Ing. MILAN VALENTA – rozhovor s Moravanem trvale žijícím
ve Spolkové republice Německo

a plně demokratických evropských státech, je autorem velmi zajímavé publikace s lehce provokativním názvem: „MORAVA zemský ráj, nebo periferie Evropy“. Tato kniha nás natolik zaujala, že jsme požádali pana Milana Valentu o rozhovor, který vám, vážení příznivci země Moravy, zde předkládáme.

Vážený pane Valento, ještě jednou Vám gratulujeme k nominaci na cenu Osobnost Moravy. První otázka se přímo nabízí. Jaký vztah máte Vy osobně k zemi Moravě? Co pro Vás Morava znamená?

Odpověď:

Narodil jsem se na jižní Moravě a od dětství do ukončení svých brněnských studií jsem žil na Moravě. Odchodem do hlavního města a záhy do Německa jsem si uvědomil, jakou specifickou zemí Morava stále je a jak velký vliv na mě mělo prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. Také jsem si uvědomil, co pro mě znamená pojem domov a rodná země. Pozoruhodné, jak mnoho obyčejných lidí stále považuje Moravu za svůj domov a hledá zde životní jistotu a pocit bezpečí. Tento pocit zde nezměnilo ani období komunismu, ani postkomunistické období, přestože náš současný stát Moravskou zemi a moravskou identitu nerespektuje.

V úvodu své knihy předkládáte svým čtenářům krátký nástin dějin Moravy. V roce 2022 jsme si společně na celé Moravě připomínali 1200. výročí první písemné zmínky o nás Moravanech v Letopisech království Franků. Jaký význam přikládáte historickému odkazu našich předků? Má historická moravská svébytnost nějaký význam pro Moravu 21. století?

Odpověď:

Velká Morava byla ojedinělým politicko-kulturním celkem v tehdejší středovýchodní Evropě. Z mocenského hlediska byla nejstarším slovanským významným útvarem s přesahem do dnešních okolních zemí a tím částečně předurčila nejen náš další historický vývoj, ale i sousedních zemí. Z dnešního hlediska bychom si měli být vědomi pro nás nesmírného významu Velké Moravy v duchovní a kulturní oblasti, neboť zde nastal dosud nevídaný vývoj křesťanství a písemné kultury. Nelze nepřipomenout, jaké enormní úsilí vynakládali Mojmírovci za účelem vzniku moravského biskupství a jak nepředstavitelně se pro moravské náboženské záležitosti doslova obětovali Svatý Cyril a Metoděj, přestože přišli z více než tisíc kilometrů vzdálené země. Současní moravští pracovníci v kulturní a politické sféře jak v moravských krajích, tak i v hlavním městě, by si z nich měli vzít příklad.

V kapitole nazvané „Morava v současném českém státě“ hned v úvodu uvádíte úvodní část preambule Ústavy České republiky, ve které je jasně definován občanský princip státu a jsou zde také jasně deklarovány tři země (Čechy, Morava, Slezsko), ze kterých je ČR složena. Bohužel naši zákonodárci prostřednictvím zákona o územně správním členění státu nijak nerespektovali znění preambule ústavy, když se zjevně nechali inspirovat komunistickým zákonem 280/1948 Sb. o krajském zřízení. Místo tří plně samosprávných zemí je tak i dnes v ČR udržován systém 14 krajských samospráv. Jak vnímáte současné krajské zřízení v ČR?Mohou být současné kraje nositeli identity svých občanů?

Odpověď:

I když k postupnému krácení zemských práv a tím i samosprávných pravomocí na Moravě dochází už vznikem prvního československého státu, k zásadní státoprávní změně došlo po převzetí moci komunisty v roce 1948. Vznik centralistického státu má dodnes negativní následky především pro Moravu a Slezsko, jak co se týká státoprávního postavení, ale i kulturně-identického i hospodářského vývoje. Existence dnešních krajů není schopna tomuto negativnímu vývoji zabránit. Na rozdíl od tradičních evropských demokratických států náš současný stát nerespektuje existenci tzv. historických zemí, případně regionů a jejich územní celistvost, a především regionům neumožňuje potřebné legislativní a hospodářské kompetence. V podstatě naše kraje mají svůj význam především v sociální a vzdělávací oblasti. Až absurdní se ale může jevit současná funkce našich krajů spočívající v zajištění kvalitního vzdělání na základních a středních školách, aby posléze jejich absolventi se mohli uplatnit na pracovním trhu v centrální části našeho státu. Vznik současných nepřijatelných ekonomických rozdílů mezi centrální částí a našimi regiony je jen jedním z důvodů tohoto nepříznivého vývoje. Pochopitelně současné poměry v regionech nevedou k posílení identity občanů ve svých krajích, což má i za následek, že se moravské identita pozvolna mění jen v lokální „patriotismus“.

Velkým problémem ČR je už dlouhodobě nestejnoměrný rozvoj regionů. Zatímco Praha se může chlubit stále se zvyšující životní úrovní svých obyvatel, tak naopak v okrajových regionech Čech a především Moravy a Slezska dochází díky špatné dostupnosti zaměstnání, finančních zdrojů a služeb k úbytku obyvatel. Řeší podobný problém také rakouské nebo německé spolkové a zemské samosprávy? Jak je to tedy u našich německých a rakouských sousedů? Existuje něco jako přehlížení potřeb rakouských regionů na úkor rychlého rozvoje Vídně nebo německých regionů na úkor prudkého rozvoje Berlína?

Odpověď:

Co se týká neuspokojivého regionálního rozvoje u nás, lze poukázat na mnoho negativních faktorů, které jsou důvodem k odchodu vzdělaných lidí z regionů. Nejzávažnějšími jsou vedle uvedených slabých krajských kompetencí koncentrace významných administrativních pracovních míst jen v hlavním městě. Také významné vědecké a kulturních instituce, významné státní i soukromé společnosti jsou umístěny především v Pražské aglomeraci. Tamní instituce mají velkou přidanou hodnotu a umožňují svým pracovníkům dobré finanční podmínky. Takové odborné pracovní možnosti v našich regionech jsou početně velmi omezené nebo na rozdíl od sousedních zemských hlavních měst zcela chybí. Dále nutno obecně uvést, že v našich regionech je jednoznačně nedostatek dobře placených pracovních míst. Naše kraje si nemohou dovolit z finančních i legislativních důvodů podporovat rozvoj infrastruktury, umění a kultury jako naše hlavní město nebo evropské regiony atp. Vzhledem k tomu, že naše sousední západní demokratické státy respektují zemské pravomoci včetně zemských vládních úřadů, je působení státního centralismu v regionech prakticky vyloučeno a tím také nedochází k negativním poměrům jako v našich regionech.

V kapitole „Dopravní infrastruktura“ mimo jiné píšete: „Výstavba nových dálnic a zlepšení kvality dopravního spojení s naším hlavním městem je zajisté v zájmu celého našeho státu, pokud se rozvoj dopravní sítě ve středních Čechách neprovádí na úkor investic dopravní infrastruktury v ostatních regionech…“ Co v této souvislosti říkáte na liknavý přístup státních úřadů ke stále odkládanému dálničnímu propojení mezi moravskou metropolí Brnem a Vídní?

Odpověď:

Vzhledem k tomu, že problematika výstavby dopravní infrastruktury je u nás značně nepřehledná s velkými problémy v podobě nekontinuální výstavby především na moravském území a nepochopitelnými problémy s dopravním spojením Moravy se sousedními státy, mohu jen konstatovat, že problémy s výstavbou dopravní infrastruktury na Moravě jsou odstrašujícím příkladem negativních následků našeho správního centralismu a chybějící existence správních úřadů na Moravě. Dálniční propojení mezi moravskou metropolí Brnem a Vídní je jen jedním negativním případem. Mnohem problematičtější je výstavba dálničního spojení východní Moravy se Slovenskem i Rakouskem a také středozápadní Moravy s Polskem, kde ministerstvo dopravy ještě ani nepředstavilo řádné dopravní řešení nebo dokonce již plánované dálniční úseky stahuje ze svého programu.

Rakousko je federací složenou z devíti spolkových zemí. Každá spolková země má vlastní jednokomorový parlament zvaný jako zemský sněm, a zemskou vládu. Jednotlivé spolkové země jsou na spolkové úrovni zastoupeny ve spolkové radě, která je horní komorou parlamentu. Rakouské spolkové země však mají mnohem méně zákonodárných kompetencí než německé spolkové země. Jak je to tedy u německých spolkových zemí? Jak vysoké míry federalismu a autonomie mohou v Německu spolkové země užívat? Který model decentralizace a samosprávy by mohl být pro ČR a naši zem Moravu výhodnější? Rakouský nebo německý?

Odpověď:

Zemská struktura jednotlivých německých spolkových zemí je uspořádána podobně jako struktura jakéhokoliv samostatného státu a Německá spolková rada sestává jen ze zemských vládních zástupců. Rakouské spolkové země nemají plnou autonomii ve sféře školství a kultury. Také nemají vlastní zemskou policii, a především nemají vlastní ministerstvo financí a z toho důvodu nemají významné daňové kompetence. Rakouská spolková rada je sice sestavená podle velikosti zemí, ale nemá významné legislativní kompetence. Pro porozumění lze uvést, že uspořádání obou našich sousedních zemí vyplývá ze svých tradičních státních uspořádání. Jednotlivé rakouské země se již ve středověku dostaly pod správu Habsburků. Jednotlivé německé země do roku 1918 si ale z velké části zachovaly svou svrchovanost. Jak víme, naše země ztratily svou svrchovanost nástupem Habsburků před téměř 400 lety. Při vzniku samostatného Československa neumožnili čeští politici federativní uspořádání našeho nového státu a v roce 1992 jen potvrdili zrušení zemských institucí na Moravě bez možnosti, aby se lidé k tématu postavení své země mohli vyjádřit. Veřejná diskuze o budoucnosti naší země ještě ani nezačala.

Vážený pane Ing. Milane Valento, děkujeme Vám za zajímavé odpovědi. My členové Moravské národní obce si vážíme všeho, co vykonáváte pro Moravu.

S úctou
Stanislav Blažek