Náš spolek se dlouhodobě zajímá o kvalitu výuky dějin naší země. Bohužel i mnohé z nejnovějších učebnic pro naše nejmenší Moravu zpravidla opomíjejí, případně zcela zkreslují. Obracíme se tedy naše volené zástupce formou otevřeného dopisu:
Vážené poslankyně, vážení poslanci Parlamentu České republiky,
členky a členové Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu,
obracím se na vás jako občan České republiky a obyvatel země Moravy. Jistě se shodneme, že škola se vedle rodinné výchovy nejvíce podílí na formování a osobním rozvoji dítěte či mladého člověka. Proto je důležité, aby byly našim dětem, během školní výuky, předkládány jen pravdivé a nezkreslené informace. Je však smutnou pravdou, že ne vždy tomu tak je! Sám jsem se mohl přesvědčit o skutečnosti, že především v hodinách prvouky, občanské výchovy a dějepisu jsou naše děti zahrnovány různými nepravdami a polopravdami a to především v souvislosti s výukou o Moravě a Slezsku. Často se setkáváme se špatnou úrovní učebnic a pracovních sešitů. Mnoho učitelů pak chyby z těchto učebnic bez zamyšlení, slepě a stále dokola opakuje. Je smutné, že při výuce dějin se neustále opakuje, co se dělo v Čechách, ale téměř vůbec se nezmiňuje, co se ve stejném dějinném období událo na Moravě a ve Slezsku. Pro názornost nyní uvedu několik příkladů na dokreslení současného stavu kvality učebnic a výuky.
Vlastivěda 4, Hlavní události nejstarších českých dějin, učebnice pro 4. ročník základní školy, s. 25. ISBN 978-80-7289-903-6
Smrtí Václava III. rod Přemyslovců vymřel po meči a český stát potřeboval panovníka. Žádný z uchazečů o český trůn nezískal podporu české šlechty… Česká šlechta si po dlouhých sporech vybrala za krále vévodu Jana Lucemburského… Nerozuměl dobře ani českému jazyku, ani české zemi. Doma mnoho nepobýval, ale podařilo se mu pro Čechy získat další nová území… České království za Janovy nepřítomnosti hodně upadalo, propukaly další nepokoje, česká šlechta se stále víc snažila… Karel IV… Na přání české šlechty odjel sedmnáctiletý Karel do Čech, aby obnovil pořádek a vážnost krále – svého otce Jana Lucemburského. Ten v Čechách pobýval jen málo a od bohaté české šlechty si často půjčoval…
Vlastivěda 4. Hlavní události nejstarších českých dějin, učebnice pro 4. ročník základní školy, s. 38 – 39. ISBN 978-80-7289-903-6
Ladislav Pohrobek se měl stát v dospělosti českým a uherským králem. Zatím však v české zemi nastal rozvrat… Namísto mladičkého krále se stává správcem země příznivec husitského hnutí, šlechtic Jiří z Poděbrad. Čechy opět zažívají rozkvět… Mír v Čechách neměl dlouhého trvání. Proti husitskému králi, jak králi Jiřímu čeští páni říkali, vojensky povstala katolická šlechta… Který panovnický rod se po smrti Jiřího z Poděbrad chopil vlády v Čechách? Kdy skončila vláda Jagelonců v Čechách a který rod po nich nastupuje na český trůn?
Jak je z těchto učebních textů patrné, výklad je téměř výhradně zaměřen na zemskou historii Čech (výjimkou je období Velké Moravy). Zcela jsou zde přehlíženy a opomenuty dějinné události týkající se Moravy a Slezska (Markrabství moravského, Vévodství slezského, Země moravskoslezské). Moravské osobnosti, jako jsou například Jošt Lucemburský, Ctibor Tovačovský z Cimburka, Jan Amos Komenský, Karel starší ze Žerotína, Jan Blahoslav, Leoš Janáček, Johann Gregor Mendel nebo malíř Alfons Mucha atd. jsou ve výuce naší nejmladší generace buď úplně zamlčeny, nebo často chybně prezentovány výhradně jako osobnosti české! Dalším příkladem neprofesionality je pracovní sešit Prvouky pro 3. třídy základních škol od vydavatelství Taktik. Je zde uvedena mapa České republiky a okolních států. Je sice potěšitelné, že jsou zde barevně vyznačeny také naše tradiční a do roku 1948 samosprávné země Čechy, Morava a Slezsko, ale hned při prvním pohledu je zřejmé, že velmi nepřesně. Morava je zde okradena o celou západní část svého území! Obrázek této nepovedené mapky zasílám v příloze. Pro porovnání přikládám ještě dvě historické mapy, z kterých je patrný skutečný průběh česko – moravské historické zemské hranice.
Vážení poslanci,
prosím vás o zamyšlení se nad touto neuspokojivou situací. Věřím ve vaši úctu k pravdě a dobrou vůli k řešení mnou nastíněných nedostatků. Budu netrpělivě čekat na vaši odpověď a případné návrhy na způsob řešení téchto podnětů. Děkuji za pochopení.
S úctou a pozdravem
Stanislav Blažek
Co k tomuto plíživému českému oblbování nejenom našich nejmenších dodat? Že je to další podlá agresivní arogance z dílny pragocentristického šovinismu víme. Ale co dál? Nic jiného, jak ozvat se nahlas nezbývá, nic jiného jak doufat, že nastupující mladá generace si to nenechá líbit, také ne…
Držím palce
I přes to, že jsem odpůrcem myšlenky moravismu, souhlasím s Vámi, že v určité formě lze vyučování zlepšit. Přesto je však faktem, že se během některých období, jakými je například nevolnické povstání z roku 1680, kdy se na Moravě dělo málo, nemá cenu učit i o oblasti (ze stejného důvodu jako proč se nevěnovat Peruánsko-ekvádorské válce z roku 1941 – to jest, ano, něco se tam dělo, ale jinde se děly daleko zajímavější věci). I přes tyto výjimky by se vyplatilo více investovat do tohoto vzdělání. V mnohých Vámi nastíněných textech je však termín Čechy pouze zkráceninou pojmu Země Koruny České, pod které spadala i Morava, Slezsko a Horní i Dolní Lužice. Musím uznat, že jako kartografovi mi mapa, kde dělí území dle krajů a ne zemských hranic, trhá srdce, ale přesto se dle mého názoru nejedná o cíleně vykonávané pokřivení pravdy a propagandu, jakožto spíše nepochopení toho, jak tyto mapy, popřípadě informace zpracovat.
Pane Filipe, musím reagovat na váš komentář. Co znamená pojem „myšlenky moravismu“? Vím, co je moravský patriotismus, láska k vlasti, hrdost na Moravu, její historii, tradice, kulturu a úcta k předchozím generacím Moravanů. Váš pojem neznám. Můžete mi ho vysvětlit?
Jsem moravským patriotem a již od svého mládí se zajímám o historii a to nejen své rodné země Moravy. Současná koncepce výuky dějin, vlastivědy, prvouky případně občanské výchovy je od základu špatná. Je nutné si nejprve ujasnit některá fakta. Historie Moravy (Velkomoravské říše, Markrabství moravského, Země moravské, Země moravskoslezské) není pouhým doplňkem dějin českých. Morava a také Slezsko jsou stejně jako Čechy, Bavorsko, Tyrolsko nebo třeba Skotsko evropské země, které se vždy vyznačovaly bohatou historií, velkou mírou autonomie a také nezaměnitelnou kulturou. To, že dnes nemají naše země Morava a Slezsko samosprávu je ostudou současného systému. Preambule Ústavy ČR jasně definuje: „My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku…“ Nám moravským patriotům tedy jde o naplnění této naší občanské ústavy.
Pane Filipe, ve vašem komentáři píšete: „…V mnohých Vámi nastíněných textech je však termín Čechy pouze zkráceninou pojmu Země Koruny České, pod které spadala i Morava, Slezsko a Horní i Dolní Lužice…“
Rád bych vás upozornil, že pokud má být historie vědeckou disciplínou, pak musí být zachována přesnost nejen pokud jde o samotné události, ale také ve výrazech. Nelze volně zaměňovat pojmy „Čechy – Království české“ za pojem „Země Koruny české“. Morava (Markrabství moravské) nikdy nebyla součástí Čech (Království českého)!