Motto: „Když na komín, tak na komín!“
Krátkou vzpomínkou se vracíme k Horáckému dni na Postřižinských slavnostech v Dalešicích na Třebíčsku. Pětihvězdičkový film Jiřího Menzela podle předlohy židenického rodáka Bohumila Hrabala byl v 80. letech minulého století natočen právě v pivovaru v Dalešicích. Kdo viděl Postřižiny, snadno si uměl představit na nádvoří legendárního pivovaru řvoucího strýčka Pepina, jeho krásnou švagrovou i správce Francina, co byl „chabrus na nervy“ a na svém motocyklu značky Laurin a Klement objížděl hospody a kontroloval kvalitu piva.
Dne 22. června 2013 se na tomto nádvoří konal Horácký folklorní den. Účinkující i příchozí návštěvníci si hned při vchodu připínali moravské žlutočervené stužky. V recepci jsme darovali moravské vlaječky, které z pultu zakrátko zmizely a objevily se v rukou návštěvníků Horáckého dne po celém areálu pivovaru.
Předseda MNO Horácko, etnograf Mgr. Jan Kuča, celým dnem provázel a uváděl jednotlivé folklorní soubory, které soutěžily o cenu Moravské národní obce — dort nazdobený moravskými barvami, žlutými a červenými růžičkami. Nesnadný úkol vybrat vítěze klání připadl na tříčlennou porotu složenou ze starosty městečka Dalešice, pana Jaroslava Zadražila, předsedy místního sdružení MNO Horácko Mgr. Jana Kuči, a místopředsedkyně MNO Lenky Holaňové. Vystupovalo tu postupně na dvacet souborů, které sem přijely z různých vzdáleností Horácka a z Brněnska. Souborů složených z dospělých účinkujících i zcela malých dětí, jež byly svou roztomilostí nejpůsobivější a sváděly k nejvyššímu hodnocení. Horácký folklorní den v Dalešickém pivovaru zahajovali Bítešáci. Patrně nejvzdálenějším hostem byl soubor Velen z Boskovic, ze sousedních Hrotovic se na podiu předvedly děti ze souboru Hrotovčánek. I přesto, že Rouchovanští slavili 770 let první zmínky o obci, poslali své děti, aby v Dalešickém pivovaru reprezentovaly jihovýchodní konec Horácka. Ze sousedního Brněnska přijel soubor Podskalák z Troubska. Malé děti z Krahuláčku z Krahulčí předvedly pásmo Kominíček. Městys Okříšky vyslal folklorní soubor Okřešánek i s muzikou. Z Martínkova u Moravských Budějovic přijel soubor Džbánek, který také v zahradě pivovaru vyhrával k tanci.
Porotci jako vítěze nakonec vybrali soubor Rouchováček z Rouchovan. Vybrali s těžkým srdcem, neboť objektivně vzato nebyl tu nikdo lepší a jiný horší, nebylo v tomto klání žádné soupeření, jenom čistá radost z lidového tance a zpěvu. Radost, která se přenesla do hlediště a všichni jsme si ji odvezli s sebou domů. Snad nejšťastnější a nejspokojenější byly děti. Opouštěly areál nerady, mnohé upatlané od sladkostí a nadšené ukořistěnou moravskou vlaječkou, kterou si odnášely do svých domovů. Někteří z nás tu zůstali ještě na večerní tancovačku, ostatní odjížděli z Dalešic s nezapomenutelným zážitkem. Ještě nákup upomínkových předmětů — magnetky a pohlednice, pár fotek pivovaru, především slavného postřižinského komína, který proslul scénou v níž na jeho vrcholu sedí rozevlátá paní správcová se strýčkem Pepinem, a na němž dnes hnízdí čapí rodinka…
Na zpáteční cestě ještě zastávka u Dalešické přehrady, zamávali jsme lodičkám na hladině i Hartvíkovicům na protějším břehu. Slovy pana doktora z Postřižin: „Bylo to velmi poetické odpoledne.“
Lenka Holaňová
místopředsedkyně MNO