V neděli 15. července 2012 se v Olomouci konalo další přátelské setkání členů a příznivců Oblastního sdružení MNO Haná. V 10.00 hodin jsme se za příjemného počasí sešli na Horním náměstí u sloupu Nejsvětější Trojice. Velmi nás potěšilo, že mezi nás Hanáky dorazili také vlastenci z jihu Moravy, a to předseda Místního sdružení MNO Podstarohorci pan Jiří Máca s rodinou a přáteli. Po uvítání a krátkém představení účastníků započalo naše putování po historických památkách a krásách Olomouce, která je právem nazývána „perlou Moravy“. Role průvodce se skvěle chopil student historie a člen Místního sdružení MNO Sever pan Jaroslav Svozil, který také aktivně pracuje v Historické sekci Moravské národní obce.
První část naší exkurze byla věnována baroknímu skvostu hanácké metropole — sloupu Nejsvětější Trojice. Tento 35 metrů vysoký monument postavený ke slávě Boží v letech 1716 až 1754 byl v roce 2000 jako jedno z vrcholných děl středoevropského baroka zařazen na seznam památek světového dědictví UNESCO.
Následovala prohlídka další dominanty Horního náměstí, kterou je budova městské radnice. Jedná se v jádře o gotickou stavbu, která byla v průběhu věků díky častým přestavbám obohacena o mnohé stavební prvky z období renesance. Každého návštěvníka zaujme především 75 metrů vysoká radniční věž, která slouží jako vyhlídka. Na našem setkání přítomné děti ocenily především mozaikový orloj od autora poválečné úpravy v duchu socialistického realismu — Karla Svolinského, který se jim úderem dvanácté hodiny předvedl v plné kráse s hudebním doprovodem i pohybem jednotlivých postaviček. Nechybělo ani závěrečné zakokrhání kohouta. My dospělí jsme spíš ocenili prohlídku nádvoří radnice.
Naši pozornost dále upoutal soubor barokních kašen. Především pak hned naproti orloji umístěná Herkulova kašna, která vznikla mezi lety 1687 až 1688. Podíleli se na ní gdaňský sochař Michael Mandík a olomoucký kameník Václav Schüler. Herkules bojuje s lemskou hydrou. V pravé ruce má kyj (původně měl meč) a v levé ruce štít s orlicí.
Všechny přítomné Moravany svou krásou očarovala Caesarova kašna, která je největší z olomouckých barokních kašen. Autorem tohoto díla z roku 1725 je Václav Render, autorem sochy Jan Jiří Schauberger. Jedná se o jezdeckou sochu císaře Gaia Julia Caesara. Dále jsou zde dva muži se štíty, na kterých je vyobrazena moravská orlice. Celé seskupení doplňuje pes. Dvě nádoby, z kterých do kašny vytéká voda, symbolicky znázorňují řeky Dunaj a Moravu.
V průběhu tohoto přátelského setkání se skupině několika moravských patriotů podařilo domluvit vyvěšení moravské vlajky přímo ve vchodu do Moravské restaurace, která se nachází v sousedství Moravského divadla v centru Olomouce na Horním náměstí. Poděkování patří nejen těmto moravským vlastencům, ale především také vedoucím představitelům tohoto podniku za to, že ukázali dobrou vůli a široké moravské srdce. Vždyť kde jinde by měla viset moravská žluto-červená vlajka než v Moravské restauraci?!
Naše kroky dále vedly kolem nevzhledné a rozkopané budovy Prioru k další dominantní stavební památce Olomouce, kterou je trojlodní gotický kostel sv. Mořice. Všechny účastníky nadchl především náročný výstup po točitém schodišti (206 schodů) na 46 metrů vysokou severní věž kostela. Z vrcholu věže se nám otevřel nádherný výhled na celé panorama Olomouce. Jako na dlani jsme měli například směrem na východ barokní skvost klášter Hradisko nebo vzdálenější Baziliku Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku. Pozorovali jsme kopce Nízkých Jeseníků, které na severovýchodě vymezují úrodnou rovinatou krajinu Hané. Severním směrem nás zaujal pohled na tribuny Androva stadionu, na kterém své domácí zápasy hraje místní fotbalový klub SK Sigma Olomouc. Také pohled přes cimbuří věže západním a jižním směrem byl úchvatný. Pozorovali jsme život na náměstí a střechy okolních měšťanských domů z ptačí perspektivy. Před sestupem z věže, (která byla mimo jiné budována za účelem pozorovatelny a protipožární ochrany města), jsme nezapomněli ani na společnou fotografii téměř všech účastníků tohoto setkání. Při sestupu nejprve po kovovém schodišti jsme si prohlédli zavěšené zvony. Naši pozornost upoutal především zvon zasvěcený moravským duchovním patronům svatým Cyrilu a Metodějovi.
Po této fyzické námaze většina účastníků pocítila hlad. Proto jsme přes rozkopané Dolní náměstí, kde právě probíhá archeologický výzkum, odebrali do vyhlášené Hanácké restaurace. Interiér této restaurace zdobí umělecká sgrafita legendárního krále Ječmínka a ze života na Hané. Autorem tohoto díla je malíř, štukatér a všestranný umělec František Flasar (1903—1989), rodák z nedaleké obce Červenka.
Během oběda proběhly debaty na nejrůznější moravská témata. Ke krátké poradě se zde sešla také většina členů Historické sekce MNO, pod vedením jejího předsedy PhDr. Tomáše Skoumala. Shodou okolností zrovna v tento den Tomáš slavil své kulaté čtyřicáté narozeniny, a proto jsme mu popřáli mnoho štěstí, pevné zdraví a především mnoho sil pro další úsilí o emancipaci Moravy. Po tomto příjemném posezení jsme ještě neodolali výzvě Tomáše Skoumala k prohlídce dominikánského kláštera s kaplí sv. Alexeje a přilehlého kostela sv. Michala. Z informační tabule jsme se dověděli zajímavé informace: „Dominikáni se v Olomouci usadili kolem roku 1240 při starší kapli sv. Michala. Od roku 1348 se gotický klášter stal místem zasedání moravských zemských sněmů a soudů. Tomuto účelu klášter sloužil do roku 1641, kdy bylo za třicetileté války zasedání moravských sněmů a soudů přemístěno do Brna.“
Vstoupili jsme do kostela sv. Michala a obdivovali barokní výzdobu jednoho z nejkrásnějších olomouckých chrámů. Prošli jsme také gotickou křížovou chodbou s žebrovými klenbami ze 2. poloviny 14. století. Zaujala nás obrazová křížová cesta, nadživotní socha sv. Metoděje a mnoho dalších uměleckých děl. Na závěr jsme ještě vystoupili do věže zvonice, kde jsme obdivovali místní zvony. Především pak zvon zasvěcený sv. Panně Marii — ochránkyni. Z této zvonice se nám také otevřel krásný výhled na historický střed města. V tuto chvíli nám bylo jasné, proč bývala Olomouc po dlouhá staletí moravskou metropolí.
Po sestupu ze zvonice již nastal čas se vzájemně rozloučit. Rozešli a rozjeli jsme se do svých domovů plni dojmů a vědomostí o pamětihodnostech a historii Olomouce, která však úzce souvisí i s dějinami celé Moravy. Závěrem bych rád poděkoval našim milým hostům z jihomoravské Telnice i dalším Moravanům ze širokého okolí, za účast na této historicko-vlastivědné akci. Na příští setkání se těší
Stanislav Blažek
předseda Oblastního sdružení MNO Haná
Dobrý nápad s tou Morvskou restaurací a moravskou vlajkou!:-)