ŠUMPERK – Moravanství Zdeňka Brože a vlajková iniciativa

Šumperk patří k těm hrdým moravským městům, která se neváhala přihlásit k více než tisíciletým tradicím, bohaté historii a nezaměnitelné kultuře Moravy a Moravanů. Již před dvěma lety se město zapojilo do nadstranické iniciativy organizované Moravskou národní obcí pod názvem Za vyvěšování moravské vlajky na radnicích. O moravském rázu tohoto přirozeného centra celé severozápadní Moravy se běžný návštěvník může přesvědčit nejlépe během významných moravských dnů, výročí slavných osobností naší historie, kdy budovu radnice pravidelně zdobí moravská vlajka. Skvělou připomínkou moravské historie jsou také tradiční Slavností města Šumperka.

 
     Folklórní tradice Moravy jsou pak pravidelně prezentovány během Mezinárodního folklórního festivalu, který město Šumperk každoročně pořádá. Velkou zásluhu o povznesení hrdosti a moravského uvědomění obyvatel Šumperka mají především představitelé městské samosprávy, hlavně pak starosta, pan Mgr. Zdeněk Brož, kterého jsem požádal o krátké vyjádření se k jeho vztahu k Moravě, jejímu odkazu a regionu, ve kterém tato velká osobnost veřejného života žije a působí. Za tuto pěkně napsanou životní zpověď a za vynikající spolupráci Vám, vážený pane starosto, upřímně děkuji.
 

Stanislav Blažek

předseda Oblastního sdružení MNO Haná

 
 

 
 
 
 
 
 
Životopis mého moravanství
 
     Narodil jsem se v roce 1957 na Vysočině. Avšak již v roce 1961, den po svátku sv. Cyrila a Metoděje, se naše rodina přistěhovala na Šumpersko, takže mé vzpomínky z dětství se neváží příliš k mému rodišti. Od svých 4 let jsem srostlý s krásným krajem v podhůří Jeseníků. První noc po příjezdu do tohoto kraje jsem strávil na Třemešku, v renesančním zámku, kde dříve sídlili Bukůvkové. V době našeho příjezdu tam byla ubytovna pro brigádníky. Přenocovali jsme tam, protože jsme přijeli v noci a byt ještě nebyl připraven k nastěhování. Na Třemešku jsem pak prožil celé dětství, mezi statkem s veškerým domácím zvířectvem, rybníky, sady a lesem. Skromné, ale nádherné dětství, které mne připoutalo k tomuto kraji a dalo mi základ do dalšího života. Ten si dodnes nesu s sebou a přes mnohé nabídky k práci mimo tento region jsem se nedokázal rozhodnout pro život jinde. Stejně jsou na tom dnes mé děti a pokud nebudou k odchodu donuceny okolnostmi, jsou všichni rozhodnuti žít tady.
Moji rodiče i prarodiče pocházeli z Čech a tak jsme doma mluvili „česky“. A s touto rodinnou „zátěží“ mám spojeny mnohé humorné chvilky. Hned v zimě jsme jeli jako děti zaměstnanců statků na lyžařský pobyt na Rejvíz. Bydlelo nás asi deset kluků na pokoji, já spal u dveří. Jeden ze starších kluků na mně najednou zavolal: „Zdenku rožni!“ Já to slovo vůbec neznal. Tak se ptám, co po mně chce. No a on: „Rožni ty vole néééé“. To už jsem natahoval k pláči. On vstal a otočil vypínačem. Pochopil jsem, že moravské rožni znamená rozsviť a od té doby to vím. Také znám všechna další moravská slova, i ta hanácká, protože žijeme na doteku severní Hané a jazykový vliv je zřejmý.
V roce 1971 změnili rodiče zaměstnání a přestěhovali jsme se ze Třemešku do Rapotína. Těžce jsem to nesl, protože přestěhováním jsem byl oddělen od svého dětství. Ale studentský i sportovní život mne v následujících letech stejně více držel v Šumperku, se kterým jsem srůstal víc a víc. V roce 1981 jsem se pak definitivně stal obyvatelem Šumperka. Měl jsem rád Šumperk už od žákovských a studentských let. I když v té době měl pověst spíše šedého města v bývalých Sudetech s obyvatelstvem, které se přistěhovalo z různých koutů světa. O to více ho mám rád dnes, kdy se vrací do své bývalé krásy a s radostí poslouchám hodnocení především zahraničních návštěvníků, kteří se těší ze současné podoby města i z jeho kulturní nabídky. Součástí kulturní sezóny jsou například slavnosti Moravského sněmu, které připomínají události, které se staly v Šumperku před volbou Vladislava Jagellonského českým králem.
Vysokou školu jsem studoval společně se svou pozdější manželkou v Olomouci. Strávili jsme tam společně krásné studentské roky a Olomouc se díky tomu stala naším druhým „domácím“ městem. Dodnes se tam rádi vracíme, kdykoli je to možné. Při studiích jsem také díky olomouckým památkám začal poprvé více přemýšlet o historii. Město Olomouc je historií doslova prodchnuté a to mne nutilo hledat historické souvislosti, které mne postupně přivedly k počátkům naší státnosti a tedy i významu Moravy od středověku do současnosti.
Druhou vysokou školu jsem pak studoval dálkově v Brně. Po večerech jsem procházel historické centrum a nalézal další souvislosti, které mne nutily kupovat si další a další historické knihy, protože mi vadily mezery ve vědomostech. Chtěl jsem si ujasnit další souvislosti, nejlépe všechny. To se mi asi nepodařilo dodnes, i když jsem načetl a naposlouchal mnohé. A tak hledám a poslouchám dál. Dál hledám naše kořeny v historii Velké Moravy i v historii Království českého a Markrabství moravského a zjišťuji, jak velkou úlohu hrála Morava v naší historii a nalézám fascinující poznatky. Ty poslední ve spojení s knihou Svatí kacíři, kterou mi můj přítel věnoval na několika CD ve čtené podobě. Já si ji pouštím na dlouhých cestách. Je opřena o historické poznatky a pojednává o událostech, které se odehrály v době života Konstantina a Metoděje. Popisuje také jejich význam a dílo, které na Moravě zanechali. Úroveň jejich vzdělání a jeho praktické uplatnění s přihlédnutím k tomu, že vše probíhalo v 9. století je naprosto neuvěřitelné. Pokud nevěříte, doporučuji k četbě nebo poslechu. Tak neváhejte. Poznat naši historii a vědět, kde máme své kořeny, není k zahození.
 

Mgr. Zdeněk Brož

starosta města Šumperka