PLOŠTINA – Moravané na tragické události nezapomínají

V listopadu roku 1944 se ze Slovenska do moravských kotárů přesunuly jednotky partyzánů z brigády Jana Žižky pod vedením majora Murzina. Zde si za novou základnu vyhlédli drnovickou osadu Ploština a samoty v jejím okolí. Na jaře 1945 však do partyzánského oddílu pronikli dva placení konfidenti gestapa – Oldřich Baťa ze Zlína a František Machů ze Zlámance. Ti poznali rozložení a počty partyzánů s pasekáři, kteří jim pomáhali. Zrádci dne 18. dubna zběhli z hlídky, dostali se do Zlína na gestapo a na základě jejich informací byla uspořádána trestní akce německého policejního komanda SS a protipartizánské skupiny JOSEF. Toho času se obyvatelé Ploštiny a přilehlých obcí rozcházeli jako obvykle za jarní prací do polí a lesů. Z Vizovic mezitím vyrazily dvě skupiny nacistů. Předehra k vraždění a ohňům právě začala. Byl čtvrtek 19. dubna 1945. První obětí se stal Josef Vařák, zastřelený u Bratřejova. V Újezdě byli popraveni další lidé, Ladislav Rangl s manželkou a švagrem. Zastřelen byl taktéž pětadvacetiletý František Belha ze samoty Ryliska. Ohořelé tělo pak našla jeho matka v troskách spáleného domu. Vražedné komando postupovalo dále směrem k Ploštině. Partyzánům se podařilo utéct do lesa pod Klášťov, neboť byli varováni. Pasekáři ovšem zůstali – z Ploštiny neutekli. Mysleli si, že když Němci partyzány nenajdou, nic se jim nestane. To byla ovšem strašlivá chyba. Komando SS začalo prohledávat domy, vyslýchat obyvatele, rabovat majetek a rozbíjet věci. Lidem bralo jídlo, oblečení, cennosti i dobytek. Zrádci ukazovali na domy a konkrétní lidi, jenž partyzánům pomáhali. O tom, co se na Ploštině následně událo, nelze ani zdaleka říci vše. Němci nebohé pasekáře bili až do krve. Stále chtěli vědět, kde jsou partyzáni ukryti. Když nepřicházela žádná odpověď, začali jim zapalovat domy, zahánět je do nich, střílet a zaživa upalovat. Na Ploštině tak našlo smrt přes 20 lidí. 9 osob bylo z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova, 3 z Újezda a 1 z Lačnova. Zachránil se jen jeden, a to Jan Machů, kterému se podařilo z hořícího domu utéct do lesa.

 
 
Běsnění pokračuje v Prlově a Vařákových pasekách
 
 

Pohřeb obětí ploštinské tragédie se konal v pondělí 23. dubna na hřbitově v Újezdě. V ten samý den však řádění Němců pokračovalo! V Prlově bylo zastřeleno, upáleno a oběšeno 18 občanů, z toho 5 žen. Dne 2. května 1945, v předvečer osvobození Valašska, byly ještě vypáleny nedaleké Vařákovy paseky u Lačnova, kde zahynuli 4 občané. Hanební zrádci byli po válce přeci jen dopadeni. Oldřich Baťa byl 30. srpna 1945 odsouzen v Uherském Hradišti k trestu smrti oběšením. František Machů byl při útěku zastřelen u Klučenic v okrese Milevsko. Domy v Ploštině byly znovu vybudovány v roce 1947. Taktéž byla nově postavená a vysvěcena kaple, na jejichž pilířích se nachází desky se jmény umučených pasekářů.

 
Smrt si říká Engelchen
 
 

Ladislav Mňačko, slovenský spisovatel moravského původu, který se osobně účastnil bojů jako partyzán, vydal v Bratislavě roku 1959 o tragédii v Ploštině autobiografický román SMRŤ SA VOLÁ ENGELCHEN. Proslulé dílo bylo záhy přeloženo do řady světových jazyků. Hlavní hrdinové románu, partyzán Voloďa a Židovka Marta, jsou psychologicky zdařile vykresleni. V roce 1960 vyšel román také pod českým názvem, podle kterého byl roku 1963 natočen i stejnojmenný film. SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN – excelentní režii podali Ján Kadár a Elmar Klos. Román i film ovšem nesou prvky umělecké fikce, které v mnoha ohledech neodpovídají skutečnosti. Již samotná postava Engelchena je zavádějící. Skutečný velitel komanda se jmenoval Kurt Werner Tutter – pražský Němec, který žil po válce nepotrestán pod ochranou tajných služeb! V roce 1975 byl na Ploštině zbudován Národní kulturní památník odboje. Roku 1985 zde byla otevřena i expozice Muzea jihovýchodní Moravy: o boji proti nacismu a za osvobození v okrese Zlín. V roce 2003 byl natočen dokumentární film PLOŠTINA – KRVAVÁ PASEKA, jenž vyvrací mýty o hrdinství partyzánů. Na oficiálním webu PLOŠTINA.EU lze nalézt i některé videodokumenty ČT on-line. Pro více informací doporučujeme ještě navštívit stránku OSPLOSTINA.CZ nebo článek internetových novin Veľká Epocha.

 
Příběh Ploštiny je natolik silný, že stojí za to, aby se opakovaně připomínal.