Každý z nás se na tento svět dívá jinak. Každý má jiné názory a jiné cíle. Já o sobě říkám, že jsem Moravanka. Toto tvrzení mám už dlouho, ale teprve teď si jsem tím stoprocentně jistá a nestydím se za to ani mezi svými vrstevníky. Dlouhou dobu se na mě spousta lidí koukala skrz prsty a já jen sledovala jejich názory, které mě postupně odrazovaly. Propagovat českou vlajku je samozřejmé, ale moravskou je extremismus. Takto smýšlí většina lidí co jsem doposud znala. Nedávno jsem se zúčastnila Dne za Moravu, pořádaného Moravskou národní obcí a seznámila se se spoustou moravských patriotů a vlastenců, jako jsem já.
Již od chvíle, kdy jsem spatřila v dáli se ve větru třepetat první vlajku, cítila jsem, že jsem na správném místě a na tváři se mi objevil úsměv. To nejsilnější ovšem přišlo až později. Když se dal průvod do pochodu, atmosféra okolních lidí co s úsměvem sledovali dění, rytmus bubnů, všudypřítomná moravská bikolóra, a nakonec příběhy těch, co jsem si vyslechla, to vše ve mně nabudilo pocit radosti a upevnilo mé názory. Celý den strávený ve společnosti těchto lidí mě nabil energií, sílou a odhodláním napomáhat Moravě k obnově její zašlé krásy a slávy.
Pro mě Morava neznamená jen území, oblast či snad jen název. Morava je mým rodištěm a rodištěm mých předků. Moravští lidé jsou vstřícní a do všeho dávají srdce. Morava pro mě znamenají zvyky co se v rodině předávají z generace na generaci. Je to pro mě hudba, kterou slyším na každé zkoušce folklorního souboru a píseň, kterou na každé zkoušce zpívám. Ten krásný pocit, když vytvořím něco, o čem sama vím, že je děláno od srdce a je mi jedno, co ostatní řeknou. Protože tam, kam dáváte srdce, dáváte i kousek Moravy.
Jako malé mi přišlo absurdní, že v Čechách nevědí, co jsou to hody, jak vypadá jejich kroj, anebo neznají lidové písně, krom těch, co se učí povinně v hudební výchově na každé základní škole. Pro mě Morava znamená právě toto. Kroj, píseň a zpěv jsou mým životem. Vzpomínám, když mi babička ráno zpívala Čerešničky, abych měla dobrou náladu. Povídala o jejích rodičích a prarodičích a společně jsme si vždy zazpívaly jednu z moravských lidových písní, co mě učila. To je podle mě smysl moravského patriotství, nezapomenout na to, co nás jako malé učili, co jsme viděli či slyšeli a pomalu to začít předávat dál.
Vždy, když vytvářím něco, co je určeno pro moravské patrioty a další, co se cítí být Moravany, snažím se, aby to, co z toho vznikne, potěšilo ostatní a mě dalo chuť pomáhat mojí milované Moravě dál. Ale nejvíce mě těší pocit, že jsem zase o krok blíže a pocit, že jsem pro to udělala vše, co je v mých silách.
Marie Sedláčková
studentka Gymnázia na Slovanském náměstí v Brně
Marie Sedláčková, 2013
Marie Sedláčková, 2013
Váš text je velmi krásný, a naplněný čistou moravskou hrdostí, a to včetně odkazu, který by každého člověka, hrdého na svou vlast, měl přivést ke stejně ryzímu vlastenectví. Protože vlastní a neponičená kultura jest Moravě skutečným skvostem. A upřímná hrdost to vždy jen potvrdí.
Je velice hezké a sympatické,že je Marie tak hrdá na svou Moravu a moravanství.
Marie,Váš příspěvek mne velmi potěšil a doslova dojal. Jste příkladným vzorem pro ostatní mladé lidi. Dokážete vnímat a také bez ostychu vyjádřit úctu k tradicím, kultuře a historii naší rodné země Moravy.
Ve Vašem věku jsem „boj“ za Moravu nechápal, proto máte můj upřímný obdiv.
Děkuji,
snažila jsem se vyjádřit jak Moravu beru já a za co si svého původu vážím. Je mnoho věcí na které se zapomíná a dle mého názoru je to velká škoda.