Sčítání občanů od dob Rakousko-Uherska po současnost pohledem z Moravy

Jelikož v oficiálních vyjádřeních ke sčítání lidu najedeme pouze obecná vyjádření v číslech, která by bez popisu stavu mohla být značně nejasná, můžeme blíže popsat jednotlivá období a vývoj sčítání lidu, abychom jej odlišili od převažujícího výkladu přetrvávajícího z dob socialismu.

Ve sčítáních v letech 1857 a 1869 se zjišťovaly tyto údaje: rok narození, náboženství, stav (ženatý), živnost (řemeslo), postavení v práci, země, okres osada, druh dobytka (koně, krávy).

V r. 1880 se mimo uvedené v předchozím sčítání – příslušnost (domovské právo), a zejména jazyk obcovací. Zde vznikají první nepřesnosti: český, moravský a slovácký či slovenský jazyk byly evidovány společně jako jazyk česko-moravsko-slovenský (v oficiálních dokumentech böhmisch-mährisch-slovakisch). Pokud si někdo napsal moravský, byl při celkovém součtu interpretován jako český, což je v demokratických podmínkách zcela nepřijatelné. Navíc se při sčítání zdůrazňovalo, že se nejedná o národnost, ale pouze o společný jazyk. Psalo se i o přepisování např. německá na českou, ale i další kombinace – záleželo tudíž značně i na sčítacím komisaři, který byl nacionálními skupinami vybírán.*

Otázka zní, proč místo národnosti byla zjišťována obcovací řeč?

Tato záležitost vyhovovala nejen monarchii, ale i česko-nacionálnímu programu, jelikož tehdy byl silný vztah k zemi (u nás tedy k Moravě) a ta z cítění k zemi vycházela (řeč tedy u Moravanů nehrála žádnou roli). Takže při sčítání bychom při zjištění národnosti v té době evidovali drtivou většinu Moravanů.

Další sčítání pak ještě byla 1900 a 1910, která již se vedla v česko-německém nacionálním duchu a 1910 bez podpisů konkrétních lidí, podpis jen sčítací komisař. Nebo dle přílohy z prakticky celého Vyškova 1880 – proškrtnuto (takže se dala doplnit „požadovaná“).

Při sčítání v r. 1921 „nebylo ponecháno nic náhodě“. Moravská národnost byla ve vzniklé ČSR zakázána a byl vyhlášen před sčítáním v r. 1918 československý národ. Tudíž ani tato doba demokratickému sčítání nepřála.

Po roce 1991 se po dlouhé době zdálo, že sčítání budou demokratická, do určité míry jsou značná zlepšení. Podle evropského práva má být dle sčítání národnosti uznány tyto bez jakéhokoliv omezení, ale dle úprav ČR Moravané neexistují, narozdíl od Slovenska, kde jsou uznáni národnostní menšinou.

V roce 1989 ještě před „revolucí“ jsem si asi jako jeden z mála koupil v PNS brožurku – Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách a říkal jsem si, jak by bylo krásné naplnění obsahu těchto dokumentů. Ani ve snu mně nenapadlo, že po roce 1990 budou naším státem porušována.

V čl. 30 – Všeobecné deklarace lidských práv se píše – „Nic v této deklaraci nemůže být vykládáno, jako by dávalo kterémukoliv státu, kterékoliv skupině, nebo osobě jakékoli právo vyvíjet činnost nebo dopouštět se činů, které by směřovaly k potlačení některého z práv nebo z některé ze svobod v této deklaraci uvedených“.

Při sčítání, které nás čeká od konce příštího týdne, máme 2 kolonky. Zvláště v případě jedné z nich nemusí být jasné. Jazyk, který jako spisovný vznikl jako slovanský jazyk, kterým se bude mluvit v Čechách, na Moravě a na Slovensku (Praha 1846) se postupně začal prosazovat s propagovaným názvem český jazyk. Docela běžně se dlouho na Moravě uvádělo moravský a svým způsobem jsou jazykové odlišnosti zřejmé dodnes.

Slováci si pak po krátké době po vzniku společného jazyka uvědomili, že by toto mohlo být pro něj nebezpečné a proto si vytvořili jazyk spisovný vlastní (1850 – kodifikace „upravenej“ Slovenčiny a Krátká mluvnice slovenská 1852).

Pokud máme ještě nějaké moravské kořeny (nepřesekané – což se může jevit jako zázrak), máme možnost, pokud nechceme poslouchat z masmédií že jsme „východem Česka“ a chceme žít v ČR na Moravě – tuto legální možnost uvést při sčítání. Pozor u bodu 88 – Jaký je váš mateřský jazyk (nejedná se o spisovný)

Moravská národnost, moravský jazyk
Toto je legální sčítání lidu

je nutné dát křížek u jiný, uveďte jaký a napsat – moravský.

Josef Popelka

Příloha 1 Vyškov 1880 – prakt. Co jsem viděl, tak ve Vyškově bez zjišťování obcovacího jazyka – při celkovém součtu se tam již „dosadila žádoucí“
Příloha 1 Vyškov 1880 – prakt. Co jsem viděl, tak ve Vyškově bez zjišťování obcovacího jazyka – při celkovém součtu se tam již „dosadila žádoucí“
Příloha 2 z roku 1880 z vesnice Dobročkovice mého prapradědečka Josefa Koutného a jeho ženy Marie, pradědečka Františka – všichni včetně celé vesnice – moravský jazyk (obcovací)
Příloha 2 z roku 1880 z vesnice Dobročkovice mého prapradědečka Josefa Koutného a jeho ženy Marie, pradědečka Františka – všichni včetně celé vesnice – moravský jazyk (obcovací)
Příloha 3 z r. 1880 – zábřežsko – Crhov a Cotkytle – rovněž moravský jazyk

* Sčítací archy jsou dnes dohledatelné např. na https://www.mza.cz/scitacioperaty/digisada/search (pro jižní část Moravy) nebo https://digi.archives.cz/da/searchlink?fcDb=10054 (severní část Moravy, Slezsko) – je vidět, že zápisy se to po Moravě lišily, ale zpravidla se jazyk nazývá stejně za celou obec, tedy záleželo na tom, jakým způsobem to zapsal sčítací komisař. Jde o velice zajímavý námět dat tyto údaje dohromady a zdokumentovat, jak postupovala čechizace Moravy.

Námatkově:

Moravský: Dobročkovice (VY), Cotkytle (UO), Crhov (SU), Lovčice (HO), Hartvíkovice (TR), Násedlovice (HO), Krokočín (TR), Březské (ZR), Lelekovice (BO), Březník (TR)

Česko-moravský: Březí (ZR), Brankovice (VY), Nítkovice (KM), Dambořice (HO), Nenkovice (HO)

Český: Čechočovice (TR), Těšany (BO), Šitbořice (BV), Líšeň (BM), Jehnice (BM)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *