Dne 13. července 2013 uspořádalo MNO Slovácko-Valašsko svoji první turistickou akci pod názvem Putování za památkami Uherského Brodu. Nejen díky zcela optimálnímu počasí, bez deště a extrémního horka, se naše akce velmi vydařila. Celkem se nás sešlo 10, včetně dvou malých dětí. Z regionálního hlediska naše skupinka sestávala ze tří členů domácího sdružení, z Hané dorazili rovněž tři účastníci, další čtyři z Brněnska a Horácka. Akce se zúčastnili členové i nečlenové. Sešli jsme se na vlakovém nádraží. Mezi prvními dorazili rychlíkem v 9.22 hodin Hanáci. Krátce po půl desáté jsme vyrazili na naše putování. Existuje sice oficiální stezka městskou památkovou zónou, ale ta nás při plánování trasy inspirovala jen částečně.
Dopolední program
Zamířili jsme směrem vedoucím přes Masarykovo a Mariánské náměstí k muzeu. První zastávku pro nás byla odpočinková zóna s automatickým zvukovým turistickým průvodcem, která se nachází v místě, kde ústí nadchod spojující vlakové nádraží a centrum města. Tyto automaty, instalované v uherskobrodské památkové zóně, jsou poněkud jinak řešeny, než podobná zařízení ve většině měst. Na automatu si můžete, z několika možností, zvolit předmět Vašeho zájmu a vyslechnout mluvený komentář podbarvený působivou hudbou, která umocňuje posluchačův zážitek; přičemž člověk nemá daleko k dojmu, že je sám vtažen do historického děje. Témata na automatech se vztahují k danému místu a blízkému okolí. Lze zvolit i němčinu, nebo angličtinu. Těchto automatů je v památkové zóně pět a některé z nich nemají přívod elektřiny; tu si musíte vyrobit sami tím, že pomocí kliky roztočíte zabudované dynamo. Automat u nadchodu patří k těm bez napojení na elektrický proud. Nabízí jen tři témata — J. A. Komenský, bratrský sbor a František Kožík (spisovatel). Účastníci putování si zvolili téma bratrský sbor. Dále jsme v našem putování pokračovali kolem Gymnázia, jehož budova byla vystavěna v letech 1898—1899. Brzy jsme dorazili na Masarykovo (dolní) náměstí. V sobotu dopoledne město ještě žije poměrně čilým ruchem. Jsou otevřeny některé obchody a lidé směřují na nákupy, pocházku, či na zmrzlinu. Navíc před kostelem postávala vetší skupina svatebčanů. Dále jsme pokračovali na Mariánské (horní) náměstí. Zde, na náměstích, jsme velmi rychle rozdali všech 10 ks papírových vlaječek, které jsme si vzali s sebou. Ponaučení pro příště zní – připravit si dostatečný (tedy mnohem vyšší) počet těchto vlaječek. Lidé měli z vlaječek opravdu velkou radost. Nejvíce nás potěšilo velké uznání od jedné paní z nedaleké obce. Tato paní má ohromnou zásluhu na obnovení krojovaných hodů v obci, zřízení muzea a rozvoji slovácké kultury. Na Mariánském náměstí jsme se zastavili u dalšího turistického zvukového automatu. Tento automat je napojen na zdroj elektřiny a nabízí celkem 12 témat. Následovala návštěva Městského informačního centra, kterou někteří z nás využili k zakoupení upomínkových předmětů. Další zastávkou byl turistický zvukový automat na Hradním náměstí. Odtud naše cesta vedla do Japonské zahrady přátelství, která vznikla v roce 1998 v rámci družby mezi městy Uherský Brod a Tsukiyono.
V muzeu
Návštěvu muzea jsme využili k shlédnutí stálé expozice věnované Komenskému, stále expozice věnované historii Uh. Brodu i národopisu Uherskobrodska a dočasné výstavy fotografií pod názvem Podoby víry. Výstava je otevřena u příležitosti 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje. Jak se uvádí v propagačních materiálech, fotografie byly pořízeny na Balkáně, východním Slovensku i na Moravě. Výstavu dokresluje, převážně pravoslavná, duchovní hudba. Návštěvu muzea někteří z nás využili k zakoupení knih a dalších předmětů. Muzeum i areál japonské zahrady jsou umístěny v prostorách uherskobrodského zámku a na nádvořích.
Kolem oběda
Další program jsme, oproti plánu, poněkud upravili. Vzhledem k tomu, že jeden z účastníků spěchal na předem domluvenou odpolední schůzku a ani další nic nenamítali proti uspíšení oběda, vynechali jsme prohlídku severního opevnění, památníku 1. světové války, parku a Hradišťské ulice. Zamířili jsme nejkratší cestou do Moravské ulice. Cestou jsme si ještě prohlédli nádvoří Panského domu, přičemž jsme vynechali klášterní zahradu. Do restaurace U Dvou oveček jsme dorazili již před 12. hodinou. Příjemnou atmosféru stylové restaurace jsme si vychutnávali až do 13.45 hodin. Takže oběd se protáhl z plánované 1 hodiny na téměř dvojnásobek. Během našeho putování jsme diskutovali o uherskobrodských památkách, ale i obecných moravských tématech. Občas jsme nechali promluvit i zvukové automaty. Vzhledem k velikosti naší skupiny jsme mohli, na základě dohody, operativně měnit témata rozhovoru i trasu putování, což by ve větší skupině bylo problematické. Po celou dobu nás provázela žlutočervená moravská vlajka. Vedli jsme rozhovory nejen mezi sebou, ale i s lidmi které jsme potkali a setkávali jsme se příjemnými lidmi a kladným ohlasem. Rozhovor se téměř nezastavil ani během času stráveného v restauraci.
Odpolední program
Po obědě jsme zamířili k Dolnímu kostelu, nejstarší dochované budově města. Pro turisty byl přístupný i interiér kostela. Kostel byl patrně tou nejpůsobivější památkou, kterou jsme navštívili. Staré fresky, archeology objevené staré zdivo, jež oko turisty může vidět přes sklo v podlaze a celkově působivý dojem této relativně nevelké stavby, to všechno v nás zanechalo hluboký dojem. Před kostelem jsme si, u zvukového automatu, ještě vyslechli neméně působivý popis historie tohoto kostela. Dále jsme shlédli nástěnnou malbu umístěnou na zdi Hotelu u brány, která připomíná existenci Nivnické brány (stržené v 19. století) a uherské vpády na Moravu. Podle našeho názoru je text malby trochu nepřesný, neboť se zde píše, že brodští měšťané odráželi útoky divokých Uhrů. Pokud jde o Bočkajovce, Tököliovce a Kuruce popis skutečně odpovídá historickým faktům, avšak Matyáši Korvínovi otevřeli měšťané brány velmi pohotově po krátkém obležení. Král Matyáš osobně navštívil město 17. července 1468. Po celá následující tři léta stáli měšťané věrně po jeho boku. Stejně se zachovala většina královských měst na Moravě. Jiný názor měli v Uničově a nedalekém Uherském Hradišti, tam podporovali Jiřího z Poděbrad. Ale to se již dostáváme od brodských dějin k těm celomoravským. Nicméně, tímto městem téměř vždy moravské dějiny procházely. Po prohlídce jižního úseku opevnění jsme zamířili k vlakovému nádraží kde jsme, podle plánu, putování ukončili a plni zážitků se vydali na cesty do blízkých, i v vzdálených, domovů. Takže za rok možná zase v Brodě…
