Mgr. Jan Studeník
Tradiční barvy Moravy žlutá a červená byly v minulosti interpretovány na základě znění listiny císaře Bedřicha III. ze 7. prosince 1462. Císař se tehdy odměnil moravským stavům za jejich udatnost a pomoc věčnou připomínkou. Na jejich žádost a po moudré poradě svých věrných (zároveň za účasti Jiřího z Poděbrad, krále českého a markraběte moravského), zlepšil ze své císařské autority, plnosti své moci a z vlastního rozkazu znak Moravského markrabství tak, že (bílo)stříbrno-červené šachování orlice změnil navěky na (žluto)zlato-červené: [Císařský diplom se nevztahoval na erb moravského markraběte, který podržel původní tinktury šachování.] „Takto uspořádaný erb řečené Markrabství moravské, jak dříve užívalo a jím se pyšnilo, ve všech konáních vůbec podobně má užívat a těšit se z něj v budoucích časech navždy.“ V listině pod pečetí císařského majestátu se rovněž uvádí, že se jedná o zvláštní milost a nedotknutelnou moravskou zemskou svobodu, kterou nesmí žádný člověk porušit. Jinak by byl stižen přísným trestem Svaté říše a poplatkem sta hřiven ryzího zlata. Moravané si proto nechávali potvrzovat toto vzácné privilegium při každém vzdávání holdu moravskému markraběti.
Od 15. století reprezentuje Moravu zlato-červeně šachovaná orlice na modrém štítě, jehož strážcem je figura anděla. Tento štítonoš se objevuje např. na stavovských pečetích patrně až do roku 1848. Z roku 1619 pochází krásná devíza Moravy: „Te stante virebo“, [v překladu: „Stojíš-li se mnou, budu silný“] vyražená spolu s orlicí na stavovských mincích. Mezi vzácné moravské insignie patří bezesporu ceremoniální meč Moravského markrabství, který vlastnil moravský zemský hejtman František Karel hrabě Libštejnský z Kolovrat. Zlepšený zemský znak se též objevuje na heraldických praporech domobrany z roku 1800. V letech 1807—1848 nosili moravští stavové slavnostní červené uniformy se zlatým krumplováním. Před rokem 1818 vznikl i známý žluto-červený moravský prapor, barevně odvozený z hlavního prvku moravského znaku — šachované orlice.
Na jaře revolučního roku 1848 se celá Morava probudila do velikého nadšení. Lidé na venkově zpívali písně, [např. „Hej Moravci, ještě naše moravská řeč žije“] obyvatelé měst vyvěšovali žluto-červené prapory a členové Národních gard se zdobili žluto-červenými stuhami nebo kokardami (červené terčíky olemované zlatem). Žluto-červený prapor vlál např. 25. dubna 1848 z balkónu brněnské Reduty. V proslovu profesora Aloise Vojtěcha Šembery, rodáka z Vysokého Mýta, zaznělo vyhlášení rakouské konstituce. Reformovaný moravský zemský sněm, složený také z poslanců z venkova, přijal dne 14. srpna 1848 památné usnesení: „Země Moravská podrží svůj dosavadní erb co erb země, totiž: v modrém poli zlatem a červenou barvou šachovaného, napravo hledícího, korunovaného orla. Zemské barvy jsou zlatá a červená.“ Dodatek o moravských barvách, tehdy již rozšířených u obyvatel Moravy, vzešel z podnětu poslance Cibulky. Jejich závazné užívání do budoucna pak navrhl zástupce slovanského rolnického stavu, poslanec Čambala. Sněmovní rezoluce byla přijata velkou většinou hlasů. V následujících desetiletích byly žluto-červené prapory vyvěšovány při zasedáních zemského sněmu, slavnostních příležitostech nebo návštěvách císaře, např. dne 28. června 1906 v Moravské Ostravě, kde bylo rozestavěno na 1000 vlajkových sloupů. Pravé zemské barvy byly vyznačeny i v nejnovějších úředně schválených školních pomůckách.
V revolučním roce 1918 byl zemský žluto-červený prapor s nadšením vyvěšován spolu s českým národním praporem. Přestože bylo z Prahy v roce 1920 neprávem revertováno šachování orlice zpět na (bílo)stříbrno-červené (ideologicky jako pročeské), zůstaly zemské barvy žlutá a červená beze změny. Barvy země Moravsko-slezské, která vznikla roku 1928 sloučením Moravy a Slezska, nebyly stanoveny vůbec. V praxi se užívaly zároveň prapory moravské i slezské. Je zajímavé, že za Československé republiky byla budova Zemského divadla v Brně pravidelně zdobena (žluto)zlato-červeně šachovanou orlicí. Podobných příkladů bychom nalezli více. Podle autentických zpráv byly moravské prapory přijímány všemi obyvateli tehdejší Moravy, ať už slovanského, německého nebo židovského původu. Po válce, dne 18. července 1945, byla moravskými barvami ozdobena sněmovní síň Zemského domu v Brně při zasedání okresních národních výborů. Zemské barvy se staly také symbolem moravského protinacistického odboje. Dokladem je žluto-červeně pruhovaná stuha medaile Národní revoluční armády Brno 1939—1945 s přivěšenou moravskou orlicí, udělovaná 28. října 1945.
Po zániku zemského zřízení po roce 1948 zůstaly moravské barvy nadále v povědomí obyvatel Moravy. Nakrátko se žluto-červený prapor objevil při politickém uvolnění v 60. letech 20. století v souvislosti s moravsko-slezským hnutím. Poněvadž se ze socialistického státního symbolu vytratil znak Moravy, začali jej Moravané klást doprostřed moravské vlajky. V 60. a 70. letech byla doložena např. v historických kulisách Znojemských vinobraní. K 400. výročí založení olomoucké univerzity byla dne 23. srpna 1973 vydána poštovní známka, na které je vyobrazena zlatá tvář ženy, na jejíchž rozevlátých vlasech se objevuje zlato-červené šachování. Masové rozšíření moravských vlajek nastalo po roce 1989. Obnova zemského zřízení ale nebyla vyslyšena. Zákon o státních symbolech z roku 1993 sice stanovuje stříbrno-červeně šachovanou orlici, ovšem na rozdíl od zákona z roku 1920 již výslovně nezmiňuje moravský a zemský symbol. Správnou zlato-červenou variantu moravské orlice v současné době oficiálně užívá jen Jihomoravský kraj ve čtvrtém poli svého čtvrceného znaku a moravské hnutí. Novodobá tradice vyvěšování moravských vlajek na radnicích začala dne 5. července 2010 při oslavě svátku svatých Cyrila a Metoděje, patronů Moravy a spolupatronů Evropy.
|
|
Publikováno
STUDENÍK, Jan. Moravské barvy a symboly / Moravské barvy, prapory a vlajky / Moravská vlajka / Moravské vlajky v učebnicích: Markraběcí standarty. 2013, prospekty Moravské národní obce, www.zamoravu.eu. [„Moravské barvy a symboly“ byly citovány v diplomové práci na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity jako učební pomůcka pro žáky základních škol: HECZKOVÁ, Eva. Orel v historii, jazyku, literatuře a kultuře. 2013, str. 30-32.]
|
|
Zlatá a červená — hrdé moravské barvy
Zemský znak Moravy
V modrém štítu je zlatě
a červeně šachovaná,
napravo hledící
rozkřídlená orlice,
se zlatou korunkou
na hlavě,
se zlatým zobcem,
zlatými pařáty
a s červeným jazykem.
Strážcem štítu je postava
anděla.
Zemský emblém Moravy
Zlatě a červeně
šachovaná,
napravo hledící
rozkřídlená orlice,
se zlatou korunkou
na hlavě,
se zlatým zobcem,
zlatými pařáty
a s červeným jazykem.
Zemské barvy Moravy
Zemské barvy jsou zlatá a červená.
Zemská livrej Moravy
Podkladová barva je červená,
ozdobná je zlatá (žlutá).
Zemská vlajka Moravy
List tvoří vodorovná
bikolóra. Horní pruh
je žlutý, spodní je
červený.
Občanská vlajka Moravy
List tvoří vodorovná
bikolóra. Horní pruh
je žlutý, spodní je
červený. Uprostřed
je zemský znak.