Od roku 1989 již bylo publikováno mnoho stanovisek a názorů k podobě barev moravského znaku a z něj odvozené vlajky Moravy. O barvě červené a modré nejsou spory, ale stále přetrvává rozpor u třetí barvy. Má jí být žlutá nebo bílá na vlajce, tedy zlatá nebo stříbrná ve znaku? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná a je pro ni nutno zapátrat v historii.
Od přelomu 13. a 14. století je znakem Moravy vpravo hledící stříbrně a červeně šachovaná orlice v modrém poli, se zlatou královskou korunou a zbrojí (zobák a pařáty) a s červeným jazykem.
V roce 1462 polepšil císař Friedrich III., na žádost zemského hejtmana Jindřicha z Lipé a dalších pánů, šachování stříbrno-červené moravské orlice na zlato-červené. Toto polepšení bylo odměnou za pomoc Moravanů v čele s hejtmanem markrabství moravského Jindřichem z Lipé proti vzbouřeným Rakušanům. Moravský zemský sněm však privilegium nepřijal a tehdejší lenní pán Moravy, český král Jiří z Kunštátu a Poděbrad, tuto změnu nepotvrdil. Ve znaku zemí Koruny české zůstala tedy původní podoba moravského zemského znaku, stříbrno-červeně šachovaná orlice v modrém poli. Privilegium z roku 1462 nebylo až do roku 1628 žádnou hlavou Koruny české potvrzeno, což znamená, že nevešlo v platnost.
Dne 26. června roku 1628 císař Ferdinand II., jako český král a moravský markrabě, potvrdil moravským stavům 140 zemských privilegií, které neodporovaly Obnovenému zřízení zemskému, mezi nimi i uvedené privilegium Fridrichovo. Toto spíše formální potvrzení však na vývoj moravského zemského znaku nemělo přímý vliv. Spolu s velkým znakem zemí Koruny české přešel znak Moravy, tedy stříbrno-červeně šachovaná orlice v modrém poli, i do velkého a středního znaku habsburské monarchie. V této podobě zůstal znak Moravy i po vydání císařských dekretů o velkém znaku monarchie z let 1741, 1752, 1766, 1790, 1804, 1806, 1815 a 1836.
Rovněž na Moravě byla užívána stříbrno-červená podoba znaku. Na tištěných zřízeních zemských z let 1545, 1562, 1604 a 1628 má moravská orlice barvy bílé a červené. K „Zrcadlu markrabství Moravského“ od Bartoloměje Paprockého z roku 1593 je připojen otisk moravské orlice s nadpisem: „…erb, který náleží slavnému markrabství moravskému, má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém“. Tomáš Pešina z Čechorodu pak praví ve svém Předchůdci Moravopisu z roku 1663: „..erb markrabství moravského jest orel bílý pod korunou zlatou v červené šachovnici a v modrém poli.“ Tzv. „KNIHA PANSKÁ“, do niž se erby panských rodů moravských malovaly, založená roku 1670, má moravskou orlici červeno-bílou. Též „ZÁVĚRKY SNĚMOVNÍ“, tištěné zprávy o usneseních sněmu moravského, které se až do roku 1848 vydávaly, mají na titulním listě moravskou orlici také červeno-bílou.
Když se vedle znaku začaly užívat zemské vlajky, byla tehdy moravskou vlajkou, odvozenou z barev znaku Moravy v nejvyšším symbolu mocnářství, modro-bílo-červená trikolóra, která se v té době stávala symbolem slovanské vzájemnosti. Moravská šlechta však nechtěla připustit, aby země užívala symboliku nepřátelskou habsburské říši. Proto byly zahájeny kroky k uznání Fridrichova privilegia a k povolení změny barev moravského znaku.
V době napoleonských válek, v roce 1807, požádali moravští stavové císaře o povolení nosit uniformu „podle zemských barev“. Uniforma měla být červená, límec a výložky modré, celý oblek vyšit zlatem a na zlatých epoletách měl být vyšit moravský orel „rot und gelb“ – červený a zlatý. Dvorským dekretem z 31. července 1807 císař tuto uniformu povolil. Císařský dekret se stal podkladem k řadě rozsáhlých jednání o uznání červené a žluté barvy za zemské barvy moravské. Jednání se vlekla řadu let. 9. ledna 1838 požádal zemský výbor jménem moravských stavů gubernium, aby učinilo kroky o nápravě barev moravské orlice v rakouském císařském velkém a středním znaku s tím, že Morava užívá orlici v barvě zlato-červené. Presidium dvorní kanceláře 26. října 1848 odpovědělo dopisem na zemského hejtmana hraběte Ugarta, ve kterém žádala o podrobné zpracování problematiky moravského zemského znaku.
Ve stejném roce, tj. 1848, se touto problematikou zabýval i moravský zemský sněm. Na základě rozkladu prof. Aloise Šembery poslanci schválili usnesení o zemském znaku a barvách Moravy: „Země Moravská podrží dosavadní svůj znak, erb zemský, totiž orlici vpravo hledící v poli modrém a červeno-zlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená.“
Na základě usnesení z roku 1848 žádal zemský výbor moravský v roce 1849 ministerstvo vnitra, aby ve velké pečeti císařské červeno-bílá orlice v červeno-zlatou se proměnila. Ministerstvo vnitra následně předalo žádost císařskému domu a ministerstvu zahraničních záležitostí. Ministerstvo se vyjádřilo, že změnu tak snadno provést nelze – erb císařství rakouského umístěný na domech vyslanců v cizích zemích nelze měnit bez předchozího diplomatického vyjednávání.
16. března 1854 si moravské místodržitelství stěžovalo ministerstvu vnitra na průtahy v projednávání moravského požadavku ohledně uzákonění změny moravských barev. 21. ledna 1863 moravské místodržitelství dopisem na ministerstvo vnitra upozornilo, že i v učebnicích pro národní školy jsou zemské barvy uváděny bílá, červená a modrá a požadovalo nápravu podle požadavku z dopisu z 16. března 1854. Žádost zřejmě zůstala bez odezvy.
Dne 27. června 1878 zaslal místodržitel ministerstvu vnitra podání, v němž uvádí, že moravské zemské orgány užívají orlici zlato-červeně šachovanou a že ministerstvo schvaluje užívání znaku u různých spolků ve zlato-červené podobě, ale gymnázium Olomouc povolilo užívání znaku ve stříbrno-červené podobě. Místodržitelství proto žádalo ministerstvo vnitra o jednoznačné stanovisko.
Novou korespondenci vyvolalo tablo znaků zemí habsburského mocnářství vydané zemskou školní radou pro národní školy, kde byl moravský znak nakreslen v podobě zlato-červené šachované orlice. Výsledkem dotazu místodržitelství na ministerstvo vnitra byl osobní dopis ministra vnitra Taafeho moravskému místodržiteli Kalinovi z 25. května 1889 s oznámením, že moravský znak v císařském erbu zatím nebyl změněn, že se však Moravě povoluje užívat znak se zlato-červeně šachovanou orlicí. V této podobě byl moravský zemský znak nakreslen také v Strohlově erbovníku vydaném ve Vídni v roce 1890.
Skutečného právního uznání se změna moravského zemského znaku na orlici zlato-červeně šachovanou dočkala až vyhláškou ze 3. listopadu 1915 vydanou ministerským předsedou na základě císařského rozhodnutí z 11. října 1915. Rozhodnutí souviselo s celkovou změnou státního znaku monarchie provedenou za války. Žluto-červená vlajka a zlato-červeně šachovaná orlice byly tedy více než sto let užívány zemskými státními i samosprávnými úřady, zatímco ve velkém říšském znaku byla moravská orlice stříbrno-červená.
Vlajkoslávy druhé poloviny 19. století tak bývaly velmi pestré. V místech s převahou slovanského obyvatelstva vlály prapory bílo-červené, zemské žluto-červené, státní černo-žluté. V německy mluvících krajích pak bílo-červená byla často nahrazována velkoněmeckou trikolorou (červená, žlutá a černá).
Vznikem Československa v roce 1918 přestal platit státní znak monarchie. Znaky nové republiky byly přijaty 30. března 1920 Národním shromážděním „zákonem č. 252 o ustanovení znaků státu československého“. Velký státní znak v sobě pojímal znaky všech významných částí státu. Moravu zastupovala stříbrno-červeně šachovaná orlice, kde odklon od zlaté barvy ke stříbrné (bílé) souvisel s odklonem od rakouských barev ke slovanským (českým).
Vzhledem k centralistické podobě tehdejšího Československa, zániku markrabství moravského a jeho sněmu v roce 1918 na Moravě neexistoval orgán, který by se touto problematikou zabýval, a tak se případné užívání samostatného znaku Moravy odvíjelo od zmiňovaného ustanovení pražského Národního shromáždění. Moravskoslezské zemské zastupitelstvo vzniklé na základě „organizačního zákona“ až 14. července 1927, nebylo samosprávným orgánem, tím méně zákonodárným sněmem, ale orgánem vlády podřízené ministerstvu vnitra. Jeho president a 1/3 zastupitelstva byli jmenování úředníci a pouze 2/3 zastupitelstva byli voleni.
Dne 17. prosince 1992 poslanci ČNR přijali „zákon č. 3/1993 o státním znaku ČR“. Velký znak tvoří čtvercový štít, v jehož druhém modrém poli je znak Moravy opět ve své původní podobě, tedy stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
Zajímavým je způsob užití moravských barev ve znacích a na praporech nových krajů, vzniklých podle „zákona č. 129/2000 Sb. o krajích“ (krajské zřízení). Jihomoravský kraj užívá modro-červený čtvrcený štít, kde v prvním poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí (označena jako „moravská orlice“), ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato-červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí. Ostatní moravské kraje užívají též původní moravskou stříbrno-červenou orlici, a to pouze v jednom poli ze čtyř. Jihočeský kraj, který se rovněž rozkládá na území historické Moravy, moravskou orlici ve znaku nemá.
 

Stanovisko Moravské národní obce

 
Jaké barvy jsou tedy správné? Jednoznačná odpověď neexistuje. Užití každé z barev má své opodstatnění. Vyjdeme-li z platné legislativy ČR i dřívější ČSR a budeme-li odvozovat znak Moravy z velkého státního znaku, je správné užití stříbrno-červeně šachované orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí a barvy bílá, červená a modrá. Odvodíme-li barvy z posledního platného usnesení moravského zemského sněmu a praxe 19. století a počátku 20. století, je správná orlice vpravo hledící v poli modrém a červeno-zlatě kostkovaná. Barvy pak žlutá a červená, případně žlutá, červená a modrá. Uvedenou problematikou se zabývala i Společná rada Moravské národní obce v roce 2006, kdy řešila podobu šerp na připravovaný 1. Výroční pochod Moravanů a znovu, na základě zpřesněných informací, v lednu 2008. Z jejího usnesení ze dne 10. ledna 2008 uvádíme:
 

„Společná rada Moravské národní obce preferuje na akcích pořádaných MNO užívání bikolóry v pořadí barev žlutá a červená, a trikolóry, v pořadí barev žlutá, červená a modrá. Jako znaku vpravo hledící zlatě a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královskou korunou a zbrojí a s červeným jazykem nebo vpravo hledící stříbrně a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královskou korunou a zbrojí a s červeným jazykem.“

 
Odůvodnění:
 

„Doporučená žluto-červená bikolóra a žluto-červeno-modrá trikolóra odpovídají zlatě a červeně šachované orlici v modrém poli a symbolizují přihlášení se k markrabství moravskému a usnesení jeho sněmu. Stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí je uznávána pro svůj starodávný původ, vazbu na slovanskou podstatu Moravy i respektování platné legislativy českého státu, jehož Morava byla a doposud je svébytnou součástí. Užití kombinace barev, kde žlutá je nahrazena bílou, na vlajce nedoporučujeme pro střet s již užívanými vlajkami jiných států, a podobou tzv. protektorátní vlajky. Současné užití žluté kombinace na praporech a stříbrné ve znaku považujeme za přípustné a v souladu s pravidly vexilologie.“

Použitá literatura

 
Vincenc BRANDL: Kniha pro každého Moravana.
Almanach moravského sněmu zemského.
CIHLÁŘ: K vývoji státní správy ČSR, Orbis 1953.
Pavel MICHNA: Moravská žlutá a červená, L.D. 20. 11. 1990.
Jiří ADÁMEK: Jak je to s moravským praporem, Rovnost 4. 1. 1991.
L. E. HAVLÍK: Moravské letopisy, JOTA 1993.
Ivan ŠTARHA: Na téma moravské barvy, Rovnost 21. 8. 2001.
Usnesení Společné rady MNO z 11. 8. 2006.
Milan HLINOMAZ: Ke státní a zemské symbolice českého státu v období 1526-1918, On-line (vyhledáno 9/2011).
Jiří L. BÍLÝ: Moravská orlice. Symbol panovníka, země a národa. (Tři právní významy šachované orlice), in: Moravský historický sborník – Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, Brno 2006, 261-328.
Moravské symboly http://dalsimoravak.bloguje.cz/tema-10-moravske-symboly.php
(vyhledáno 9/2011).