SVÁTEČNÍ SLOVO – prof. PhDr. Stanislav Kratochvíl, CSc.

Psychiatrická nemocnice v Kroměříži | Přiznám se, že to byl nelehký úkol. Nejen proto, že jsem si ještě nikdy s nikým nepovídala před běžící kamerou. Teprve v momentě, kdy jsem vyhledávala informace na internetu, jsem v plné míře pocho­pila, že si mám povídat se zcela výjimečným člověkem a významným vědeckým pracovníkem, a že je to snad úkol nad moje síly. Pan profesor měl pro moji troufa­lost porozumění, byl neuvěřitelně milý, přátelský a laskavý, jak ostatně lidé jeho formátu bývají, a především díky jeho pochopení mohlo vzniknout těchto pár zábě­rů. Setkání s prof. Kratochvílem mně navrhl pan PhDr. David Unger, který v kromě­řížské léčebně pracuje, jemu vděčím za tuto schůzku s možností natáčení.

 
     Věřím, že laskavý divák promine jistou neumělost ať už v obraze či v rozhovoru. V teple pracovny, která je jednou velkou knihovnou, se řeč točila nejen kolem Moravy — mimochodem moravská a slezská orlice patří k výzdobě praco­viště pana profesora. V záběru byla především jeho práce — psychoterapie. Vyprávěl o svém životě, o práci v Kalifornii a návratu do Československa. Vzpomněl i osobu doc. PhDr. Boleslava Bárty, CSc., který byl jeho profesním kolegou, jenž zdejší psychologické oddělení založil. V čase, který nám pan profesor věnoval, se dotknul také knihy rozhovorů s osob­nostmi se vztahem ke Kroměříži — knihy Žítkovské bohyně a ukázal nám ocenění, která se mu v životě dostala. Se zájmem jsme si prohlédli některá pracoviště kroměřížské léčebny, seznámili jsme se se zaměstnanci a spolupracovníky pana profesora. Na tomto místě nutno zmínit, že všichni lidé, se kterými jsme se potkávali, se s panem profesorem srdečně, a troufám si říci s láskou, vítali. Lidé ho tu bez nadsázky milují, zaměstnanci i pacienti.
     Krom velké úcty k panu profesoru Kratochvílovi jsem opustila areál kroměřížské léčebny s pocitem, že se loučím se vzácným člověkem a dávným přítelem. Přála bych všem lidem tolik světla a energie, jakou vyzařuje osobnost pana pro­fesora Kratochvíla, a jemu samému přeji hodně zdaru a dlouhá léta spokojeného života. Děkuji panu Pavlu Šancovi nejen za natáčení, ale i další technickou pomoc.
 

Lenka Holaňová

 

místopředsedkyně Moravské národní obce

 
Stanislav Kratochvíl na Wikipedii
Oddělení klinické psychologie
Kroměřížská léčebna — historie
Časopis Psychiatrické společnosti k 80. narozeninám pana profesora
 
 
 

 
 
 
Stanislav Kratochvíl
 
     Jméno prof. Stanislava Kratochvíla jsem poprvé uslyšel už někdy na gymnáziu, od mého spolužáka, jehož otec je neurolog, ve spojitosti s tím, že je to náš významný psychoterapeut. Tehdy jsem v podstatě nevěděl, co psychoterapie je a ani jsem netušil, že budu jednou studovat psychologii. Poprvé jsem se s ním setkal v rámci přednášky na fakultě na podzim roku 2005, tehdy mu bylo 73 let. Byl jsem tak nadšený z toho, jak energicky nám předvedl psychodrama (psycho­terapeutická metoda — pozn. aut.), že jsem se chtěl podívat do kroměřížské léčebny na praxi. To se mi i o půl roku později podařilo. Prof. Kratochvíl, i když mě neznal, moji praxi po telefonu na základě mého zájmu schválil, a to tehdy kroměřížská léčebna stážisty běžně nebrala. Strávil jsem tedy na kroměřížské psychologii krásný a zajímavý jarní dub­nový týden, na který určitě nezapomenu. Když jsem se později začínal více zajímat o Moravu a její historii, vybavily se mi dvě věci. Jednak důrazné poučení prof. Kratochvíla na přednášce, že se často říká „v Čechách“ a myslí se tím i území Moravy. „Čechy jsou Praha, Plzeň, Hradec Králové. Ale už ne Brno, Olomouc nebo Zlín…“ Tehdy i dnes se v tom k mé nelibosti pletla spousta lidí a takto pěkně otevřeně, upřímně a přitom vůbec ne s uraženým tónem v hlase jsem nikoho jiného neslyšel se proti tomu ohradit. A potom mně také utkvěly v prostorách psychologického oddělení v Kromě­říži vyvěšené obrázky moravské a slezské orlice, pěkně vedle sebe.
     Nyní kolem těchto orlic chodím v práci každý den a Stanislav Kratochvíl je můj vedoucí psycholog. Jeho a moji pra­covnu od sebe dělí hypnotárium (místnost pro klinickou hypnózu), které si také mohu vypůjčit pro práci s pacienty. Stej­ně tak je otevřen i svými cennými zkušenostmi, praktickou radou nebo zapůjčením některé z jeho mnoha odborných knih z psychoterapie. Je to zkrátka pro mě jedna z významných a šťastných životních okolností, a kdyby mi o tom někdo dopředu řekl, tak bych mu asi neuvěřil. Chtěl bych proto prof. Kratochvílovi poděkovat za všechno to, co během svého života udělal pro psychologii, psychoterapii i pro svou rodnou zemi, Moravu.
 

PhDr. David Unger

 

předseda oblastního sdružení MNO Jihovýchodní Morava

 

předseda Společnosti pro Moravu a Slezsko, zal. 1968