BLUDOV – Pietní shromáždění u hrobu Karla staršího ze Žerotína

Moravská národní obec Vás srdečně zve na setkání u příležitosti výročí 450 let od narození Karla staršího ze Žerotína. Připomenutí této osobnosti s krátkým pietním aktem proběhne v rodové hrobce Žerotínů v obci Bludov (okres Šumperk). Setkání účastníků bude v prostoru vedle kostela sv. Jiří v sobotu 20. září 2014 ve 14.00 hodin.
Na setkání s Vámi se těší členové a příznivci místního sdružení MNO Sever a oblast­ního sdružení MNO Haná.
 

 
Karel starší ze Žerotína
* 15. 9. 1564, Brandýs nad Orlicí — † 9. 10. 1636, Přerov
 
     V pondělí 15. září 2014 tomu bude 450 roků od narození jedné z nejvýznamnější osobnosti moravských dějin — Karla staršího ze Žerotína. Občané Bludova mohou být právem hrdí na skutečnost, že se ostatky dotyčného šlechtice nacházejí právě v této obci.
Nejslavnější ze Žerotínů se narodil v Brandýse nad Orlicí Janu staršímu ze Žerotína a Marianě Černohorské z Boskovic. Již od mládí se mu i díky majetkovým poměrům dostalo kvalitního vzdělání, nejprve na Ivančické akademii, následně na evangelických univerzitách ve Štrasburku a Basileji. Značný rozhled a společenské styky získával mladý Karel při studij­ních pobytech v západní a jižní Evropě. Život na mnoha místech Evropy mu napomáhal i k jazykovému zdokonalování. Časem ovládal francouzštinu, němčinu, latinu, italštinu a částečně i řečtinu.
Již brzy si Žerotín začínal uvědomovat rostoucí náboženskou rivalitu. Zpočátku se pln idealismu rozhodl zapojit do kon­fliktu mezi katolíky a protestanty ve Francii. Postavil se s vlastní menší vojenskou jednotkou na stranu Jindřich Navar­ského (pozdějšího krále Jindřicha IV.). Brzy však pocítil frustraci nejen z válečných neúspěchů, ale zejména z chování vůdce protestantů, kterému záleželo více na zisku moci a méně na náboženském přesvědčení. Navíc se zprávy o Karlově usilování dostaly až k císařskému dvoru Rudolfa II., který byl katolík. Aby si vylepšil nedobré hodnocení u dvora, rozhodl se Karel k zapojení do konfliktu proti Turkům, snažících se postupně získat Uhry.
Na válečném poli se však plně neprojevovaly Karlovy schopnosti. Mnohem lépe se osvědčil při působení na Moravském zemském soudu. Zde poznával zemské právo a uvědomoval si důležitost důsledné ochrany zemských svobod. Dbal také na užívání domácího jazyka, čímž si vysloužil nelibost Františka kardinála z Dietrichštejna, což následně vedlo k množ­ství žalob, které musel Žerotín řešit. Postupná únava z politiky vedla k odklonu zájmu ve prospěch soukromého života. Karlovi se ani s třetí manželkou (sestrou Albrechta z Valdštejna) nepodařilo zplodit syna, jenž by přežil dětský věk. Ne­lehké bylo i spravování rozsáhlých panství, objevovaly se i první zdravotní komplikace. Připomenout je třeba i podporu umění, literatury a nadaných osobností, mezi něž patřil Jan Ámos Komenský.
Návrat k aktivnímu zájmu o věci veřejné přinesly události v roce 1608. Rudolf II. se ukazoval jako stále méně schopný řešit problémy středoevropského soustátí i Svaté říše římské. Rakouské a uherské stavy vyjednávaly o jeho nahrazení bratrem Matyášem. Právě Karel starší ze Žerotína byl osloven, aby prostřednictvím svých kontaktů a autority zprostřed­koval podporu nejen na Moravě, ale i v Čechách a ve Slezsku. Zatímco v markrabství se situace vyvinula příznivě, další země zůstaly věrny Rudolfovi. Vytvořením rakousko-uhersko-moravské konfederace měla dočasně Morava a Čechy odliš­ného panovníka. Žerotín se díky uvedenému vývoji stal na šest roků Moravským zemským hejtmanem, tedy po panov­níkovi nejvýše postavenou osobností v zemi. Z funkce odstoupil dobrovolně, a to v následku roztrpčení nad přístupem domácí šlechty, která výše než blaho země stavěla do popředí své úzce sobecké zájmy.
I přes odchod do ústraní nebylo Karlovi dopřáno prožít klidné stáří. Narůstající antagonismus mezi katolíky a evangelíky přerostl roku 1618 v Pražskou defenestraci. V této době se plně projevila Karlova znalost zahraničně politických souvis­lostí, kdy počínání radikálních nekatolíků hodnotil jako nedomyšlené. Plně si uvědomoval sílu, odhodlání a finanční mož­nosti Katolické ligy (Bavorsko, rakouští a španělští Habsburkové, podpora Říma), oproti volnějšímu spojenectví Protes­tantské unie (zejména severoněmecké státy). Díky němu si Morava celý rok zachovávala neutralitu a i pozdější represe v následku vítězství katolíků po Bílé hoře nedosahovaly takových rozměrů jako v Českém království. Jeho tehdejších po­stojů si všiml i nový habsburský panovník Ferdinand II. Umožnil mu výjimku v pobytu na svých majetcích, takže ačkoliv byl Žerotín nekatolík, mohl poslední roky života strávit v Přerově. Po smrti však jeho tělo skončilo v rodové hrobce v Brandýse nad Orlicí. Místní ale o hrobku nekatolíků nejevili zájem, což se projevovalo v postupném pustnutí místa. Naštěstí se po komplikovaných jednáních podařilo bludovským Žerotínům v roce 1842 převést jeho ostatky do Bludova.
 

PhDr. Tomáš Skoumal

předseda místního sdružení MNO Sever

Na Moravě se ujal vlády Matyáš Habsburský, který 24. srpna 1608 na bartolomějském sněmu v Brně přiznal moravským stavům právo zákonodárné, a to i bez souhlasu panovníka — markrabího, dále právo zemského sněmu vypovídat válku a uzavírat mír a bránit zemské zřízení i zbraní, kdyby je panovník porušoval. Karel starší ze Žerotína získal záhy zplnomocnění zhotovit moravskou zemskou pečeť, aby se jí užívalo k nej­přednějším věcem s dovolením všech čtyř stavů. Žerotín pověřil pana Jetřicha z Kunovic, klíčníka a strážce listin moravských zemských svobod, aby nechal na pečeť vymalovat zemský znak tak, jak se nachází v listině císaře Bedřicha III. z roku 1462. Morava se tak stala svrchovaným a samostatným subjektem mezinárodního práva.