Vážené Moravanky, vážení Moravané, dnešní zprávu si dovoluji zahájit citátem velkého moravského učence „Učitele národů“ JANA AMOSE KOMENSKÉHO, který si uvědomoval význam knih pro vývoj především mladého člověka.
„S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.“
Zdroj: Wikipedia.org
Také dnešní zpráva se bude týkat upozornění, které jsme předložili nakladatelství Kartografie Praha, a.s. Věříme, že se podaří nejen na tyto četné nedostatky v obrázkové i textové části upozornit, ale především je v dalších nových vydáních těchto učebnic upravit tak, aby žáci a studenti dostávali pravdivé a nezkreslené informace.
A nyní vám předkládáme další písemnou komunikaci se zmíněným nakladatelstvím.
Vážená šéfredaktorko, paní Lenko Olivová,
Vážené nakladatelství Kartografie Praha, a.s.,
opět Vás srdečně zdravím z Olomoucka. Tentokrát bych rád poukázal na nepřesnosti v dalším titulu vydaném Vašim nakladatelstvím.
NOVOVĚK I. – DĚJEPISNÉ ATLASY PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY A NIŽŠÍ STUPNĚ VÍCELETÝCH GYMNÁZIÍ – ISBN 978-80-7393-211-4
Strana 18 – otázka číslo 11) „V Čechách v 16. století nejvíce podnikala šlechta. Ve kterých odvětvích? Ve kterých územních oblastech se jednotlivé obory nejvíce rozvíjely?“
Zde bych rád upozornil, že fenomén podnikání šlechty se rozhodně týkal již od 15. a ještě více pak počátkem 16. století také šlechty Moravské. Šlechta v Moravském markrabství se věnovala především obchodní a hospodářské činnosti. Do poloviny 16. století to byly především obory jako rybníkářství, důlní činnost nebo peněžnictví. Byla zde snaha vybudovat z panství hospodářskou jednotku, jejíž prosperita se výrazně opírala o úspěšné hospodaření měst, vsí a poddaných. V této situaci jsou příkladem dominia Pernštejnů a dalších významných moravských panských rodů. V druhé polovině 16. století se na Moravě setkáváme s dalším významným posunem v podnikání šlechty. Všude tam, kde byly vhodné podmínky, jsou zřizovány již opravdu velké hospodářské podniky (dvory), jejichž předmětem činnosti bylo především polnohospodářství, chov ovcí, hovězího dobytka a drůbeže. Dalším zdrojem byly sady a také zelinářská produkce. Tyto hospodářské dvory měly pozemky v rozsahu několika selských lánů a to většinou na té nejkvalitnější půdě. V této době na Moravě také probíhá stavba kamenných hospodářských budov. Nejvýnosnějším podnikem vrchnostenského hospodářství byl ovšem pivovar.
Muzejní a vlastivědná společnost v Brně vydala již v roce 1996 velmi povedenou publikaci z edice VLASTIVĚDA MORAVSKÁ – MORAVA REFORMACE RENESANCE A BAROKA
Je zde mimo jiné pěkně popsána situace na Moravě: „Ve druhé polovině 16. století se na Moravě formovaly ekonomické oblasti. Při stále převažujícím zemědělském substrátu se v horských oblastech severní a západní Moravy rýsují textilní oblasti s plátenickou a soukenickou výrobou, některé menší oblasti v Jeseníkách (Janovicko) a na Českomoravské vrchovině (Pernštejnsko) lze označit za železářské. Na jižní a jihovýchodní Moravě mělo důležitou hospodářskou roli vinařství, jehož hranice však sahaly mnohem dále na sever, než je tomu dnes.“
Prosím proto o doplnění informací o podnikání moravské šlechty a hospodářské situaci na Moravě v 16. století a také o změnu (doplnění) textu otázky č. 11
Tato otázka by mohla znít například takto: „V Čechách a na Moravě v 16. století nejvíce podnikala šlechta. Ve kterých odvětvích? Ve kterých územních oblastech se jednotlivé obory nejvíce rozvíjely?“
Strana 38 – VII. ČESKÉ ZEMĚ V HABSBURSKÉ MONARCHII
Hned v úvodní větě se píše: „České království zůstalo podle výsledků vestfálského míru pod vládou rakouských Habsburků (mapa č. 1).“
Také zde je zcela opomenuto Moravské markrabství, které stejně jako mnoho dalších zemí, po dosažení vestfálského míru, zůstalo pod vládou rakouské rodové větve Habsburků. Prosím o doplnění. Věta by mohla vypadat asi takto: „České království, Moravské markrabství a další země zůstaly podle výsledků vestfálského míru pod vládou Habsburků.“
Uznávaný historik, pan doc. PhDr. František Čapka, CSc., ve své knize DĚJINY MORAVY V DATECH dobře popisuje situaci po podpisu mírové smlouvy v císařské rezidenci v Münsteru (24. října 1648) tzv. vestfálského míru: „V Norimberku byl 10. června 1650 dohodnut odchod Švédů z Moravy (z Čech odešli již na podzim 1649). 7. – 8. července švédské posádky opustily moravská města – Olomouc, Šternberk, Fulnek, Uničov a hrad Sovinec, do konce téhož měsíce také odešly ze Slezska… Císař Ferdinand III. nařídil 17. července 1650 konat za účasti všech občanů a vojáků ve všech kostelech slavnostní děkovné mše Te Deum na oslavu míru. Dozorem nad jejich provedením byl pověřen na Moravě generál Raduit de Souches.“
Na téže straně, ve druhém odstavci se píše: „Na území Čech bojovala armáda Marie Terezie v l. 1740-45 i na počátku války sedmileté a mnohé kraje i Praha válkou velmi utrpěly.“
Opět se zde úplně zapomíná na Moravu a také Slezsko, kde taktéž proběhly rozsáhlé vojenské operace, díky kterým obě země Morava a Slezsko velmi utrpěly.
Rád bych se opět odkázal na literaturu:
Doc. PhDr. František Čapka, CSc., ve své knize DĚJINY MORAVY V DATECH o událostech roku 1741 píše: „Po vpádu pruského krále Fridricha II. do Slezska (16. prosince 1740) se stáhlo rakouské vojsko přes Krnov a Odry k Lipníku, kde se (až ke Šternberku) utábořilo. V říjnu, po uzavření příměří pruského krále Fridricha II. s novou habsburskou panovnicí Marií Terezií v Klein-Schnellendorfu (9. října1741) se přesunula rakouská armáda pod velením Františka Lotrinského (dosud vázaná ve Slezsku) na Moravu a zaujala hlavní ležení u Znojma, aby odtud hájila Vídeň před možným útokem Francouzů a Bavorů.“
Zahájení vojenských operací na Moravě pak František Čapka popisuje: „Pruský generál Schwerin vtrhl s 15tisícovou armádou na severní Moravu, zmocnil se Opavy (20. prosince), Uničova (24. prosince), Olomouce (25. prosince) a dalších moravských měst (Přerova, Hranic, Litovle a Lipníku) a poté rozložil svůj sbor v prostoru mezi Olomoucí, Litovlí a Prostějovem (zůstal zde do konce ledna 1742). Mezitím se snažilo rakouské velení opravit opevnění Brna a Špilberku. Jeden rakouský sbor pod velením knížete Lobkovice se stáhl k Jihlavě.“
Dále chci upozornit na knihu MORAVSKÉ LETOPISY dalšího uznávaného historika, pana doc. PhDr. Lubomíra E. Havlíka, který zde taktéž popisuje události v roce 1741: „Po porážce ve Slezsku zaujala císařská vojska postavení u Znojma, aby byla pohotově v případě útoku na Vídeň buď ze severu, nebo ze západu z Bavor. Čechy přijaly Karla (III.) Alberta za svého krále. Vojenský příspěvek Moravského markrabství královně a markraběnce Marii Terezii překročil značně částku jednoho miliónu zlatých. Pruské vojsko obsadilo Horní Slezsko, Opavu, překročilo moravské hranice a zmocnilo se Uničova.“
Ing. Josef Bednář, CSc. se ve své knize STRUČNÉ DĚJINY MORAVY mimo jiné věnuje událostem spojených s druhou slezskou válkou:
„Druhá slezská válka byla dokladem rozhodnosti a koncepčnosti vlády mladé císařovny. Marie Terezie, jejíž prestiž v říši zvolením manžela císařem stoupla. Nechtěla se vzdát Slezska. Úsilí jejího skvělého diplomata hraběte Kounice slavilo úspěch, který vyprovokoval Prusko k napadení Saska, nyní spojence Rakouska. Nový válečný konflikt se rozhořel za účasti více zemí. Krvavá sedmiletá válka v letech 1756 až 1763 byla pokračováním první války o rakouské dědictví. Těžiště bojů tentokrát probíhalo mimo Moravu, i když během ní byla Morava a Slezsko několikrát postiženy vpády pruských vojsk. V roce 1757 byla u Štěrbohol poblíž Prahy vybojována nejkrvavější bitva od dob třicetileté války, v níž Prusové zvítězili. Bylo to pokračování boje o rakouské dědictví po podpisu Drážďanského míru z roku 1745, v němž se Marie Terezie zavázala vzdát se Slezska ve prospěch Pruského království.“
„Již na jaře roku 1758 byla pruská armáda, v síle 38 000 mužů, opět na Moravě a Olomouc s posádkou 7 500 vojáků, se připravovala k obraně. Prusové pronikli až k Olomouci, vzdálené od hranic s tehdejším Pruskem jen 75 km. Plenění a vypalování okolních vesnic a manévrování pruského vojska signalizovalo přípravy k obléhání Olomouce, na jejíž dobytí však zatím neměli Prusové dost materiálu. Obléhání Olomouce bylo obtížné, čímž se nesnadným stalo i získávání potravin z úrodných moravských úvalů cílenými vojenskými útoky. Zásobovací obtíže obléhatelů, a především taktika záškodnických akcí rakouského vojska proti pruským zásobovacím transportům, vedly k paradoxní situaci. Nedostatkem netrpěli obránci, ale dobyvatelé. Byla tak prakticky vyloučena i příprava útoku na Vídeň.“
„Po opakovaných bojích u vesnic Dolní Guntramovice, Žleb a Stará Libavá a v důsledku ztráty zásobování dal pruský král Fridrich II. pokyn k odchodu vojska z Moravy. Olomouc a tím i Vídeň byly zachráněny.“
Rád bych k výše popsaným událostem dodal, že Olomouc byla vyhlášena už od roku 1655 pevnostním městem. V letech 1742 – 1756 bylo barokní opevnění města dokončeno výstavbou tereziánských hradeb. Olomouc se díky této skutečnosti stala zřejmě nejdokonalejší bastionovou pevností v celé habsburské monarchii. Z předložených citací je naprosto zřejmé, že boje obou válek o rakouské dědictví se odehrávaly nejen v Čechách, ale také na Moravě a ve Slezsku. Tyto válečné operace přinesly utrpení nejen českým krajům a Praze, ale neméně tvrdě dopadly také na obyvatele zemí Moravy a Slezska.
Proto Vás žádám, vážená paní Lenko Olivová, o doplnění těchto skutečností do textu a opravu výše zmíněné věty.
Děkuji Vám za pochopení a vstřícné jednání. Budu se těšit na Vaše reakce k podnětům, které jsem doposud Vašemu nakladatelství odeslal. Velmi si vážím Vaší dobré vůle. Věřím, že díky naší spolupráci se výrazně zlepší objektivita školních učebnic, v tomto případě atlasů dějin. Přeji Vám mnoho štěstí, zdraví a úspěchů ve Vaší důležité činnosti.
S úctou a pozdravem
Stanislav Blažek
jednatel iniciativy „Vracíme Moravu do škol“
Vzápětí opět přišla krátká, ale pozitivní odpověď z nakladatelství Kartografie Praha, a.s.
Dobrý den,
děkujeme za zaslání, co bude možné, do dalších vydání zapracujeme. Dle dohody reaguji na Vaše komentáře a připomínky. Jak jsem již říkala do telefonu, proces naší práce funguje tak, že ve chvíli, kdy víme, že titul dochází na skladě či v knihkupectvích začneme chystat jeho dotisk či nové vydání. Veškeré podněty pro zlepšení titulů v tu chvíli zvážíme a co je možné, tak zapracujeme. Je i v našem zájmu, aby byl titul v pořádku a vyvážený. Stejně tak tomu bude i u vašich připomínek. Pokud byste měl ještě nějaký dotaz, neváhejte se na mě obrátit.
S díky a pozdravem
Lenka Olivová
Kartografie PRAHA, a. s.
Ostrovní 126/30
110 00 Praha 1
Vážení přátelé, obecně lze říci, že kvalita dnes zmiňovaného dějepisného atlasu Novověk I. je o něco vyšší než tomu bylo v případě předchozího atlasu, který se věnoval středověku. Věřím, že naše připomínky přispějí k ještě větší objektivitě a celkové úrovni této učebnice. Je také velmi potěšující, že představitelé tohoto pražského nakladatelství přistoupili k jednání s námi velmi konstruktivně. Proto je zde reálná šance veškeré faktografické chyby napravit a doplnit učební texty o informace, které zahrnují dějinné události na Moravě a ve Slezsku.
Za Moravu!
Stanislav Blažek
předseda OS MNO Haná
jednatel iniciativy „Vracíme Moravu do škol“