V neděli 29. července 2012 se na vrcholu Velké Javořiny (970 m n. m.) uskutečnila Slavnost bratrství Čechů a Slováků. I když Moravané oficiálně pozváni nebyli, nebránilo to menší delegaci Moravské národní obce zúčastnit se slavnosti. Velmi dobré moravsko-slovenské vztahy přišli k památníku bratrství také posilnit naši přátelé z občanského sdružení Slovenské hnutí obrody, se kterými jsme probrali postupy, jak nás Moravany opět začlenit do názvu slavností. Velmi nás potěšil zájem kolemjdoucích o naše moravské vlajky. Tento zájem neskončil jenom u zvědavosti co jsou to za vlajky, lidé si také brali informační letáčky o historii těchto setkávání.
Z reakcí lidí z moravské i slovenské strany bylo cítit zklamání, že z názvu slavností byli Moravané vypuštěni. Program hodnotím i přes lehce nepříznivé počastí velmi kladně a doufám, že do dalších let se oficiálně budou na Javořině setkávat i Moravané. Pevně v to věřím. Letos mě o tom přesvědčili sami návštěvníci těchto slavností.
Michal Navrátil
předseda Místního sdružení MNO Slovácko-Valašsko
Letošní předpověď počasí nebyla právě z těch nejpříznivějších. Při vzpomínkách na loňské setkání se člověku vybavily deštěm ztěžklé a studené kalhoty. Ve vzduchu byl cítit strach z opakování loňského fiaska a nezbývalo než se modlit. Protože jsme chtěli stihnout v 9.00 hodin slavnostní ceremoniál u pomníčku exministra Vavrouška, rezignovali jsme na sportovní stránku akce, tj. výstup, a vyjeli jsme až na vrchol autem.
Hřeben Bílých Karpat dělící Moravu a Slovensko ukázal přívětivou tvář a nabídl daleké rozhledy s jasnou oblohou. Spěchali jsme k pomníčku. Sešlo se nás tam sedm moravských vlajek, tedy těch žluto-červených bikolór s orlicí, jaké vlály již na více než 400 radnicích o svátcích moravských věrozvěstů. Nad pomníčkem, který je na slovenské straně, vlála vlajka slovenská. My s našimi sedmi jsme prostor obstoupili kolem.
Kulturní část zajišťoval mužský pěvecký sbor z Dolního Němčí, a když zpívali: „Pri trenčanskej bráně“, přidávali jsme se na poslední verše, „aby nezhynula moravská krajina“. Následovaly obvyklé projevy o Češích a Slovácích, kteří k sobě tíhnou i po rozdělení, apod. Pozitivním bodem byla lokalizace, míněno v projevu řečníka, slavnosti na moravsko-slovenském pomezí. Moravské vlajky vzbuzovaly pozornost nejen u běžných návštěvníků, ale i u přítomných funkcionářů ČSSD, kteří se s námi dali do řeči. Během rozhovoru nám ovšem sdělili nevhodnost iniciativy tříbarevné (žluto-červeno-modré) pseudomoravské vlajky s dvojkřížem a stříbrno-červenou orlicí u žerdi,[1] rozbíjející jednotu hnutí. Vlajkonoše tří těchto vlajek jsme na akci posléze viděli, ale zahájení u pomníčku naštěstí nestihli. Jelikož v rámci slavnosti zazněla československá — chcete-li česká a slovenská hymna, shlukli jsme se na závěr a nesecvičenými hlasy si zanotovali tu „moravskou“ začínající slovy „Jsem Moravan…“.
Počasí se náhle změnilo a přišla lehčí přeháňka. S kloboukem stetsonem a pláštěnkou proti dešti jsem asi vypadal kuriózně. Déšť nicméně trval jen chvíli. Než jsme došli k hlavnímu pódiu, kde začínal program, bylo po dešti. Existenci Moravanů opět moderátoři nezmínili. Různě jsme se rozptýlili. Někdo sledoval program, jiný se snažil někde mezi stánky potkat známé tváře. Pak se nás několik sešlo v zahrádce před hospůdkou — člen PSM, člen MNO, royalista, aj… Chtěli a šli jsme až na vystoupení Hradišťanu, ale to nás už vyhnal déšť a začali jsme se trousit domů.
Až druhý den jsem se dozvěděl, že v televizním přenosu slovenský premiér vítal jako první Moravany, a až následně Čechy.
Ing. Antonín Růžička
předseda Místního sdružení MNO Brněnsko
Poznámky
[1] Rostislav SVOBODA: Brouk Pytlík pozoruje vyvěšování moravské vlajky, In: dalsimoravak.wordpress.com, 18. července 2012
Fotky převzaty z:
• Zdeněk ŠKROMACH: Setkání Moravanů, Čechů a Slováků na Javořině, In: facebook.com, 29. července 2012
• Slovenské hnutie obrody: Slávnosti bratstva Čechov, Moravanov a Slovákov, In: facebook.com, 29. července 2012
Rozdíl mezi československou a slovenskou hymnou poznáme jednoduše podle jednoho slova. Zatímco ve slovenské hymně se zpívá „zastavme ICH bratia“, v čs. verzi to bylo „zastavme SA bratia“. Jediné slůvko mění celý význam. Zatímco výzva zastavit ICH (hromy) nabádá k aktivnímu odporu proti ohrožení, zastavit SA znamená výzvu k pasivnímu vyčkávání na lepší časy. Jinak řečeno, neemigrujte, zastavte se a čekejte až přijde někdo, kdo vás vysvobodí.
Tradičního setkání Moravanů a Slováků jsem se účastnil též.
Po staletí se na Velké Javořině setkávají Moravané a Slováci. Novodobé označení Čechů a Slováků kde je vyřazen národ Moravanů je projevem národní nesnášenlivosti a snachy o asimilaci Moravanů do Čech. Tak jako v mnoha jiných případech.
Lidé se při tomto setkání podivovalo nejen s naší strany,ale i s té Slovenské proč si setkání nezachovává své tradiční označení.
Nebyl tam jediný český folklorní soubor či jakýkoliv kulturní příspěvek.
Ryzích Čechů tam bylo odhadem co do počtu jedné ruky.
Na toto setkání přijeli též premiéři obou států p.Fico a p.Nečas.
Oba politici se snažili ve svých projevech mluvit o vzájemné spolupráci.
Bylo velice sympatické od p.Fica při zahajovací řeči.
Pozdravil Čechy,Moravany a Slováky.Což mnozí ocenili potleskem.
p.Načas na Moravany zapomněl a mluvil jen o Českém národu.
Lidé to pak dali při zpěvu hymny obou států najevo.Nebo možná se jim jako mne zdálo trochu komické zpívat na Moravě země česká domov můj.
Kdyby se v hymně opěvovala REPUBLIKA jako celek tak to ještě pochopím.
Ale oslavovat na Moravě zemi Českou a zpívat,že moje rodná zem jsou Čechy je dost divné a pro mne nepřípustné.
Pár lidí tu Českou hymnu zpívalo,ale když přišla na řadu Slovenská.
Kontrast byl evidentní jak se občané spontánně přidali.
Též já jsem si jako většina ostatních připomněl a zazpíval.
Čechy jako zemi mám rád je to naše bratrská země spolu s mojí rodnou Moravou a sestrou Slezskem vytvářejí tuto republiku.Vážím si poctivosti mnoha Čechů,Moravanů a Slováků,které znám osobně.
Co se mne nelíbí a s čím nemohu souhlasit je projev nadřazenosti vrcholných politiků vůči Moravě.
Média o problémech mlčí:
– nejsou vidět a problémy neexistují si politici říkají.
– je to krátkozraké od nich.
– Nezájem a neochota řešit tento problém může v budoucnu negativně zasáhnout do chodu našich národů. ¨
Což by si jistě nikdo nepřál …
Přes tento rozpor po té co odešli politici.
Se mne setkání Moravanů a Slováků na Javořině velice LÍBILO.
Až na ten déšť před kterým jsme se museli schovat.
Bylo vidět hodně Moravských vlajek a lidé projevovali zájem si povídat nejen o vlajce,ale celkově o Moravské otázce.
Cítil jsem,že to obyvatelům není jedno v jakém nerovném postavení je Morava v tomto státě.Což je vklad do budoucna.
Mnoho Slováků se kterýma jsem měl tu možnost náhodně mluvil Moravanům a Moravě fandí a podporuje.
Vystoupení jednotlivých souborů mělo vysokou kulturní hodnotu.
Ve všech stáncích s občerstvením se dalo platit jak eurem tak i korunami.
Což jsem ocenil jelikož jsem si žádné euro sebou nevzal.
Bílé Karpaty jsou moc krásné a doporučuji všem,aby se příštího setkání sami účastnili.
http://www.novinky.cz/veda-skoly/275403-vysla-prvni-ucebnice-pro-stredoskolaky-o-dejinach-moravy.html
Tak to je výborná zpráva prosím šířit dále.
Informace
Poslanec Zdeněk Škromach hlasoval v roce 1997 pro vytvoření současných (gottwaldovských) krajů !!!
Viz
http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?G=10340&o=2
Foto: momentka VLAJKY na stožárech.
http://i47.tinypic.com/j7s0gz.jpg