Reportáž z výletu Za poklady Velké Moravy 2012

Dne 5. května 2012 proběhl celodenní výlet Moravské národní obce, který pořádalo Místní sdružení MNO Podstarohorci. Ráno pronajatý autobus okružní cestou vyzvedl účastníky na třech předem domluvených spádových místech a zamířil do slovenské obce Kopčany. Cestou jsme projížděli přes moravské dědiny, které se již přihlásily k letošnímu 3. ročníku vlajkové iniciativy MNO: Telnice, Žatčany, Moutnice, Těšany, Klobouky u Brna, Krumvíř, Terezín a Hovorany. Pak už stačilo projet skrz Hodonín, opuštěný hraniční přechod, v Holíči doprava a byli jsme v Kopčanech. Zde jsme se procházkou po polní cestě dostali k našemu prvnímu cíli, kterým byl kostel svaté Markéty Antiochijské.

     Tato drobná stavba je podle nejnovějších výzkumů jediným dochovaným stojícím objektem z dob Velké Moravy. U kostela jsme se od Mgr. Ondřeje Mlejnka (MNO) dozvěděli zevrubnou historii kostela a mnoho zajímavých skutečností o postupech a vývoji v archeologii v této oblasti. Především nás seznámil s pojmem, který pro nás v tento den měl být stěžejní, totiž „negativ zdiva“. Následovalo společné fotografování u kostela, po kterém se Mgr. Mlejnkovi podařilo zajistit pro naši skupinu přednášku, které se ujal PhDr. Peter Baxa z Krajského památkového úřadu Bratislava. Ten se na výzkumných pracech kostela přímo podílel a je jedním z úzkého okruhu významných slovenských archeologů, kteří se věnují velkomoravskému období. Umožnil nám nejen nahlédnout do vnitřku tohoto historicky cenného svatostánku, ale byli jsme také podrobně informováni o všech dobových souvislostech i nálezech z blízkého okolí.
Při zpáteční cestě na Moravu jsme se zastavili na krátkou procházku ve městě Holíč okolo zámku, někdejší významné pohraniční kamenné pevnosti. Zde jsme s hrůzou shlédli, jak se dřívější obávané masívní hradby nyní ležérně hroutí do vodního příkopu; jako by nám chtěly naznačit, že časy se mění a že již není nikoho, kdo by o jejich existenci stál. Vytrvalé slunečné počasí a fakt, že holíčský kostel odbil poledne, se projevil na svěžesti všech 46ti účastníků výletu, kteří od smutného pohledu na holíčský zámek spěchali do Hostince U Losíků do Mikulčic, kde již čekalo připravené občerstvení. Náš autobus projížděl okolo radnice v Lužicích, která se stejně tak jako v Mikulčicích hrdě hlásí k Moravě a vyvěšuje moravskou vlajku. V nekuřáckém hostinci jsme výtečně poobědvali a ochutnali lahodné uherskobrodské pivo Janáček. Zde jsme se také zapsali do knihy návštěv a zanechali vzkaz na kachlích, kterými byl obložen pult.
Dalším pokladem Velké Moravy, za kterým jsme ten den směřovali, bylo velkomoravské hradiště nedaleko Mikulčic. Toto raně středověké hradiště svojí velikostí, výhodným umístěním na dolním toku řeky Moravy, počtem kosterních pozůstatků, dřevěných a kamenných staveb a mohutností opevnění, bylo s velkou pravděpodobností centrem Velké Moravy — prvního státního útvaru západních Slovanů (833—906). Při příjezdu k vykopávkám „Rostislavova města“ nás uvítalo krásné prostředí, sousedicí s lužním lesem. V muzeu jsme pak mohli, mimo jiné, obdivovat zachovalé dřevěné dlabané lodě, dlouhé přes deset metrů, které našim předkům sloužily pro spojení tohoto velkomoravského města se zbytkem země proti i po proudu řeky. Náš domluvený průvodce, archeolog a specialista na období Velké Moravy, PhDr. Marian Mazuch, Ph.D., člen Archeologického ústavu Akademie věd ČR, Brno, se nás ujal s velkou pečlivostí a trpělivě nám podával jak základní informace, tak zodpovídal i detailní dotazy. Během následujících 3 hodin nám sdělil velké množství informací, které bychom nikde jinde nenalezli. Z mnoha informací bych namátkou připomenul jen některé:

• Mikulčicko-kopčanský archeopark usiluje o zápis na Listinu světových kulturních památek UNESCO.
• Ostatky velkomoravských velmožů a hodnostářů jsou v současnosti uskladněny v depozitáři v Praze,
   protože nikdo jiný se jich nebyl schopen a ochoten ujmout.
• V jílové části hradeb si během třicetileté války dělali lidé ve velkém množství pece na chléb,
   jistě proto, že do mokřin vojska nevstupovala.
• Historky o dvoumetrových velkomoravských bojovnících jsou fáma,
   která vznikla amatérským odečtem vzrůstu z kosterních pozůstatků.
• V kosterních pozůstatcích nebyly nalezeny známky toho, že by Velkomoravané měli blízké předky z Asie (Avary).
• Rozmístění kosterních pozůstatků — bez pohřbení, jen mezi chýšemi, svědčí o tom,
   že zánik tohoto města zvaného „grad Morava“ byl velice rychlý.

Při zpáteční cestě jsme ještě navštívili vinné sklepy v Mikulčicích zvané Těšické búdy. Zde bych rád vyzvedl pověstnou moravskou pohostinnost, kdy se vám vinař chce pochlubit s každou odrůdou a ke každému vzorku poví celý jeho příběh, a proto na návštěvu jednoho sklépka není možno počítat s pouhými deseti minutami. Domů jsme se všichni vrátili unaveni, ale s jasným vědomím, že nebýt na tomto výletě znamená mít velikou mezeru v přehledu o moravské minulosti a o současném stavu vědomostí archeologů o době velkomoravské.