Někdejší hlavní město Moravy se může chlubit bohatou vojenskou historií. Po jejích stopách se na prvního máje vydala téměř stovka zájemců z řad obyvatel hanácké metropole i přespolních. Vzhledem k velkému množství vojenských a dalších památek ovšem do cíle cesty dorazila jen polovina zúčastněných. Výpravy se ujal zaměstnanec Univerzity Palackého a člen místního sdružení MNO Olomoucko Martin Višňa. Spolu s kolegou, výtvarníkem Ondřejem Plachkým, a za občasného přispění člena MNO Olomoucko Karla Kučery ukázal, že s armádou a vojenstvím v historickém jádru nesouvisejí pouze dochované hradební zdi a budovy vojskem v současnosti využívané, ale také mnohé další objekty, které buď byly vybudovány pro jiný účel nebo nyní civilním účelům slouží.
Vycházka začala po 10. hodině dopolední na náměstí Republiky, na kterém vojsko v minulosti využívalo takřka všech budov, včetně barokního kostela Panny Marie Sněžné, který byl součástí komplexu jezuitské univerzity. Stejně tak jako kasárna sloužil někdejší klášter klarisek, v němž dnes sídlí Vlastivědné muzeum Olomouc. Dodnes armáda využívá tzv. Hanácká kasárna a někdejší jezuitskou kolej, kde je umístěn vojenský správní archiv.
Kroky výpravy následně vedly na nádvoří tereziánské Zbrojnice, která dnes slouží studentům jako centrální knihovna univerzity, a kolem Domu armády a někdejší sídelního paláce velitele dělostřelectva k bývalé vojenské pekárně. Zde se účastníci poprvé dostali na hradební linii, neboť pekárna byla vestavěna do nedochovaného bastionu. Jen o kousek dál si však mohli prohlédnout bastion dochovaný a s ním také středověké opevnění olomouckého hradu nebo dochované stavidlo pevnostního inundačního vodního systému.
V Bezručových sadech se skupina dozvěděla o hradebních výpadech, o zaniklých či přeložených vodních tocích ve městě a také takové zajímavosti, jako kudy se vypouštěly z města splašky v době, kdy ještě nemělo kanalizaci.
Díky další univerzitní pracovnici, paní Blance Krausové, si pak účastníci mohli prohlédnout unikátní barokní prachárnu v areálu Korunní pevnůstky, v jejíž expozici je ke zhlédnutí model olomoucké bastionové pevnosti v roce 1758. A dozvěděli se také informace o budovaném science muzeu nazvaném Pevnost poznání.
Vzhledem k tomu, že v té době již procházka trvala původně avizované dvě hodiny, se začala skupina trhat, ale stále velká část zamířila za již slunečného počasí ke zbylému objektu Salzerovy reduty, která v minulosti chránila jedno ze stavidel zmíněného záplavového systému. U reduty coby předsunutého pevnostního objektu Martin Višňa povyprávěl i o výstavbě věnce dalších pevnůstek — fortů, které měly oddálit od města bojovou linii a které byly budovány před 150 lety. Zpět do centra vedla trasa přes Rudolfovu alej ve Smetanových sadech, která byla v první polovině 19. století prvním ústupkem obyvatelům ze strany velitelství pevnosti. Opomenuta samozřejmě nesměla zůstat Terezská brána a pozůstatky někdejších vodních kasáren, ve kterých je dnes řada hospod a barů.
Po celých čtyřech hodinách a šesti kilometrech cesty a povídání pak byla vycházka zakončena na Horním náměstí, které žilo Ekojarmarkem. K překvapení všech byl jako památka na vojenskou historii Olomouce zmíněn také sloup Nejsvětější Trojice, a sice kvůli pozlacené kouli v dříku, jež je upomínkou na „gentlemanskou“ dohodu o neútočení na tuto chloubu města mezi měšťany a pruskými obléhateli z roku 1758.
Putování po olomouckém opevnění bylo původně určeno jen pro členy MNO, záhy po zveřejnění nápadu se ale stalo „věcí veřejnou“, která zároveň byla součástí programu probíhajících Ekologických dnů Olomouc. Protože však rozhodně nebylo zmíněno všechno, uskuteční se někdy v budoucnu pokračování, anebo možná pro velký úspěch opakování.
Martin Višňa
člen MNO Olomoucko
