ŽĎÁRSKÉ VRCHY – Minireportáž z 1. ročníku Putování Horáckem

Tak máme za sebou, a dá se říci že úspěšně, 1. ročník Putování Horáckem s podtitulem „…až na Konec světa“. Ještě v sobotu jsme s úzkostí sledovali předpověď počasí, ale to nakonec vyšlo jako na objednávku. Na místo srazu jsme dorazili s mírným předstihem ve dvou autech, honem honem vybalit mimina z autosedaček, předisponovat je do kočárků a postavit se pod rozcestník turistických značek u kruháče před žďárským Kauflandem. Zde bylo oficielní zahájení pochodu. Po chvíli se zde sešlo 11 dospělých, 4 děti, 3 psi (děti a psi pochopitelně patřili k těm dospělým) a jeden zmatený turista, který k nám nepatřil. Jedna společná fotografie na úvod, vzájemné představení a mohli jsme vyrazit.

 

Očima účastníka a organizátora

 

 

Prošli jsme kolem podniku ŽĎAS, zamířili k rybníku Křiváku a dále přes louky k Hamrům. Cestou jsme se různě přeskupovali a povídali si a na význačných místech nám Mgr. Jan Kuča velmi zasvěceně povídal o jejich historii i současnosti.


 


 

V Hamrech jsme se stavili na oběd a pak jsme pokračovali dál. Někteří účastníci pochodu odpadli či se vydali vlastní cestou, ale většina skupiny se držela pohromadě. Cesta nás vedla údolím Sázavy a místy byla poněkud neschůdnější. Nicméně i pochodníci s kočárky si poradili.


 


 

U nově otevřeného a veřejnosti zpřístupněného hamru jsme se na chvíli zastavili a po krátké diskusi s paní za pultíkem jsme opět pokračovali. Mimo určený čas prohlídky nás provést nechtěla, přestože tam nikoho neměla a bylo nás zhruba deset. 3/4 hodiny čekat jen tak se nám nechtělo, takže jsme pokračovali dál až na slibovaný Konec světa.


 


 

Konec světa je symbolická celnice poblíž hranice Morava/Čechy. Více unavená část výpravy zůstala sedět na lavičkách u celnice a méně unavení členové se šli podívat kousek dál na hraniční kámen u lesní silničky. Kameny jsme našli hned dva, ale který byl ten pravý, 🙂 nevíme.
Stačilo ujít pár metrů a byli jsme na návštěvě v Čechách, třebaže jen kousek a na chvíli. Taková už je krajina na Žďárských vrších. Kopečky a údolí, pole, louky a lesy, zemská hranice se tu kroutí jako had a dědina na dohled od té Vaší může být na druhé straně hranic. Ostatně i přítomní pochodníci byli z části z Havlíčkova Brodu (východní Čechy), z části z Jihlavy (leží na hranici – část Čechy a část Morava), ze Žďáru nad Sázavou (99% na Moravě, ale jedna obec přidružená ke Žďáru už je v Čechách), dále jednoznačně moravské Brno a dva pochodníci sice v Brně žijí, ale pocházejí z moravské části Ostravy. Opravdu pestré zastoupení.


 


 

Na Konci světa jsme se rozhodli, že nepůjdeme dále naplánovanou trasou, ale že zvolíme operativně trasu jinou, kratší. Důvodem bylo jednak počasí, které přece jenom začalo jevit známky změny k horšímu, ale hlavně fakt, že předchozí úsek nám trval delší dobu než jsme původně předpokládali. Podél silnice jsme se tedy vydali přes Šlakhamry, Najdek a Hamry až do Žďáru, abychom pochod zakončili a rozloučili se pod stejným rozcestníkem, pod kterým pochod i začal.
Sice se nepovedlo projít celou trasu, ale o to ani tak moc nešlo. Hlavně že jsme se sešli, dozvěděli se něco nového a pěkně se prošli. Doufáme, že se pochod líbil a přinesl zábavu i poučení a že ročník příští se povede nejméně tak dobře jako ten letošní. Kdo nebyl, může litovat.
A kam půjdeme příště? To se nechte překvapit.


 

Na závěr dalších pár obrázků z pochodu

 
Most přes Sázavu v Hamrech

 
Moravské povědomí žije i těsně u hranic

 
Jablůňka na mezi u cesty

 
Hraniční (?) kámen pod Peperkem

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *