Projev předsedy Moravské národní obce Ing. Jaroslava Krábka, Den za Moravu, kostel sv. Tomáše v Brně, dne 5. října 2024. (upraveno, kráceno)
Dobrý den, já bych vás teď všechny přivítal ještě jednou jménem svým, jménem vedení Moravské národní obce a samozřejmě jménem pořadatelů. A využil bych to, abych poděkoval především všem pořadatelům a především hlavnímu pořadateli, panu Procházkovi.
Den za Moravu – Ing. Jaroslav Krábek
Dovolím si využít téhle chvilky k jedné myšlence. Často se mě ptají lidé, kteří nejsou od nás, ale třeba z Čech a odjinud, a viděli tuto akci, proč to vlastně děláte, co je cílem?
To má tři části a tři cíle.
Začnu tou nejméně důležitou, chceme se prezentovat. Prezentovat Moravskou národní obec, prezentovat Moravany, proto ten průvod, ukázat se, že jsme normální slušní lidé a umíme se bavit. Druhá věc je, že chceme prezentovat moravskou historii, kulturu. To jsou ty krásné kroje, to jsou ty nádherné písně ta historie, což nám tady ukazují naši vojáci prvního pluku.
A ta třetí, kterou já považuji za nejdůležitější, to je zamyšlení se. Máme to i v názvu Dne za Moravu, že je to při příležitosti první písemné zmínky o Moravanech z roku 822. Je to 1200 let, co Moravané zde na Moravě žijí. A často slyším od přátel, kteří nejsou přímo organizovaní, víte, vždyť to je hrozné jak tady se pořád na nás valí z televize z rozhlasu, „všichni jste Češi, jste v Čechách, žádná Morava neexistuje, byla zrušena, co máme dělat?“
Já na to odpovím, nemusíte nic násilného, prostě dneska je taková doba. Dneska platí to, zítra platí něco jiného. A víme, že mainstream píše to, co mu slina na jazyk přinese a jak je v jednom vtipu: co bylo dneska fake news, za čtrnáct dní bude pravda. Tak to je, bohužel. Já jsem teď byl v městském divadle na muzikálu Devět křížů, kde jsme se dověděli, že Velká Bíteš a celý ten příběh se odehrává v Čechách. Velká Bíteš je v Čechách, rajhradské opatství je v Čechách. Tak bych chtěl jenom vzkázat panu autorovi, aby si zopakoval základní látku devítiletky. Ale to jsem trošku odbočil.
To, co my děláme v této části, ta připomínka, že jsme tady tak strašně dlouho, je vlastně to, co probíhá celým naším životem. Kdo vlastně jsme? My jsme Moravané, ale jsme Moravané volbou. Tak jsme se rozhodli, protože máme rádi Moravu, máme rádi její kulturu, máme rádi její historii.
My nemůžeme mít praotce Čecha za svého předka, protože my jsme s nimi neměli nic společného, a když nám někdo bude vykládat, že ti staří Přemyslovci, že to jsou naši předkové, naše šlechta, tak je třeba znát historii. Staré zámky byly vypáleny, zničeny, obyvatelé byli prodáni do otroctví. Ne Maďary, ale Přemyslovskými vojsky. To není nic proti Čechům, v žádném případě, ale taková je historie, je prostě jiná, než nám často prezentují. A není tak důležité tyhle věci všechny znát, ale je důležité si to uvědomovat, že my máme vlastní historii. Když někdo zná a ví, je to dobré, je to silné, ale ještě důležitější je to mít v srdci, protože důležitá je ta pravda. My víme, že my máme pravdu.
A dříve nebo později k tomu dojde a uvědomí si to i ostatní, jak už v Čechách, na Slovensku…Že Morava je tady dvanáct set let a byla by velká škoda o ni přijít.
A proto vždycky říkám, když se mne někdo zeptá, co má dělat? Stačí „braň pravdu, vychovej svoje děti v té pravdě a to správné určitě přijde.“
Děkuji.
Ještě jednou přeji, aby se vám dnešní den líbil.