunout vlajka krajská a na druhé by se přehodila vlajka evropská, protože by se mi nelíbilo, aby vlajka evropská byla nadřazena vlajce jihomoravské.
Kromě problematiky oficiálnosti statutu moravské vlajky, je nutné mít na zřeteli i druhou skutečnost, kterou je duplicita moravské vlajky s jinými vlajkami. Především se jedná o stejně vypadající vlajku Hlavního města Prahy, užívanou od roku 1891, která se v určitých případech dostává na úroveň vlajek krajských. Podobně, musím říci: bohužel, je dnes stejná i vlajka statutárního města České Budějovice. Obě uvedené městské vlajky byly zavedeny (budějovická až v roce 1965) před přijetím prvního zákona o obcích v roce 1990, který vlastně poprvé výslovně povolil existenci obecních vlajek, včetně tech, které byly zavedeny dříve a považovaly se tedy za historické. S tím ale asi nic nenaděláme, i když duplicita může přinést řadu problémů. Bude-li mávat Moravan v Praze moravskou vlajkou, většinou ji každý bude považovat za symbol Prahy, či v Českých Budějovicích za vlajku budějovickou. Kdyby zase přijel pražský primátor do Brna a měl přitom auto ozdobené vlajkou Prahy, ptali by se mnozí obyvatelé Brna, proč má na autě moravskou vlajku… Podobná situace bývala do roku 1994 ostatně i přímo na Moravě, kde oficiálně žluto-červenou vlajku používalo město Znojmo. Pak ji právě z důvodu možnosti záměny za jiné stejné vlajky (možná i včetně moravské) vhodným způsobem nechalo změnit.
V době, kdy moravská vlajka vznikala, mělo užívání takových symbolů poněkud jiný charakter. Ani se nemluvilo většinou o vlajkách či praporech, ale jen o zemských barvách. (Nemýlím-li se, tak i v dokumentu nazývaném moravská ústava z roku 1848 se hovoří o moravských barvách, nikoliv o vlajce či praporu.) I historická moravská červeno-žlutá vlajka vznikala v poněkud jiné době. Není ovšem bez zajímavosti, že se za moravskou vlajku považovala i vodorovná trikolóra bílo-červeno-modrá.
Mně osobně by nejvíc jako moravská vlajka vyhovoval jiný historický symbol — modrá vlajka s moravskou orlicí, jak už byla vyobrazena ve formě praporce na středověkém portrétu markraběte Jošta. Nechci se pouštět do polemiky, která moravská orlice je správná, zda stříbrno-červeně či zlato-červeně šachovaná. S tím ale také nic nenaděláme. (Osobně zastávám názor, že dnes je oficiální moravská orlice stříbrno-červená, protože v takové podobě je oficiálně součástí velkého státního znaku České republiky a bylo tak tomu i za první republiky. Barvy moravské vlajky žlutá a červená jsou ale odvozeny od zlato-červené orlice, jak bylo definováno v roce 1848. Pokud vím, tak obnovené zřízení zemské a „moravská ústava“ z roku 1848 přestala platit hned v roce následujícím. Při vzniku československých znaků v roce 1920 byla moravská orlice definována jako bílo-červená. Nicméně moravskou vlajku pochopitelně respektuji.)
Existenci jiných vlajek připouštěl i zvláštní zákon z roku 1936 (hovořil ale velmi obecně o vlajkách korporací), čímž byla nepřímo připuštěna i existence „tradiční moravské vlajky“. V té době už ale neexistovala země Moravská, ale země Moravskoslezská, která pochopitelně neměla žádnou vexilologickou (vlajkovou) tradici. Nicméně tento zákon přestal platit v roce 1960.
Na závěr tedy ještě jednou opakuji, vyvěšení historické moravské zemské vlajky, i když nemá oficiální statut, je podle mne možné, neodporuje žádnému předpisu ani mezinárodním vexilologickým zvyklostem. Opět ale zdůrazňuji její neoficiální charakter.
Nevím jestli Vás moje odpověď uspokojila, sdělil jsem svůj osobní odborný názor na problematiku. Určitě o této záležitosti budu hovořit s dalšími vexilologickými odborníky.
Se srdečným pozdravem
Mgr. Pavel Fojtík
expert podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
a místopředseda České vexilologické společnosti.
|