Letošní rok jsem strávil svoji dovolenou s rodinou a přáteli ve strobylém moravském městě Olomouci. Čekal jsem, že Olomouc jako původní hlavní město Moravy, nabídne dostatečně pestrou paletu využití volného času, ale to jsem netušil, že má očekávání budou několikanásobně překonána. Abych se o své zážitky podělil, protože sdílená radost je dvojnásobná radost, vypíši vám zde své zážitky z Olomouce s tím, že výčet zúžím na téma „Morava“. Hned první den jsme se díky pozvání Stanislava Blažka, předsedy Oblastního sdružení MNO Haná, měli možnost zúčastnit přátelského setkání jejich členů a příznivců, za což bych mu zde ještě jednou rád poděkoval.
Setkání se účastnili i členové Historické sekce MNO, z nichž nás centrem Olomouce s odborným výkladem provedl pan Jaroslav Svozil.
Foto 1
Moje pocity byli jednoznačné. Již od prvního vkročení na Horní máměstí v Olomouci jsem cítil, že z každého rohu budovy i kašny na nás dýchá patriotismus našich předků. Na sloupu Nejsvětější Trojice, který nás udivil svojí monumentálností a velkým vnitřním prostorem, jsme byli upozorněni na sochy moravských patronů sv. Cyrila a Metoděje.
Foto 2
Dále jsme obdivovali Herkulovu kašnu, kde je Herkules zpodobněn při boji s hydrou. Pravou ruku napřahuje k úderu a levou ochraňuje moravskou šachovanou orlici.
Foto 3
Našim dětem se z kašen nejvíce líbila Ariónova kašna, snad kvůli želvě, která je vedle ní. Ovšem ani zde neopomenul autor — olomoucký rodák, architekt a sochař Ivan Theimer, vložit moravský prvek, kterým je tentokrát zmenšená kopie historické mapy Moravského markrabství. Tato kašna byla v roce 2005 oficiálně schválena hygienickými institucemi ke koupání. V létě slouží jako brouzdaliště pro děti. Olomouc je tak jediné město v České republice s oficiálním koupalištěm přímo na náměstí.
Foto 4
Foto 5
Největší Olomoucká kašna s jezdeckou sochou římského císaře Gaia Julia Caesara — „Ceasarova kašna“, láká svou reprezentativní vizáží k vyfotografování. Štít s moravskou orlicí je na ní nepřehlédnutelný.
Foto 6
Štíty znázorňující zemské symboly, vytesané do pískovce na čelní straně olomoucké radnice, všechnu tu parádu jen podtrhují.
Foto 7
Foto 8
A jako by toho bylo málo, při odchodu z Horního náměstí se s námi na rohu budovy loučí další plastika šachovaná moravská orlice.
Foto 9
Druhý den pobytu v Olomouci jsem se v odpoledních hodinách rozhodl vyrazit do centra, abych udělal takovou malou fotoinventuru, kde všude je možno najít zmínku o naší Moravě. Ani jsem nemusel vstupovat na náměstí, a už mě u Vlastivědného muzea zaujal billboard 2 x 3 metry velký, který zval na expozici „O moravských zločinech a trestech“.
Foto 10
Asi o 30 metrů dále jsem pořídil další foto, loga moravských inzertních novin.
Foto 11
V jižní části Horního náměstí mě zaujala budova rozhlasu. Snímek plachty s nápisem „Vaše moravské rádio“ byl pořízen kousek za vstupními dveřmi.
Foto 12
Vedlejší dům hned vedle rozhlasu je sídlem Moravského divadla a Moravské filharmonie.
Foto 13
Foto 14
Když už jsem myslel, že jsem s fotografováním moravských symbolů a zmínek o Moravě na Horním náměstí skončil, uviděl jsem Moravskou restauraci i s moravskou vlajkou. Paní, která je v pozadí na snímku mně ochotně informovala: „Sme přece na Moravě a kde jinde by moravská vlajka měla být, než na Moravě v Moravské restauraci!“
Foto 15
Foto 16
Po tomto překvapení jsem prošel kolem obchodu s autodoplňky a přeskočil kanál.
Foto 17
Foto 18
Zde jsem před sebou spatřil opravdu krásné vyobrazení svatého Cyrila a Metoděje na fasádě a na sousedním domě památníček vlasteneckému knězi Wurmovi.
Foto 19
Foto 20
Na domě přes ulici jsem však uviděl něco, co mě nadchlo ještě víc, než doposud vyfotografované. Visela tam dlouhým používáním vybledlá moravská vlajka. Při hledání co možná nejlepšího úhlu pro snímek jsem se dostal až ke dveřím toho domu. Ve stejném okamžiku k nim také dojel muž na kole a začal odemykat vchodové dveře. Optal jsem se, zda je pán místní a zda nezná člověka, který tu vlajku vyvěsil. Znal ho, byl to přímo on — Karel Kučera, moravský patriot. Pan Kučera měl velkou radost, že se setkal se stejně vlastenecky smýšlejícími lidmi a jelikož nevyužívá internet a nesleduje dění v moravských sdruženích, téměř oněměl úžasem, když jsem jej informoval, že letos na svátek svatých Cyrila a Metoděje vyvěsilo moravskou vlajku, stejně jako on, téměř 400 radnic. Vzhledem k množství témat, která jsme během chvíle načali, nás pozval na zítřejší večerní prohlídku olomouckých specifik mimo hlavní turistické lokality, se závěrečným posezením v prvotřídní restauraci s hostinským pivovarem.
Foto 21
Následující den jsme navštívili olomouckou zoologickou zahradu na Svatém kopečku, ale ani tam jsem si nemohl odpustit několik fotografií s moravskou tématikou. Zaujal mě sponzoring Oblastního sdružení MNO Haná, kterým podporují orla stepního. Dále potom vláček s názvem „Moravský drak II.“ a v samém závěru název stavební firmy „Hroší stavby MORAVA“, která provádí stavební úpravy v ZOO.
Foto 22
Foto 23
Foto 24
Kousek od ZOO je bazilika Panny Marie, kterou jsme si také se zájmem prohlédli.
Foto 25
Den se chýlil ke konci a my jsme chvátali na sjednanou schůzku. Pan Kučera se i přes svůj věk předvedl ve skvělé kondici. Ve svěžím tempu nás provedl například uličkami, které si nezadali se Zlatou uličkou v Praze. Navštivili jsme dům, který má okna v hradbách a je z nich nádherný výhled. Dále nám ukázal prostor, kde stávala v Olomouci jedna z nejkrásnějších synagog. Navštívili jsme také pivnici a vinotéku Tramín, na ulici Křivá 6, zvanou „V KOLDOVNĚ“, kde pan majitel mezi řečí projevil zájem ozdobit svoji vinotéku moravskou vlajkou, kterou jsem mu následujícího dne přinesl. Na snímku je zatím umístěná provizorně, o jejím finálním umístění se musíme přesvědčit osobní návštěvou. Doporučuji místní pivo!
Foto 26
Bylo toho mnoho, co jsme se dalšího o historii Olomouce dozvěděli, ale vzhledem k pokročilému času jsme zasedli ve slíbeném „Svatováclavském“ hostinském pivovaru, kde opravdu vaří dobé pivo i jídlo. Tato nekuřácká restaurace byla zaplněna tak, že jsme si museli sednou k obsazenému stolu. Vzhledem k tomu, že jeden ze spolusedících měl tričko s nápisem „Litovel — MORAVAN“, bylo jasné, že mluvit o Moravě a pivu nebude na překážku. Zde jsme se konečně od pana Kučery dozvěděli něco více o něm. V současnosti je v důchodu, ale jinak aktivní reprezentantem republiky v ping-pongu v kategorii veterán 70-75 let. Od dětství cvičil v Sokole. Základní vojenskou službu si odkroutil v Brně-Řečkovicích. V srpnu 1968 fotografoval okupační vojska u mostů a potom v následujících letech chtěl tyto fotografie vyvézt do zahraničí. Byl na udání zatknut až v letadle. Nasledně pracoval v železárnách, kde díky své zarputilosti fyzicky a následně i duševně velmi posílil. Hrával golf, desetiboj, vodní pólo a závodně plaval. Na otázku, od kdy vlajku vyvěšuje, odpověděl, že od roku 1990 ve významné dny a poslední dva roky stále. Jeho vlajka má orlici vyšívanou na žlutočervené bikoloře. O této vlajce se vyjádřil, že je vlajkou Moravy odjakživa. Aby si jeho vyšívaná vybledlá vlajka mohla „odpočinout“, daroval jsem panu Kučerovi svoji vlajku. A aby mohl dobře reprezentovat při ping-pongu, dostal ode mne tričko s moravskou orlicí na hrudi a logem webových stránek MNO na zádech. Byl velice rád a těšil se, že nová vlajka z lepšího materiálu bude lépe vidět a tričko, že použije hned při prvním turnaji. Při rozloučení jsme si ještě prohlédli motorku pana Kučery, která je jak jinak, než ozdobená naší moravskou orlicí.
Foto 27
Foto 28
Následující den jsme jeli do Loštic. V tomto městě, které proslavil sýr nazývaný tvarůžky, jsme prošli muzeum výroby tohoto moravského sýra. V muzeu mě zaujala mapka s místy, kde všude se původně tvarůžky vyráběly. Kdo mapu shlédne, musí mu být jasné, že tvarůžky jsou moravskou doménou. Byl čas oběda, a tak jsme ochutnaly tvarůžkové speciality v restauraci na náměstí, a také v tvarůžkové cukrárně.
Foto 29
Foto 30
Foto 31
Foto 32
Dobrá paní průvodkyně v muzeu nám poradila, kde najdeme dům slavného Loštického řezbáře, pana Jaroslava Beneše, který nás velice vstřícně přijal a provedl svým královstvím. Viděli jsme překrásné věci, které pan Beneš již od školních let s láskou vyrábí. Jeho betlém, do kterého vyřezává postavičky z reálného života, které mají přesnou podobu žijícího originálu je obdivuhodný. Vše je řešeno do nejmenšího detailu a vše má svoji logiku. Pan Beneš nenechává při své tvorbě nic náhodě a stejně tak ani příchozí návštěvě nemůže uniknout, že navštívili hrdého Moravana. Jedna vlajka zdobí závoru při vstupu na pozemek a druhá je nad vstupními dveřmi do obytné části domu.
Foto 33
Foto 34
Foto 35
Čtrvteční dopoledne jsme strávili lehkou vycházkou, při které jem opět hledal moravské témata. Nejvíce mne z nich zaujala upoutávka na město Litovel s nápisem „Perla Moravy“, že by příští dovolená? 🙂
Foto 36
Foto 37
Foto 38
Foto 39
Odpoledne padla volba na prohlídku dómu svatého Václava a Arcidiecézního muzea. V olomoucké katedrále jsem objevil sochy zřejmě moravských markrabat a v Arcidiecézním muzeu zajímavé popisky autorů sošek madon, kde je jasně rozlišováno mezi moravskými a českými autory.
Foto 40
Foto 41
Foto 42
Foto 43
Foto 44
Foto 45
Na závěr svého pobytu v Olomouci jsme se ještě zašli rozloučit s panem Kučerou. Loučení již proběhlo pod novou vlajkou a bylo ukončeno příslibem dalšího kontaktu a spolupráce.
Foto 46
Foto 47
Jiří Máca
předseda Místního sdružení MNO Podstarohorci
Jirko,velice rádi jsme se s Tebou v Olomouci setkali.Moc pěkně napsaná a nafocená reportáž.
Moc pěkně napsaný článek. Jako hrdého Olomoučana mě těší, že se naše krásné město – a jeho okolí, kde je též mnoho pěkných míst – líbilo Vám i Vaší rodině a přátelům.
Pěkný výlet, nedávno jsem také Olomouc navštívil a například oproti Brnu, jsou moravské symboly daleko více vidět, jak na historických budovách, tak v názvech každodeního ruchu.
Díky Vám za slova chvály! Olomouc opravdu stojí za to a když tam člověk ještě potká ty správné lidi, tak na to nemůže do smrti zapomenout:-)
Olomouc je krásné město. Díky historickému úsilí (spojení bohulibých záměrů místní nejen moravské honorace a potu a mozolů poddanstva). Ač centrum Hané, bývala Holomóc i kosmopolitní. Právě ti kosmopolité sem přínášeli rozhled daleko za pohraniční hory a úvaly. Nikdy tu ale nepanoval dlouhodbý klid a soulad. Již od počátků Slovanů na Povlu jež dobyla velkomoravská vojska, aby pak Mojmírovci mohli založit své sídlo jen o kousek dále. Pak to nešťastná dobromyslná závěť českého knížete Břetislava, která zažehla nekončící řevnivost mezi Olomoucí a Brnem. Reformovaným se více líbilo v Brně, Lichtensteinům, kteří se na Moravu dívali jako na své vlastnictví, se zalíbilo v Brně také, neb bylo blíže k Vídni a představovalo lepší zemské světské správnícentrum. Co s Olomoucí? Od dob českého knížete Svatopluka je tu biskupství, katolickému pasení oveček se v Brně přirozeně tolik nedařilo. Schopnost řídit vlastní stát, tvořit to čemu se budou obdivovat budoucí generece – kolik je ponenciálu ve vaší vlajkové četě? Hledat ve městě moravské symboly, mnohdy zřízené vůbec ne Moravany a nehledat něco hlubšího, co je společné tvořivé slovanskokeltské tradici vlastní? hezký článek, ale prázdný. Naplňte moravanství něčím šlechetným, za co budet ctěni. Jinak se nedivte, že vás kdekdo připodobní baníkovcům či sparťanům – fandům svých barev a symbolů.
A propos, mám v Olomouci pár skvělých přítel, jen trochu hloubavější a na symboliku poněkud méně přecitvělé nátury…
Protože nikdo neodpověděl na poslední dva komentáře, zkusím to já.
K biskupství v Olomouci tolik, že je starší než z doby českého knížete Svatopluka, máte-li jím na mysli Svatopluka I. Olomouckého (1095-1107), starší i než rok 1063, kdy za Oty I. (který však s tím neměl nic společného) bylo obnoveno a v Olomouci se nachází ze zcela jiného důvodu, než že se v Brně „katolickému pasení oveček tolik nedařilo“. Ale to není tak podstatné.
Zdá se vám, že omezit moravanství na mávání symboly je málo. V tom s vámi nikdo nemůže nesouhlasit. Jenže námět k zamyšlení je, zda v dnešní době lze čekat víc, zda to, co se dělá, není zatím největší krůček, jaký je možné nyní učinit. Ostatně bylo by spíš na vás, abyste upřesnil, čím ušlechtilým byste chtěl moravanství naplnit vy.