Komu vadí moravská vlajka?

Ing. Jaroslav Krábek
 
 
 
     Již od prvního ročníku občanské iniciativy „Za vyvěšování moravské vlajky“ se všichni její účastníci setkávají s růz­nými snahami tuto akci narušit a pokud možno zamezit jejímu rozšíření. V počátcích to byly spíše osobní ambice něko­lika moravských aktivistů, kteří, snad v dobré víře, prosazovali svoje vlastní návrhy novodobé podoby moravské vlajky. Po krátkém čase se v čele odpůrců iniciativy objevili noví vůdcové. Prvním se stal redaktor pražského časopisu Týden, pan Motýl a po něm údajný učitel zpěvu P. Josífek, od devadesátých let žijící v Anglii. S jejich příchodem aktivita proti iniciativě i Moravské národní obci výrazně vzrostla. Stala se mnohem cílenější a sofistikovanější. S novými vůdci přišli i noví aktéři. Ti jsou již z Prahy, nebo jsou s Prahou svázáni svojí profesí. Ne náhodou, jsou to většinou lidé z minister­stva vnitra a jeho složek. Z počátku se i noví vůdcové schovávali za tvrzení, že jim jde jen o používání správné morav­ské vlajky a zaštiťovali se hesly o svých dobrých úmyslech a vztahu k Moravě. Navázali tak na činnost svých moravských předchůdců, kteří byli postupně odsunuti do pozadí.
     Netrvalo to ale dlouho a noví vůdcové své skutečné záměry a cíle začali postupně odhalovat. Zlom nastal ve chvíli, kdy vlajková iniciativa a Moravská národní obec veřejně deklarovaly, že: „Moravská národní obec nestanovuje ani niko­mu nepředepisuje podobu vlajky, kterou má vyvěsit. Masově vyvěšovanou vlajku, kterou doporučuje a která vznikla spontánně v občanském prostředí, považuje za Symbolickou občanskou vlajku.“ Tímto prohlášením a především jeho skutečnou realizací v praxi, byli tito „pražští odborníci“ nucení změnit svoji argumentaci. Jestliže se v počátcích snažili zachovat alespoň zdání slušnosti a odborného přístupu, s narůstajícím úspěchem iniciativy přitvrzovali a stávali se agre­sivnější. Svědčí o tom ukázky vývoje jejich argumentace (bezobsažné vulgární a dehonestující citace nejsou záměrně uvedeny):
 
     „Bylo by vhodné, aby vlajku Moravy navrhnul a schválil odborný orgán Poslanecké sněmovny.“
     „Poslaneckou sněmovnou schválené znaky a vlajky krajů jsou správnou a jedině možnou výchozí variantou moravské­ho znaku a praporu.“
     „Bíločervená orlice a modrý prapor symbolizují politický a kulturní vzestup českého státu. Jedině taková podoba pra­poru souzní s jeho historickou podobou a ovšem i se současným platným velkým státním znakem! Odchýlení od této po­doby vyjadřuje dezintegraci a separaci.“
     „Užívání zemského praporu (a vlajky) jako oficiálního, všeobecně uznaného a respektovaného symbolu je z hlediska současného správního uspořádání naší republiky zcela nepřípadné.“
     „Pokud ‘moravisté’ adorují tinktury zlato-červenou, jednoznačně se tak přihlašují ke germanizaci Moravy. Jsou hod­ni politování, ba opovržení, neboť zpochybňují ústavní pořádek České republiky.“
 
     Více snad netřeba. Stále jasněji se ukazuje, že v celé kauze nejde vůbec o barvy či symboly. Jde o to, že si na Mora­vě vyvěšujeme vlastní vlajku, a to bez schválení Prahou. Jde o základní otázku, o kterou se vede spor od vzniku repu­bliky: „Má Morava právo rozhodovat o svých věcech sama, nebo musí vždy o všem rozhodovat Praha?“
     My Moravané v tom máme jasno, ale je vidět, že mnohým jen zmínka o případné možnosti návratu samosprávy na Moravu způsobuje mrtvičné stavy. Samospráva, která byla na Moravě po tisíc let, to je ten kámen úrazu. Proto ten křik, proto ten humbuk. Proto je tak dráždí existence Občanské vlajky Moravy, která vznikla spontánně v občanském prostředí Moravy. Dnes ji již uznávají statisíce lidí a objevuje se i v moderních učebnicích. „Napřed si sami vytvoří vlaj­ku, pak hymnu a kde se to zastaví?“ — to je to, co se táhne hlavou těmto lidem. Žijeme přece v unitárním Česku.
     Pro nás Moravany je vlastenectví především závazkem ke své zemi a státu. Je vyjadřován péči o historii a tradice, o jejich uchování a rozvoj v budoucnu. Máme ale vlastní rozum a sami se rozhodujeme. Spoluvytváříme tak základ budou­cí občanské společnosti České republiky. To je dráždí. A co je horší, již nás je přes šest set tisíc a stále nás přibývá. Proto jsme špatní. A tak přicházejí ke slovu ochránci dosavadních pořádků. Nevadí, že v rukou nemají žádné argumen­ty, po ruce jsou přece otřepaná klišé. Xenofobie a antiněmecký nacionalismus, to vše zabalené do mlhy pomluv a urá­žek. Že to stále ještě funguje, ukázaly poslední prezidentské volby. A pokud to ještě nestačí, vytáhnou staré osvědčené lži. Jsme prý nacionalisté a separatisté a chceme rozbít republiku! Že odmítáme nacionalismus, jako dávno překonaný přežitek a odmítáme lidi dělit podle jazyka, náboženství čí barvy pleti? Že se sami chovají jako zloděj, který křičí: „Chyťte zloděje“? To přeci nevadí. Že naše vlastenectví zahrnuje nejen Moravu, ale celou naší republiku? Že proto zí­skáváme stále více podpory, od lidí ze všech koutů ČR a že nás ocenila i ministryně kultury? To přeci nevadí. Jejich ide­álem vlastenectví je nepřemýšlející poskakující fanoušek, řvoucí na náměstí: „Kdo neskáče, není Čech“. Proto stále hlasitěji hýkají s marnou nadějí, že pravdu překřičí. Pamětník by jen dodal: „Nic nepochopili a nic nového se nena­učili“. Dobrou zprávou pro budoucnost budiž, že většina protagonistů, kteří se k těmto aktivitám propůjčují, jsou staří lidé. Často přes sedmdesát let, odchovanci komunistických škol. A jak říká přísloví: „Starého psa novým kouskům nena­učíš“.
     Pro nás, členy a příznivce Moravské národní obce, z toho vyplývá jediné. Tyto útoky nejsou ojedinělé a budou pokra­čovat proti všem našim aktivitám, ve kterých vyjádříme vlastní názor. Nenechme se ani znechutit, ani vyprovokovat. Pokračujme ve své práci na uchování a obnově tradic a historie Moravy, která je na mapě Evropy již více než dvanáct set let. Buďme hrdí na to, že jsme Moravané, občané České republiky a členové Evropské unie. Naše aktivity jsou správné a oprávněné. Přinášejí prospěch všem demokraticky smýšlejícím lidem a jsou plně v souladu s vývojem v ostat­ních státech Evropské unie. Nejsme politickou stranou a neusilujeme ani o získání pozic, ani o mocenské prosazení na­šich představ. Jako občané demokratického státu však máme nezpochybnitelné právo mít a říkat vlastní názory. A jestli jedním z nich je, že po stovky let osvědčená samospráva Moravy je nejvhodnější budoucností pro nás všechny, nic na tom nemohou změnit žádní křiklouni, ať žijí kdekoliv a platí je kdokoliv. Trpělivě proto vysvětlujme lidem na Moravě, ale i v Čechách naše kroky, cíle a důvody pro ně. Ať oni sami pochopí a rozhodnou, co je pro naši budoucnost nejlepší.
 
 
 

 
Publikováno
 
KRÁBEK, Jaroslav. Komu vadí moravská vlajka. In: web Moravské národní obce, www.zamoravu.eu, 14. března 2014.