Vážení návštěvníci stránek, momentálně pracujeme na nové obšírné studii s bohatou obrazovou dokumentací, mějte prosím strpení. Máte se na co těšit! Zatím zveřejňujeme verzi textu z roku 2010.
 
 
 

Od roku 1989 již bylo publikováno mnoho stanovisek a názorů k podobě barev moravského znaku a z něj odvozené vlajky Moravy. O barvě červené a modré nejsou spory, ale stále přetrvává rozpor u třetí barvy. Má jí být žlutá nebo bílá na vlajce, tedy zlatá nebo stříbrná ve znaku? Odpověď není jednoduchá ani jednoznačná a je pro ni nutno zapátrat v historii.

Od přelomu 13. a 14. století je znakem Moravy vpravo hledící stříbrně a červeně šachovaná orlice v modrém poli, se zlatou královskou korunou a zbrojí (zobák a pařáty) a s červeným jazykem.

V roce 1462 polepšil císař Fridrich III. na žádost zemského hejtmana Jindřicha z Lipé a dalších pánů Moravě tento znak, stříbro-červeně šachovanou orlici v modrém poli a nahradil ji orlicí šachovanou zlato-červeně. Toto polepšení bylo odměnou za pomoc Moravanů v čele s hejtmanem markrabství moravského Jindřichem z Lipé proti vzbouřeným Rakušanům.

Moravský zemský sněm však privilegium nepřijal a tehdejší lenní pán Moravy, český král Jiří z Poděbrad, tuto změnu nepotvrdil. Ve znaku zemí Koruny české zůstala původní podoba moravského zemského znaku, tedy stříbro-červeně šachovaná orlice v modrém poli.

Privilegium z roku 1462 nebylo až do roku 1628 žádnou hlavou Koruny české potvrzeno, což znamená, že nevešlo v platnost.
V roce 1628 císař Ferdinand II., jako český král a moravský markrabě, potvrdil 26. června 1628 moravským stavům 140 zemských privilegií, které neodporovaly Obnovenému zřízení zemskému, mezi nimi i uvedené privilegium Fridrichovo. Toto spíše formální potvrzení však na vývoj moravského zemského znaku nemělo přímý vliv. Spolu s velkým znakem zemí Koruny české přešel znak Moravy, tedy stříbro-červeně šachovaná orlice v modrém poli, i do velkého a středního znaku habsburské monarchie. V této podobě zůstal znak Moravy i po vydání císařských dekretů o velkém znaku monarchie z let 1741, 1752, 1766, 1790, 1804, 1806, 1815 a 1836.

Rovněž na Moravě byla užívána původní podoba znaku. Na tištěných zřízeních zemských z let 1545, 1562, 1604 a 1628 má moravská orlice barvy červené a bílé. K Paprockého „Zrcadlu markrabství Moravského“ z roku 1593 je připojen otisk moravské orlice s nadpisem: „…erb, který náleží slavnému markrabství moravskému, má býti orel bílý na červené šachovnici na štítu modrém“. Pešina z Čechorodu pak praví ve svém Předchůdci Moravopisu z roku 1663: „..erb markrabství moravského jest orel bílý pod korunou zlatou v červené šachovnici a v modrém poli.“ Tak zvaná kniha panská, do niž se erby panských rodů moravských malovaly, založená roku 1670, má moravskou orlici červeno-bílou. Tak zvané závěrky sněmovní, tj. tištěné zprávy o usneseních sněmu moravského, které se až do roku 1848 vydávaly, mají na titulním listě moravskou orlici také červeno-bílou.

Když se vedle znaku začaly užívat zemské vlajky, byla tedy moravskou vlajkou, odvozenou z barev znaku Moravy v nejvyšším symbolu mocnářství, modro-bílo-červená trikolóra, která se v té době stávala symbolem slovanské vzájemnosti. Moravská šlechta však nechtěla připustit, aby země užívala symboliku nepřátelskou habsburské říši. Proto byly zahájeny kroky k uznání Fridrichova privilegia a k povolení změny barev moravského znaku. V době napoleonských válek, v roce 1807, požádali moravští stavové císaře o povolení nosit uniformu „podle zemských barev“. Uniforma měla být červená, límec a výložky modré, celý oblek vyšit zlatem a na zlatých epoletách měl být vyšit moravský orel „rot und gelb“ – červený a zlatý. Dvorským dekretem z 31. 7. 1807 císař tuto uniformu povolil. Tento císařský dekret se stal podkladem k řadě rozsáhlých jednání o uznání červené a žluté barvy za zemské barvy moravské. Jednání se vlekla řadu let. Dne 9. 1. 1838 požádal zemský výbor jménem moravských stavů gubernium, aby učinilo kroky o nápravě barev moravské orlice v rakouském císařském velkém a středním znaku s tím, že Morava užívá orlici v barvě zlato-červené. Presidium dvorní kanceláře 26. 10. 1848 odpovědělo dopisem na zemského hejtmana hraběte Ugarta, ve kterém žádala o podrobné zpracování problematiky moravského zemského znaku.

Ve stejném roce (tj. 1848) se touto problematikou zabýval i moravský zemský sněm. Na základě rozkladu profesora Aloise Šembery poslanci schválili usnesení o zemském znaku a barvách Moravy: „Země Moravská podrží dosavadní svůj znak, erb zemský, totiž orlici vpravo hledící v poli modrém a červeno-zlatě kostkovanou. Zemské barvy jsou zlatá a červená. Na základě usnesení z roku 1848 žádal zemský výbor moravský r. 1849 ministerstvo vnitra, aby ve velké pečeti císařské červeno-bílá orlice v červeno-zlatou se proměnila. Ministerstvo předalo tuto žádost císařskému domu a ministerstvu zahraničních záležitostí, které se vyjádřilo, že změnu tak snadno provést nelze, jelikož erb císařství rakouského umístěný na domech vyslanců v cizích zemích nelze měnit bez předchozího diplomatického vyjednávání.
16. 3. 1854 si moravské místodržitelství stěžovalo ministerstvu vnitra na průtahy v projednávání moravského požadavku ohledně uzákonění změny moravských barev. 21. 1. 1863 moravské místodržitelství dopisem na ministerstvo vnitra upozornilo, že i v učebnicích pro národní školy jsou zemské barvy uváděny bílá, červená a modrá a požadovalo nápravu podle požadavku z dopisu z 16. 3. 1854. Žádost zřejmě zůstala bez odezvy. Dne 27. 6. 1878 zaslal místodržitel ministerstvu vnitra podání, v němž uvádí, že moravské zemské orgány užívají orlici zlato-červeně šachovanou a že ministerstvo schvaluje užívání znaku u různých spolků ve zlato-červené podobě, ale gymnázium Olomouc povolilo užívání znaku ve stříbro-červené podobě. Místodržitelství proto žádalo ministerstvo o jednoznačné stanovisko. Novou korespondenci vyvolalo tablo znaků zemí habsburského mocnářství vydané zemskou školní radou pro národní školy, kde byl moravský znak nakreslen v podobě zlato-červené šachované orlice. Výsledkem dotazu místodržitelství na ministerstvo vnitra byl osobní dopis ministra vnitra Taafeho moravskému místodržiteli Kalinovi z 25. května 1889 s oznámením, že moravský znak v císařském erbu zatím nebyl změněn, že se však Moravě povoluje užívat znak se zlato-červeně šachovanou orlicí. V této podobě byl moravský zemský znak nakreslen také v Strohlově erbovníku vydaném ve Vídni v roce 1890.

Skutečného právního uznání se změna moravského zemského znaku na orlici zlato-červeně šachovanou dočkala až vyhláškou ze 3. 11. 1915 vydanou ministerským předsedou na základě císařského rozhodnutí z 11. 10. 1915. Toto rozhodnutí souviselo s celkovou změnou státního znaku monarchie provedenou za války.

Žlutočervená vlajka a zlato-červeně šachovaná orlice byly tedy více než sto let užívány zemskými státními i samosprávnými úřady, zatímco ve velkém říšském znaku byla moravská orlice červeno-bílá. Vlajkoslávy druhé poloviny 19. století tak bývaly velmi pestré. V místech s převahou slovanského obyvatelstva vlály prapory bílo-červené, zemské žluto-červené, státní černo-žluté. V německy mluvících krajích pak bílo-červená byla často nahrazována velkoněmeckou trikolorou (červená, žlutá a černá).

Vznikem Československa v roce 1918 přestal platit státní znak monarchie. Znaky nové republiky byly přijaty 30. března 1920 Národním shromážděním zákonem č. 252 o ustanovení znaků státu československého. Velký znak v sobě pojímal znaky všech významných částí státu. Moravu zastupovala červenobíle šachovaná orlice, kde odklon od žluté barvy k bílé souvisel s odklonem od rakouských barev ke slovanským (českým).

Vzhledem k centralistické podobě tehdejší ČSR, zániku markrabství moravského a jeho sněmu v roce 1918 na Moravě neexistoval orgán, který by se touto problematikou zabýval, a tak se případné užívání samostatného znaku Moravy odvíjelo od zmiňovaného ustanovení pražského Národního shromáždění. Zemské zastupitelstvo vzniklé na základě „organizačního zákona“ až z 14. 7. 1927, nebylo samosprávným orgánem, tím méně zákonodárným sněmem, ale orgánem vlády podřízené ministerstvu vnitra. Jeho president a 1/3 zastupitelstva byli jmenování úředníci a pouze 2/3 zastupitelstva byli voleni.

Podobně 17. 12. 1992 poslanci ČNR přijali zákon č. 3/1993 o státním znaku ČR. Velký znak tvoří čtvercový štít, v jehož druhém modrém poli je znak Moravy opět ve své původní podobě, tedy stříbro-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí.

Zajímavým je způsob užití moravských barev ve znacích a na praporech nových krajů, vzniklých podle zákona č. 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení). Jihomoravský kraj užívá modro-červený čtvrcený štít, kde v prvním poli je stříbro-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí (označena jako „moravská orlice“), ve druhém poli stříbrné břevno pod stříbrným temenem, ve třetím poli zlatý vinný hrozen s listem a úponkem, ve čtvrtém poli zlato-červeně šachovaná korunovaná orlice se zlatou zbrojí. Ostatní moravské kraje užívají původní moravskou orlici červeno-bílou, a to pouze v jednom poli ze čtyř.

Jaké barvy jsou tedy správné? Jednoznačná odpověď neexistuje. Užití každé z barev má své opodstatnění. Vyjdeme-li z platné legislativy ČR i dřívější ČSR a budeme-li odvozovat znak Moravy z velkého státního znaku, je správné užití stříbro-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí a barvy bílá, červená, modrá. Odvodíme-li barvy z posledního platného usnesení moravského zemského sněmu a praxe 19. století a počátku 20. století, je správná orlice vpravo hledící v poli modrém a červeno-zlatě kostkovaná. Barvy pak žlutá a červená, případně žlutá, červená a modrá.

Uvedenou problematikou se zabývala i Společná rada Moravské národní obce v roce 2006, kdy řešila podobu šerp na připravovaný 1. Výroční pochod Moravanů a znovu, na základě zpřesněných informací, v lednu 2008.

Z jejího usnesení ze dne 10. 1. 2008 uvádíme:

„Společná rada Moravské národní obce preferuje na akcích obcí pořádaných užívání bikolory v pořadí barev žlutá a červená, a trikolory v pořadí barev žlutá, červená a modrá. Jako znaku vpravo hledící zlatě a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královskou korunou a zbrojí a s červeným jazykem nebo vpravo hledící stříbrně a červeně šachovanou orlici v modrém poli se zlatou královskou korunou a zbrojí a s červeným jazykem.“

Odůvodnění: „Doporučená žluto-červená bikolora a žluto-červeno-modrá trikolora odpovídají zlatě a červeně šachované orlici v modrém poli a symbolizují přihlášení se k markrabství moravskému a usnesení jeho sněmu. Stříbro-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí je uznávána pro svůj starodávný původ, vazbu na slovanskou podstatu Moravy i respektování platné legislativy českého státu, jehož Morava byla a doposud je svébytnou součástí. Užití kombinace barev, kde žlutá je nahrazena bílou, na vlajce nedoporučujeme pro střet s již užívanými vlajkami jiných států, a podobou tzv. protektorátní vlajky. Současné užití žluté kombinace na praporech a stříbrné ve znaku považujeme za přípustné a v souladu s pravidly vexilologie.“

Použitá literatura: