V sobotu 18. července 2015 se uskutečnilo již druhé setkání moravských vlastenek a vlastenců na nejvyšším vrcholu nejen pohoří Hrubého Jeseníku, ale také celé Moravy, hoře Pradědu (1491 m n. m.). Účastníci se nejčastěji vydávali na bájnou horu z autobusového stanoviště před horským hotelem Ovčárna. Díky ostrému slunci a vysoké teplotě byl letošní výstup opravdu namáhavý. Čím výš jsme však stoupali, tím lépe jsme se cítili díky horskému vánku, který nás příjemně ochlazoval. Před polednem jsme sice řádně zpoceni, ale šťastní stanuli pod 162 metrů vysokou věží vysílače. Za pozornost jistě stojí fakt, že vrchol věže vysílače tak dosahuje nejvyšší dosažitelné nadmořské výšky v celé České republice.
Hladní a žízniví jsme nejprve rádi využili služby místní restaurace, kde jsme po dobrém obědě nad sklenicí nealkoholického piva či dobře vychlazené kofoly diskutovali o nejrůznějších moravských tématech. Předseda místního sdružení MNO Sever, PhDr. Tomáš Skoumal, nás informoval o své účasti a svých poznatcích z 9. pochodu za autonomii Horního Slezska, který se konal 11. července 2015 v hornoslezských Katovicích. Přední člen našeho regionálního sdružení MNO Haná, pan Pavel Opletal, obdaroval přítomné patrioty a také provozovatele restaurace pěkným propagačním dárkem, kterým byla magnetka v podobě moravské vlajky. Tato magnetka může zdobit například naše automobily nebo například ledničku. Příjemně občerstveni jsme ještě krátce poseděli na lavičkách před restaurací, kde jsme navázali rozhovor s přítomnými turisty. Setkali jsme se zde s lidmi nejen z celé Moravy, ale i z Čech a Polska. Mnozí lidé si tak z Pradědu odnesli kromě pěkných zážitků také papírové moravské vlaječky a informační materiály vypracované Moravskou národní obcí. Spokojeni jsme scházeli do údolí. Tomáš zvolil cestu Divokým dolem, ostatní došli až k chatě Barborka, kde se rozešli. Většina z nás pak pokračovala divokým kaňonem říčky Bílé Opavy s překrásnými vodopády. Toto údolí s naučnou stezkou nás dovedlo až do známého lázeňského městečka Karlova Studánka, kde jsme si ještě napustili do prázdných lahví zdejší léčivou vodu s charakteristickou vůní po sirovodíku. Kromě lázeňských domů a hudební haly nás zde zaujala socha známého moravskoslezského básníka Petra Bezruče. Však si jistě všichni dobře pamatujeme například ze školních lavic jeho nejznámější dílo, kterým je básnická sbírka Slezské písně. Letošní setkání v království vládce nejvyšších moravských hor děda Praděda se určitě vyvedlo ke spokojenosti všech účastníků. Rád bych závěrem poděkoval všem účastníkům, že se postarali o dobrou náladu a příjemnou atmosféru během tohoto přátelského srazu moravských vlastenců.
Stanislav Blažek
