Rodinu moravských obcí a měst v šestém ročníku iniciativy „Za vyvěšování moravské vlajky“ rozšíří v roce 2015 městský obvod (MO) Statutárního města Ostravy, Moravská Ostrava a Přívoz. Je to téměř historický průlom v naší iniciativě na severu Moravy; umlčují se tak pesimistické názory, že Ostravu a Ostravany moravská identita a moravská země nezajímá. Rozhodnutí Rady MO ze dne 6. května 2015 hovoří jasně o opaku. Představitelé Moravské Ostravy a Přívozu tak vyjádřili příslušnost a sounáležitost této části Ostravy k Moravě, její historii, tradicím a kultuře.
Radnice MO Moravská Ostrava a Přívoz vyvěsí 5. července 2015 na budově úřadu moravskou vlajku, a nejen to, vlajka tu bude používána dle návrhu Moravské národní obce i v další významné moravské dny. Rada MO se zabývala také doprovodnou výzvou ke zpřístupnění muzeí a pamětihodností za zvýhodněných podmínek; rozhodla v této věci postupovat v součinnosti s Magistrátem města Ostravy. Představitelům městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz náleží naše upřímné poděkování. Děkujeme rovněž panu Ondřeji Hetmánkovi a paní Lucii Vysoudilové, kteří radnici oslovili.
Lenka Holaňová
místopředsedkyně Moravské národní obce
Moravské žluto-červené prapory v Ostravě
V Moravské Ostravě vlály moravské zemské žluto-červené prapory při návštěvě císaře Františka Josefa I. ve čtvrtek 28. června 1906 u příležitosti X. moravské zemské střelby. Mocnář byl uvítán velkolepě a s opravdovou nádherou. Češi manifestovali své zájmy odznaky a barvami českými,[1] Němci barvami německými. Obyvatelé obou národností se předháněli ve výzdobě svých domů. Na oficiálních místech však národní prapory nevlály, pouze vlajkové stožáry byly opatřeny bílo-červeným nátěrem.[2] Nevyvěšení českých bílo-červených (a německých černo-červeno-žlutých praporů) vyvolalo jistou nelibost ze strany reportéra.[3] Město bylo slavnostně ozdobeno nákladnými slavobránami a tisíci vlajkovými stožáry vysokých 14 metrů, vzdálených od sebe 30 metrů, spojených přes ulici zelenými pásy. Vlály na nich prapory městské (bílo-modré), zemské (žluto-červené) a říšské (černo-žluté) a sice vždy dva stejně proti sobě v určitém pořadu za sebou.[4] Císaře jménem Moravského zemského výboru (zemské vlády) pozdravil moravský zemský hejtman Felix hrabě Vetter z Lilie s náměstkem Dr. Janem Žáčkem: „V. V.! Zemský výbor jest šťasten, že smí V. V. přinésti nejponíženější hold a ubezpečení neochvějné věrnosti a oddanosti.“ Císař odpověděl: „Děkuji Vám za projevenou mi jménem zemského výboru věrnost a oddanost tolikráte již osvědčenou a vyslovuji naději, že vyrovnání, které pod Vaším osvědčeným vedením v minulém podzimku mezi oběma národy bylo docíleno, přinese zemi i říši požehnání. Tento smír srdci mému věru lahodil. Buďte ubezpečen, že blaho mého věrného markrabství Moravského bude provždy předmětem péče mé.“[5]
[1] Ostravan, č. 28, 17. 6. 1906, str. 1, sl. 1; str. 2, sl. 1
[2] Ostravan, č. 28, 17. 6. 1906, str. 2, sl. 1
[3] Ostravan, č. 28, 17. 6. 1906, str. 2, sl. 2; str. 3, sl. 1
[4] Ostravan, č. 28, 17. 6. 1906, str. 2, sl. 1
[5] Moravská orlice, č. 146, 29. 6. 1906, str. 3, sl. 2
Vítej OSTRAVO!!!
Ať žije OSTRAVA!!!
Dobry den,
reaguji na Vaši otázku jak to je s příslušenstvím Ostravy do jaké země patří?
celá Ostrava patří do Slezska.
Zkoumala jsem tuto otázku z obou pozic, a to jak jazykové ta geografické.
Z jazykové oblasti je pravda to, že zde původní obyvatelstvo (nemyslím tím „Goroly“, což je označení pro obyvatele, kteří zde nemají žádné kořeny) a „godoja“
„Po Naszymu“, což je jazyk původního slezského obyvatelstva, jinak též nazývanému dialektu „lašskému“ („lach“ je hanlivé slovo pro Poláky).
Tento dialekt je částí oficiálně uznaného jazyka Slezského dle ISO 639, zapsaného
a uchovaného v Washingtonské knihovně Amerického kongresu.
Dle této normy má slovanská verze slezského jazyka označení SLZ a germánská
verze slezského jazyka SLI.
Z geografického hlediska patří celé toto lašské území, včetně obcí Dobešov, Veselí, Vrážné, Hynčice, Bělotín, Kunčice, Polom, Heřmanice, Vysoká, Palačov, Petřkovice, hrad Starý Jičín, Hostašovice, po hřbetu Moravsko-Slezských Beskyd, kde severní část patří ke Slezsku a Jičín k Moravě, osadu Bílá.
Důkaz je i to, že město Hranice na Moravě se nazývají Hranice (proč asi?)
Město leží na hranicích mezi Moravou a Slezském.
Důkaz je i název Moravsko (jižní) – Slezské (severní) Beskydy.
Důkaz je, že v dřevěném kostele sv.Cyrila a Metoděje na Pustevnách je i svatá Hedvika, patronka Slezska. Kdyby toto území patřilo jenom Moravě, tak by jako i v jiných kostel po Moravě, žádná Sv.Hedvika nebyla.
A jak se stalo, že jak „Moraváci“ tvrdí, že tato oblast patří k Moravě?
Když se krade území tak ve velkém. Největší zásluhu na to má český král Přemysl Otakar II., včetně jeho velkého „rádce“ Bruna ze Schauenburku.
Tento český král a moravský markrabě zabíral území a zakládal města. Zabíral území i manské šlechtě na jejich území, a tudíž si ji proti sobě poštval.
Nevěřil šlechticům z českého království a obklopil se šlechtou z Německa a Anglie.
Mimo jiné i šlechticem z Huckenwaldu, který mu pomohl vyhrát spoustu soudních sporu a již citovaným Brunem, Olomouckým biskupem.
Jižní oblast Slezska což jsou dnes hranicích dnešního Moravsko-Slezského kraje, patřilo do Holasické provincie oddělené od Horního Slezska v 11.století po Quimburské smlouvě mezi českým a polským panovníkem. Tato málo osídlená, ale bohatá oblast byla spravována Moravským markrabím, kterým byl i Přemysl Otakar II. V této době byl zvolen za Olomouckého biskupa i citovaný Bruno.
Celou oblast mezi řekami Odrou a Ostravicí, včetně již v této době existujících hradů Starý Jičín, Hukvald, tvrzí Bartošovice, Hůrka, Stará Ves nad Ondřejnicí, Zábřehu, osad Přívoz, tvrze Paskov, osady Místek, osady Nový Jičín daroval rytíři z Huckenwaldu za věrné služby a křivé svědectví v soudních sporech proti české a moravské šlechtě. Český král neměl peníze, tak zabral území a toto území daroval.
Tyto citované hrady a vsi a tvrze existovali převážné kolem řeky Odry a řeky Ostravice jako ochranná místa pro kupce vozící zboží po Jantarové stezce od Baltu po Jadran. Kupecká kolona byla schopna za den ujít cca 20 až 30 km. Tvrze sloužili jako ochrana těch kupeckých kolon.
Důkaz tohoto tvrzení je uchován v základech citovaných hradů, vsí a tvrzí.
Tento rytíř rozdělil toto území na dvě část:
– jedno prodal biskupovy Brunovi (Hukvaldské panství)
– druhé moravskému šlechtickému rodu paní z Kravař (Panství hradu Starý Jičín)
Oba nový majitelé zapsali tato území do Moravských zemských desek v Olomouci. Později to samé provedli Žerotinové, když koupili Fulnecké panství od Opavských knížat.
Ze zbytku Holasické provincie udělal český král Opavské knížectví pro své levobočky z rodu Přemyslovců.
Přemysl Otakar II. si chtěl takto pojistit, že na toto území bude mít nadále svůj vliv a nedostane nazpět po vliv Polského krále.
Za tento čin a ještě další, které provedl za své vlády, byl od Boha všemohoucího po zásluze potrestán, když se k němu jeho vlastní lidé odvrátili zády, protože nechtěli dále snášet jeho tyranii.
Král Přemysl Otakar II. byl zabit v bitvě na Moravské Poli.
Chvála Panu Bohu.
Pravda bolí, ale historická fakta jsou fakta informace, které jsem zde uvedla jsou podložené důkazy.
Článek je o Moravské Ostravě, jiného území se nedotýká a nikdo vám (nebo komu) nic „nekrade“. Moravská Ostrava ve Slezsku? Vyslovila jste odvážnou myšlenku, zdalipak ji znali radní v Moravské Ostravě a Přívozu, když schvalovali vyvěšení moravské vlajky… Škoda, že vám nevadí, že Morava ani Slezsko už na mapě nejsou, že zůstalo jenom to amorfní „Česko“ Historická mapa: https://cs.wikipedia.org/wiki/Morava#/media/Soubor:Morava.1897.jpeg