Česká republika slaví každoročně 28. září svátek sv. Václava – jako den české státnosti. Nechci se věnovat významu osobnosti sv. Václava, našeho nejznámějšího světce. Jeho známost a popularita dosáhla až do
anglosaských zemí, kde je rozšířena i tradiční koleda „O dobrotivém králi Venceslavovi“. To je ale jiné téma.
Pokusme se raději zamyslet nad odkazem přemyslovského knížete Václava a jeho doby z pohledu Moravy, a především nás Moravanů. Kníže Václav (922–935), byl vnukem prvního doloženého Přemyslovce Bořivoje (nástup vlády kolem 872), kterého na knížecí stolec dosadil a dále podporoval moravský vládce Svatopluk. Bořivoj přijal i křest z rukou moravského arcibiskupa Metoděje. Čechy se tak dostaly do přímé závislosti na moravských Mojmírovcích. Dříve byly Čechy, a to již od dob císaře Karla Velikého (vládl 768–814), podřízeny franské Svaté říši římské. Podřízení Čech Moravanům umožnil rozpad Franské říše (843) a dlouhá doba její obnovy a konsolidace, trvající téměř až do konce 9. století. Obnova říše byla završena korunovací Arnulfa Korutanského římským císařem (896), ovládajícího však jen menší území, bez budoucí Francie. Nedlouho po smrti Bořivoje (890) umírá i moravský Svatopluk (894) a do čela Přemyslovců se dostává Bořivojův syn Spytihněv (894). Spytihněv využil oslabení Moravy nástupnickými rozepřemi a společně s dalšími českými předáky odcestoval do Řezna, kde požádal Arnulfa o zpětné přijetí do podřízenosti říši (895). Tím se Čechy odtrhly od Moravy a dostaly se do sféry nadnárodního německého celku. Po smrti Spytihněva (915) krátce vládl jeho bratr Vratislav I. (do 922) a po něm již nastupuje na trůn Václav I. (922). Václav pokračuje v politice vazeb na říši a potvrzuje závazek i novému římskému králi Jindřichu I. k platbě „tributu pacis“ (929), jenž tvořilo 500 hřiven stříbra a 120 volů. Mírová politika Václava se nelíbila jeho bratrovi Boleslavovi. Ten preferoval vytvoření silné armády, posilování vlivu panovníka, větší nezávislost na říši včetně expanze na severovýchod. Rozpory vyústily 28. září 935, kdy byl Václav zavražděn před vchodem do chrámu ve Staré Boleslavi. Z osnování vraždy byl v novověku obviňován jeho bratr Boleslav, ale mnohé současné poznatky to zpochybňují. Boleslav I. (935–972) pomocí výběru dávek od obyvatel, vytvořil silnou armádu, s jejíž pomocí upevnil vládu v Čechách. Většinu knížat nejprve zbavil moci, jejich hrady srovnal se zemí a nedaleko vystavěl nové správní středisko. Tím položil základy hradské soustavy v Čechách. Samostatná agresivní politika vedla ke střetu s římským králem a později císařem Otou I. a k tzv. Saské válce (936 až 950). Po jejím ukončení Boleslav I. uznal poddanost říši a obnovil platbu tributu. Velký význam pro Přemyslovce i pro upevnění vztahů Boleslava I. s Otou I. měla porážka Maďarů v bitvě na řece Lechu (955). Té se na straně říšských vojsk vedených Otou I. zúčastnila i česká legie. Boleslavovy dobré vztahy s Otou I. umožnily po nástupu na trůn jeho syna Boleslava II (972) založit v Praze biskupství (973), které podléhalo přímo Mohučskému arcibiskupství. Expanzivní politika Boleslava I. vedla k útoku na Moravu, kde dobyl Olomouc (kolem 950) a ovládl tak „Olomoucké“ knížectví, jedno z minimálně tři moravských knížectví nacházejících se na Moravě po pádu moravské centrální vlády Mojmírovců. To mu umožnilo další expanzi do Slezska a Krakovska, které rovněž ovládl. Boleslavové se pokoušeli o pokračování expanze na sever, ale naráželi na sílící odpor budoucího polského státu. Proto se obrátili na jih a snažili se obnovit a ovládnout starou severojižní cestu k Dunaji podél řeky Moravy. Boleslav II. ještě za vlády svého otcenapadl „Brněnské“ knížectví a dobyl a vypálil centrální knížecí hradiště ve Staré Líšni (po 970). To již nebylo obnoveno a centrum knížectví se přesunulo k řece Svratce, do prostoru dnešního Starého Brna. V další expanzi mu zabránila smrt jeho otce Boleslava I. a nutnost ujmout se vlády v Čechách. Po smrti Boleslava II. (999), upadlo přemyslovské knížectví do zmatků a přišlo o většinu získaných území. Moravská knížectví se na čas osvobodila a i pomocí spojenectví s Poláky odolávala českým nájezdům až do počátku dvacátých let jedenáctého století. Tehdy byla českými vojsky knížete Oldřicha, syna Boleslava II. spojená moravsko-polská vojska poražena a Morava definitivně obsazena (1025?). Významná pro vítězství české armády byla pomoc říšských vojáků. Především velkých spojenců Oldřicha, rakouských Babenberků. Toto spojenectví bylo stvrzeno i sňatkem Oldřichova syna Břetislava s Jitkou ze Svinibrodu, příslušnicí babenberského rodu.
Z pohledu nás Moravanů je období vlády Přemyslovců v Čechách desátého století, kdy vládl i kníže Václav, především obdobím nepřátelství, násilí a neustálých pokusů o expanzi na Moravu. A to z jak prostých kořistních důvodů, tak za účelem získání a ovládnutí území. Z historického hlediska tedy nelze považovat knížete Václava za možného adepta na symbol státnosti i pro Moravu, jak je nám často podsouváno z Čech. Ne pro jeho osobní vlastnosti a činy, za ty byl svatořečen, ale pro chování a činy jeho přímých přemyslovských předchůdců a následovníků.
Ing. Jaroslav Krábek
předseda Moravské národní obce
18. září 2025
Opět jeden z mnoha dalších vykonstruovaných pokusů, jak podvracet československou, potažmo českou státnost. Pokus založený na nesmyslném subjektivním osobním vnímání objektivní reality.
Pokud bychom se totiž podívali stejnou optikou na dějiny jakéhokoliv jiného národa, či státnosti, zjistíme, že různé půtky, výboje a násilné tahanice o vliv a majetek byly tak častým jevem, že by v podstatě žádný národ neměl mít symbol státnosti.
Samotná politika sv. Václava hlavně vůči francké říši vyvolává spoustu otazníků a dá se říct, že pokud není sv. Václav symbolem státnosti pro Moravany, není jím ani pro Čechy. Nicméně využívat osobu sv. Václava k rozdělování našeho národa mi připadá poněkud „mrzkým počinem“.
Pominuli-fakt, že Václav vládl jenom kolem Prahy, tak je tady pořád malý důvod proč se nás ten pán jako Moravanů trochu týká, a to že v Olomouci je katedrála (hlavní celé Moravy) právě sv. Václava. I však to je spíše duchovní důvod než státní.
Pane „Tonda“, pokud máte pocit, že tento pravdivý článek o historických událostech je „mrzkým počinem“ k rozdělování vašeho národa, hluboce se mýlíte. Váš národ nás Moravany nijak zvlášť nezajímá a rozhodně kvůli němu nebudeme ztrácet čas psaním článků.