Všímavý občan a návštěvník nemůže přehlédnout, že území Fulnecka je téměř poseto mnoha drobnými církevními (sakrálními) stavbami. Kromě kostelů a kapliček, může srdce vnímavého poutníka potěšit velké množství drobné sakrální architektury, působící téměř vždy podivuhodně v harmonickém sepětí s krajinou. Drobné sakrální stavby plnily funkci pamětní, vždyť mnohé z nich jsou spojeny se zcela konkrétními událostmi či lidskými osudy, nesou v sobě pečeť památného místa. Především však bylo jejich posláním uspokojování běžných každodenních náboženských potřeb lidí. Kostel byl určen nedělím a svátkům, kříž k modlitbě při práci na poli.
Drobné sakrální stavby — Boží muka
Kapličky byly cílem procesí v prosebné dny, konaly se zde liturgické obřady spojené se svátky jejich svatých patronů. Přesto, že to vše dnes již patří do značné míry minulosti, můžeme někdy ojediněle spatřit u těchto památek čerstvé květiny.
Význam je v současnosti již převážně v něčem jiném. Kapličky, Boží muka a kříže tvoří malebné jednotlivosti naší kulturní převážně venkovské krajiny, vizuální dominanty či drobná a často i svébytná architektonická a sochařská díla v obcích. Jsou to památky, udávající krajině její rozměr, spojující minulost se současností, jak se dnes říká, jsou součástí našeho kulturního dědictví. Tyto drobné památky se dnes stávají pobídkou k chvilkovému zastavení, k zamyšlení. I přes veškeré ideologické vlny, které nepříznivě ovlivnily existenci těchto drobných památek, se díky mnoha nadšencům podařilo jak v těch nepříznivých časech, tak i v současnosti vrátit krajině jejich původní ráz.
Dnes se zastavíme u jednoho typu těchto drobných sakrálních staveb. Jedná se o tzv. Boží muka, kterým lidé běžně říkají kapličky, na Moravě jsou někdy označovány jako „poklony“ stavěné v polích, u cest, na krajích obcí, někdy i v ohradních zdech. Božími muky jsou míněny především štíhlé sloupky, buď kamenné nebo zděné, výjimečně dřevěné. První zprávy o existenci Božích muk pocházejí ze 14. století. Dnes se většinou setkáváme s případy mladšími, nejčastěji ze 17. až 19. století (menší výstavba pokračuje ještě v 1. pol. 20. století).
Autory této skromné architektury byli většinou venkovští zedníci, samouci a prostí lidé, kteří tvořili pod vlivem místních stylových staveb, které viděli ve svém okolí. Proto zde nalezneme vliv dobového slohu, zejména baroka a klasicismu. Boží muka byla stavěna zbožnými předky převážně na jejich pozemcích ke slávě Boží, aby vybízela je samé i kolemjdoucí k pozdvihnutí mysli k Bohu, k modlitbě. Většinou se stala podnětem ke stavbě nějaká konkrétní událost ze života (poděkování za uzdravení, památka za zemřelou osobu, neštěstí, živelná pohroma).
Ačkoliv lze na uvedené objekty nahlížet v mnoha rovinách, pokusme se je vnímat především jako podstatný fragment duše a zmizelého světa našich předků.
Boží muka sv. Cyrila a sv. Metoděje
Dnes se zastavíme u téměř zapomenutých Božích muk, která jsou zasvěcena našim věrozvěstům Cyrilu a Metoději. V letošním roce uplyne 1150 let od doby, kdy se tito misionáři vypravili v roce 863 na žádost knížete Rostislava na Velkou Moravu. V krátkosti si připomeneme jejich životní osudy, poslání a jejich jediné pamětní místo ve Fulneku.
Bratři Metoděj (815—885, vl. jm. Michal) a Cyril (826—869, vl. jm. Konstantin) pocházeli z makedonské Soluně. Cyril byl vysvěcen na kněze, stal se kanovníkem při patriarchálním chrámu Boží Moudrosti a profesorem křesťanské filozofie na univerzitě. Jeho bratr byl státním úředníkem, později vstoupil do kláštera a stal se mnichem.
Před příchodem na Moravu sestavil Cyril písmo vhodné pro slovanské jazyky a přeložil evangelia, misál[1] a k evangeliím napsal předmluvu.
Na Moravě měli bratři velký úspěch, důvodem byl především příklad křesťanského života a smýšlení a v neposlední řadě používání srozumitelného slovanského jazyka při bohoslužbách.
Již asi za pět let byla celá Morava křesťanská. Roku 867 se vrátili do Říma obhájit svou činnost. Po Cyrilově smrti (14. 2. 869) se Metoděj vrací na Moravu, kde se věnoval překladu zbývající části Písma svatého do slovanského jazyka, přeložil životopisy církevních otců a církevní zákoník, nadiktoval překlad Starého a Nového zákona a sepsal několik vlastních právnických spisů. Metodějovou smrtí 6. dubna 885 končí i období slovanské liturgie na Velké Moravě (v Čechách se na některých místech udržela až do 11. století).
Jedenáct let po Metodějově smrti zakázal papež Štěpán VI. užívání slovanského jazyka při bohoslužbě. Žáci věrozvěstů po vyhnání z Moravy odešli působit do Bulharska a Chorvatska. Cyril a Metoděj se stali našimi duchovními otci, kteří s liturgií v národním jazyce předešli dobu o 11 století. Po nich až II. vatikánský koncil v letech 1962—1965 jim dal za pravdu, že při liturgii se sluší chválit Boha všemi místními jazyky. V roce 1863 byli Cyril a Metoděj prohlášeni za patrony všech slovanských národů a papež Jan Pavel II. je 31. 12. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy s odůvodněním, že vedle zásluh o kulturu bojovali za jednotu církve východní a západní a ukázali správnou cestu ke sjednocení Evropy. Dílo sv. bratří ze Soluně mělo nesmírný význam pro celé Slovanstvo.
Svátek sv. Cyrila se slaví v pravoslavné církvi odpradávna dne 14. února a svátek sv. Metoděje dne 6. dubna, tedy v dny jejich úmrtí. Jejich společná slavnost se slaví v pravoslavné církvi 11. května. Památka obou svatých bratří byla během staletí téměř úplně potlačena. Např. v latinských misálech určených pro olomouckou diecézi z let 1499—1505 není o sv. Cyrilu a Metoději pražádná zmínka. Teprve v 19. stol. národní buditelé obnovili jejich památku v našem národě. Za působení papeže LVA XIII. byl okružním listem „GRANDE MUNUS“[2] ze dne 30. 9. 1880 i když neodborně a nevědecky vyzdvihnuty zásluhy sv. bratří.
Tento papež stanovil svátek Cyrila a Metoděje na den 5. července, ačkoliv tento den nesouvisí s jejich životem. Proč zrovna tento den — zde lze polemizovat, to však přenechám objektivním historikům a badatelům.
Po tomto stručném připomenutí osudu těchto dvou bratrů, si dovolím vám čtenářům přiblížit místo na němž se nachází Boží muka věnována těmto věrozvěstům. Místo můžeme spatřit na ulici U Sýpky (u obnovené části zdi klášterní zahrady). Bohužel tato Boží muka upadla téměř v zapomenutí. Ztrácela se v rozvalinách zborcené klášterní zdi, zarostlá náletovými dřevinami. S velkým smutkem jsem pozoroval, jak někteří občané z okolní zástavby si před tímto pietním místem zhotovili spáleniště svých zahradních a domovních odpadků. Vůbec nerespektovali, že žárem a kouřem z ohniště jsou tato Boží muka několik desetiletí poškozována. Byl jsem nemile překvapen přístupem těchto občanů k tehdy ještě vcelku zachovalé památce.
Rekonstrukce této drobné sakrální stavby zasvěcené sv. Cyrilu a sv. Metoději byla započata v r. 2006 a ukončena ke dni těchto slovanských věrozvěstů 5. 7. 2007. Poněvadž tato Boží muka se nachází na soukromém pozemku, požádal jsem o povolení vstupu a současně o finanční podporu na provedení následující opravy. Bohužel s podporou jsem neuspěl.
Rekonstrukci jsem provedl osobně na vlastní náklady ve spolupráci s Arturem Ambroschem (svařování rámu do výklenku) a Bohumilem Luňákem (zhotovení kamene s datací). Práce spočívaly ve zpevnění základu, ve výměně a doplnění poškozených cihel vč. vyspárování, v osazení rámu a opravě výklenku pro obrázek světců. Následně provedl městský úřad skácení poškozených stromů a následnou výsadbu zeleně.
Na katastru města a jeho okolí se nachází mnoho těchto drobných sakrálních staveb. Tato Boží muka jsou ojedinělá v tom, že v širokém okolí je jedna z mála, která je zasvěcená těmto významným věrozvěstům.
Přesto, že téměř každá taková drobná památka, kaplička, každý křížek v krajině vypráví svůj příběh, nepodařilo se mě doposud získat informaci o vzniku či podnětu postavení těchto Božích muk. Dle sdělení pamětníků, nacházela se tato Boží muka již v počátku minul. století.
Pravděpodobně byla postavena zbožnými předky pro kolemjdoucí k modlitbě a poděkování za úrodu. V blízkosti této památky vedla komunikace z bývalého pánského dvora[3] do polí.
Je pěkné, že se dnes dostává pozornosti těmto drobným a často v době dávno minulé zničeným či silně poškozeným památkám, že se nachází stále více osvícených lidí, kteří je obnovují, či dokonce na místě nenávratně zaniklých zřizují nové.
Pečujme o tyto vzácné krajinné prvky, ať jejich příběhy z našeho děje nikdy nevymizí.
Josef Pavlíček
Poznámky:
[1] EVANGELIUM /dobrá zpráva, radostná zvěst/ — text pojednávající o životě, smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Misál — liturgická kniha používaná v katolické církvi. Obsahuje modlitby, které přednáší kněz. Poslední lat. vydání misálu je z r. 2000, český misál v národ. jazyce byl vydán r. 1983.
[2] Okružní list GRANDE MUNUS /Veliký úkol/ — vydal papež Lev XIII. (30. 9. 1880), ve kterém připomíná nesmírné zásluhy slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a sv. Metoděje a vyzval k pokračování v jejich díle s cílem přivádět Slovany k jednotě víry.
[3] Pánský dvůr — původně se jednalo o dřevěný dvůr krytý šindelem, který vznikl poč. 18. stol. V r. 1795 vyhořel. Nový dvůr byl postaven za tehdejších majitelů fulneckého panství Čejků z Badenfeldu. Od r. 1925 byl majitelem Boh. Jiřičný z Bezměrova u Kojetína. Od r. 1938—1945 byl majitelem statkář Kurt Janik. V 50. letech 20. stol. byl převeden statek do vlastnictví státu (Státní statky Odry). V rámci přeložky silnice I/47 byla provedena demolice. V současné době se nachází na pozemku bývalého pánského dvoru (statku) nákupní středisko Penny market s parkovištěm.